Biskup Přibyl: Pozvěte sousedy k modlitbě za zemřelé

Nabídnout „na Dušičky“ blízkost a prostor i čas ke vzpomínání a modlitbám za zesnulé všem sousedům bez rozdílu víry či vyznání. K uspořádání takové akce pozvali farnosti a společenství v litoměřické diecézi její biskup Stanislav Přibyl a Diecézní pastorační rada. Nazvali ji Zapal svíčku.

„V čase kolem svátku Vzpomínky na všechny věrné zemřelé, kterému se lidově říká Dušičky, patří k českým tradicím návštěva hřbitova. Davy lidí v té době chodí ke hrobům zapalovat svíčky. Buďme jim nablízku,“ vyzývá biskup Stanislav Přibyl. Z „burzy nápadů“ při jednání Diecézní pastorační rady vzešel návrh pozvat všechny farnosti a společenství v diecézi k uspořádání vzpomínkových a modlitebních setkání v jednotlivých obcích na severu Čech.

Jak na to?

Tipy na uspořádání akce Zapal svíčku přináší zvláštní vydání diecézního časopisu Zdislava, který vyšel v těchto dnech. V elektronické verzi je dostupný na webu dltm.cz/zapal-svicku stejně jako např. návrhy plakátů. Stačí ve farnosti spojit síly, připravit plakátek – rozvěsit jej v obci a pozvat přes sociální sítě do otevřené kaple, kostela nebo setkání na hřbitově. „Pár lidí pak může dojít na hřbitov a tam nějakou dobu setrvat, dát se do řeči a nabídnout třeba i modlitbu, případně později nachystat i bohoslužbu slova. Naše chrámy jsou často z pochopitelných důvodů zavřené. Tak když nepůjdeme na hřbitov, co je třeba otevřít a nějakou dobu tam být, střídat se a čekat, jestli někdo na naše pozvání zareaguje? Nebo to může být jakékoliv jiné místo: křížek, pomníček, kaplička. A tam ,držet službu‘ a příchozím věnovat svíčku a nabídnout lidem, že se můžeme společně pomodlit nebo společně zavzpomínat,“ vysvětluje biskup Stanislav Přibyl a zdůrazňuje i proč to podniknout: modlit se za mrtvé je z křesťanského hlediska skutek milosrdenství, který mají věřící lidé konat a také v tom pomoci druhým. „Je to svátek, ve kterém se můžeme s otevřeností, srozumitelnými symboly, motivy a úmysly potkat s většinovou společností,“ doplňuje biskup.

Vyslovit jméno

Hezký zvyk je také při dušičkovém setkání předčítat jména zesnulých. „Jsou z toho pak takové litanie. Vím ze své praxe, že lidé postupně dostávají odvahu a připojují se. On je to velice zvláštní pocit, když jméno toho blízkého zemřelého vyslovíte,“ přibližuje biskup svou zkušenost a dodává: „Byl bych moc rád, kdybychom takovou službu a s ní spojenou modlitbu uměli nabídnout našim bližním, kteří si s tím třeba úplně nevědí rady.“ Pokud by se příchozí ostýchali, je dobré jim nabídnout možnost napsat jména svých zemřelých na lísteček. Ty lze ostatně sbírat už předem třeba do označené a avizované schránky na hřbitově, případně k tomu lze využít i schránku e-mailovou. „Je třeba mít dobrou vůli a kousek odvahy vystoupit z komfortní zóny. Běžně se přeci bavíme s lidmi. V obchodech, na vsi, při venčení psa, když jdeme s odpadky nebo v hospodě. Můžeme takový rozhovor zapřádat i na hřbitově nebo v kostele. Navíc, když do toho jdou dva nebo tři lidé, mohou se vzájemně podpořit. Nemělo by to být nějaké vnucování, ale laskavá nabídka,“ povzbuzuje Stanislav Přibyl.

Zmíněný diecézní časopis Zdislava věnovaný této akci přináší také text „dušičkové“ bohoslužby slova, které se mohou ujmout i laici, nabízí postřehy z hospicového prostředí, tipy na výběr hudby a zkušenosti s pořádáním podobné akce.

Návrhy šablon plakátků jsou zde. 

Biskup Přibyl: Pozvěte sousedy k modlitbě za zemřelé