Poutní mše svatá ke cti Anežky České
V sobotu 13. listopadu v kostele Narození Panny Marie v Doksanech celebroval biskup Jan Baxant poutní mši svatou ke cti Anežky České.
Při této příležitosti spolu s P. Adriánem Zemkem O. Praem., administrátorem farnosti v Doksanech informovali o jubileu sv. Anežky, patronky českého národa, v příštím roce, které také připomnělo i 82. plenární zasedání ČBK ve Vranově.
Dne 11. června 2011 při svatodušní vigilii bude v Doksanech mše svatá k 800. výročí obláčky sv. Anežky, jejího vědomého odevzdání se a zasvěcení ke službě Pánu Bohu a lidem. Biskup Jan Baxant vyjádřil své pozvání na tuto plánovanou Národní pouť všem lidem, nejen v naší diecézi.
Z homilie biskupa Jana Baxanta:
„ Už osm staletí si česká katolická církev připomíná křesťanské hodnoty, kterými svatá Anežka žila. Svatý otec při každé promluvě, kterou adresuje nám českým katolíkům, vybízí, abychom si byli vědomi toho, z jakých kořenů náš český národ vyrůstal, totiž z kořenů křesťanských. Abychom si toho byli více vědomi, tedy abychom měli oprávněné křesťanské sebevědomí. Máme úžasné kořeny, na kterých stojíme, z kterých čerpáme. Dávají nám nové inspirace, protože jsou to kořeny hodnotné, a zdravé. Totiž kořeny Ježíše Krista.
Svatá Anežka si tak zamilovala Pána Ježíše, že byla ochotna do důsledku a navždycky Krista následovat...
„...Mohli bychom se dnes obejít bez institucí jako je třeba charita, kdybychom si jako svatá Anežka řekli: Ne sociální ústav, ale mé srdce je mnohem bohatší, mnohem energičtější. Protože z křesťanského srdce se může nejenom rozdávat potřebným, ale objímat ty, kteří jsou zarmoucení, kteří mají smutek, kteří jsou opuštění, nemocní.
Křesťanství, učení Kristovo, dílo Kristovo není založeno na nějakých sociálních institucích, ale na velkodušnosti lidského srdce, lidského ducha. Ty dva světy, o kterých jsem mluvil, lidí žijících v nedostatku a na druhé straně těch, kteří mají nadbytek, neexistují. Všichni jsme v jednom světě, ve světě Božím.
Nikdo pro nás neudělá to, co svatá Anežka, ze srdce, z lásky, zadarmo. Jestliže myslíme na svatou Anežku a připomínáme si její svědectví křesťanského života, jestliže zvlášť příští rok tady ve vigilii svatodušní se dá - li Bůh zase setkáme a budeme si připomínat 800 let od její obláčky, tedy od její zasvěcenosti Pánu Ježíši, jestliže opravdu milujeme svatou Anežku Českou, pak nestačí jen zbožné city, i když náboženský zbožný cit je věc důležitá. Ale vždycky při opravdovém následování Krista je naše vůle, že chci sama přemoci a chci vystoupit z toho svého hradu, neříkám ze svého světa a chci jít v ústrety vůči těm, kteří cokoli potřebují. I kdybych jim nemohl dát to, co oni by si přáli v té určité aktuální chvíli, přesto jím vždycky mohu dát duchovní pohlazení křesťanské lásky, dobrého příkladu, vydat svědectví, že nám opravdu o ně jde a že podle nich sami žijeme... „