Historie

Pavel Posád (2004–2008)

19. biskup litoměřický

se narodil 28.6.1953 v Budkově, okr. Třebíč. Pokřtěn byl v kostele sv. Martina v Budkově 1.7. téhož roku. Pochází ze sedmi sourozenců, nejstarší bratr zemřel ve věku dvou let. Rodiče pracovali v zemědělství.

Po ukončení Základní školy v Budkově pokračoval ve studiu na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Po maturitě v roce 1972 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze, se sídlem v Litoměřicích. Absolutorium obdržel v roce 1977 a 26.6.1977 byl v Brně vysvěcen biskupem Josefem Vranou na kněze pro brněnskou diecézi.

Kněžskou službu vykonával po tři roky jako kaplan nejdříve v Pozořicích, potom v Brně - Židenicích a v Lomnici u Tišnova. Od roku 1980 působil jako farář v Ratíškovicích, okr. Hodonín. Po dvou letech byl na žádost tehdejší státní správy přeložen do pohraniční farnosti Drnholec, okr. Břeclav. V roce 1989 byl ustanoven duchovním správcem v Třešti.

Po pádu komunistické totality se stal farářem u sv. Tomáše v Brně. Po třech letech byl jmenován spirituálem olomouckého Arcibiskupského kněžského semináře. Kromě výchovy bohoslovců se věnoval trvalé formaci kněží a stálých jáhnů brněnské diecéze. Vedl a vede duchovní cvičení laiků (exercicie). Jedenáct let byl členem kněžské rady. Je členem komise České biskupské konference pro kněžstvo.

Diecézním biskupem v Litoměřicích jej jmenoval papež Jan Pavel II. v poledne 24. 12. 2003, biskupské svěcení přijal v litoměřické katedrále sv. Štěpána 28. 2. 2004.

Papež Benedikt XVI. jmenoval 26.1.2008 biskupa Pavla Posáda světícím biskupem českobudějovické diecéze a udělil mu titulární stolec ve Ptuji (Slovinsko).

Josef Koukl (1989–2003)

18. biskup litoměřický

se narodil 8. 11. 1926 v Brně. Mládí prožil v Břeclavi, kde byl jeho otec profesorem na gymnáziu. Vystudoval gymnázium v Brně, kde 1. 7. 1945 maturoval.

Od r. 1945 studoval v Praze teologickou fakultu, kterou absolvoval 31. 5. 1950, ale již 23. 4. 1950 byl vysvěcen na kněze u sv. Vojtěcha v Praze - Dejvicích. V červenci téhož roku odešel do Sokolova, kde působil jako kaplan. Vojenskou službu vykonával u tzv. PTP do r. 1953. Po skončení vojny vystřídal v kněžské službě několik farností. Od 1. 3. 1954 působil jako pomocný kněz u sv. Víta, v srpnu 1954 byl administrátorem ve farnosti Stodůlky a od 15. 10. 1958 do roku 1970 působil jako kněz v Kladrubech u Stříbra.

Od 17. 11. 1970 místem jeho dalšího působení byly Litoměřice. Koukl se stal spirituálem zdejšího semináře. V březnu 1974 byl v Praze promován na doktora teologie a od září 1974 začal učit v Litoměřicích morální teologii na fakultě již jako profesor a stal se kanovníkem kapituly u Všech svatých v Praze na Hradě. Dne 26. 7. 1989 byl jmenován sídelním biskupem litoměřickým a 27. 8. téhož roku v katedrále sv. Štěpána vysvěcen na biskupa.

Dne 24. 12. 2003 jmenoval papež Jan Pavel II. diecézním biskupem v Litoměřicích Mons. Pavla Posáda (nynější světící biskup českobudějovický), který biskupské svěcení přijal a biskupský úřad převzal dne 28. 2. 2004. Po tuto dobu 2 měsíců spravoval Mons. Koukl Litoměřickou diecézi jako administrátor diecéze.

Po nástupu nového biskupa do služby se Mons. ThDr. Josef Koukl stal emeritním biskupem. Následně pobýval na Biskupství litoměřickém a zastával úřad biskupského vikáře pro záležitosti styku se zahraničím.

Zemřel 22. května 2010.

Štěpán kardinál Trochta (1947–1974)

17. biskup litoměřický

Narodil se 26. března 1905 ve Francově Lhotě na Valašsku. Vstoupil k saleziánům, na kněze byl vysvěcen 29. června 1932 v Turíně. Působil ve Fryštáku a později budoval salesiánské dílo v Ostravě a v Praze. Léta 1942-45 prožil v koncentračních táborech. Biskupské svěcení přijal v Praze 16. listopadu 1947 a intronizován byl 23. listopadu 1947. Smělé plány na obnovu diecéze poznamenané po 2. světové válce zejména odsunem původního německého obyvatelstva z pohraničních oblastí zhatil brzký nástup komunistického režimu. Trochta byl nakonec jako jediný český sídelní biskup odsouzen k odnětí svobody, a to na 25 let. Vězněn byl v nechvalně proslulých káznicích v Mírově, Leopoldově či Valdicích. Po propuštění v rámci amnestie v roce 1960 pracoval jako údržbář a následně byl s několika dalšími českými biskupy internován. Návrat do diecéze mu byl umožněn až v roce 1968. Za jeho druhého episkopátu se do duchovní správy vrátila řada v minulosti vězněných kněží, zmínit lze jistě i Trochtovu výraznou úctu k tehdy ještě blahoslavené Zdislavě. Dne 28. dubna 1969 byl jak první litoměřický biskup jmenován kardinálem, ovšem tento akt byl zveřejněn až o čtyři roky později. S postupující normalizací se zhoršovalo i jeho postavení jakožto biskupa a doslova utýrán režimními představiteli zemřel 6. dubna 1974.

Antonín Alois Weber (1931–1947)

16. biskup litoměřický

Narodil se 24. října 1877 ve Vlčí Hoře u Krásné Lípy. Po studiích v Bohosudově a Římě, kde se mj. naučil i česky, působil jako kaplan v Teplicích a následně více jak 20 let jako katecheta na různých školách v Ústí nad Labem. Díky svému nadnárodnímu pojetí, v němž nerozlišoval mezi Čechy a Němci, i svým zkušenostem ve školské oblasti byl v roce 1931 jmenován litoměřickým biskupem. Ve své diecézi byl velmi populární, a to jak u českého, tak i u německého obyvatelstva, což byla zapříčiněno mj. i jeho častými vizitačními a biřmovacími cestami. Své heslo „Milosrdenství, pravda, spravedlnost a mír prověřil v těžké době 2. světové války, kdy se odmítl plně podřídit německé okupační správě. V důsledku mnichovské dohody byla rozdělena i litoměřická diecéze a Weber po několik let nesměl její českou (protektorátní) část navštěvovat. Po skončení 2. světové války nebyl zahrnut do odsunu, ale bylo mu znemožněno vykonávat biskupské pravomoci. Na svůj post rezignoval v roce 1947 a zcela fyzicky i psychicky vyčerpán zemřel 12. září 1948.

Josef Gross (1910–1931)

15. biskup litoměřický

Narodil se 10. října 1866 v Přimdě. Po intenzivní kněžské činnosti, zvláště v Sokolově, byl jmenován biskupem v Litoměřicích, svěcen 22. 5. 1910 v Praze. Byl řečník, hudebník, ale především apoštol víry a hlasatel úcty k Srdci Ježíšovu a Eucharistii. Jeho duchovní projevy zvl. k řeholnicím vyšly tiskem až posmrtně. Provedl také důkladnou opravu katedrály. Zemřel 20. ledna 1931.

Emanuel Jan Schöbel (1882–1909)

14. biskup litoměřický

Narodil se 12. února 1824 v Radvanicích u Trutnova Člen křížovnického řádu s červenou hvězdou, od 23. 1. 1879 velmistr. Biskupské svěcení přijal 6. 8. 1882 v Praze. V mladších letech byl literárně činný v oboru katechetiky, jako biskup napsal aktuální pastýřské listy zvl. o sociální otázce. Po dlouhém episkopátu zemřel stár 85 let dne 28. 11. 1909.

Antonín Ludvík Frind (1879–1881)

13. biskup litoměřický

Narodil se 9. října 1823 v Lipové u Šluknova, působil ve Varnsdorfu, Litoměřicích, Chebu, byl kanovník u sv. Víta v Praze. Biskupské svěcení přijal 8. června a intronizován byl 22. června 1879. Byl vynikající církevní historik, zvl. autor čtyřsvazkových církevních dějin Čech. Vyvolal akci pro postavení věže u katedrály ke 200letému výročí jejího posvěcení. Zemřel 18. října 1881.

Augustin Pavel Wahala (1866–1877)

12. biskup litoměřický

Narodil se 23. ledna 1802 v Palačově u Nového Jičína, na kněze vysvěcen 22. 9. 1827. O pět let později se stal ceremoniářem olomouckého arcibiskupa Chotka, následně působil v moravské Mohelnici. Biskupské svěcení přijal 8. dubna 1866 v Olomouci, intronizován 15. dubna 1866. Jako první litoměřický biskup vůbec se zúčastnil jednání všeobecného koncilu - jednalo se o I. vatikánský koncil (1869-1870). Zemřel 10. září 1877.

Augustin Bartoloměj Hille (1832–1865)

11. biskup litoměřický

Narodil se 2. prosince 1786 ve Velkém Šenově u Šluknova. Po krátkém působení v duchovní správě nastoupil v roce 1821 jako pedagog do litoměřického kněžského semináře, později se stal i jeho rektorem. Na biskupa vysvěcen 16. září 1832. Působil blahodárně skoro 33 let. Založil Mariánskou nemocnici v Litoměřicích v r. 1845, v roce 1850 chlapecký seminář nejdříve v Horní Polici, později v Bohosudově, ústav pro hluchoněmé v r. 1859, uvedl do Litoměřic a do více míst řeholní sestry. V r. 1843 začal s kněžskými exerciciemi a v r. 1855 s pravidelnými pastorálními konferencemi. Zemřel v pověsti svatosti 26. 4. 1865.

Vincenc Eduard Milde (1823–1832)

10. biskup litoměřický

Narodil se 11. května 1777 v Brně, působil ve Vídni na filozofické fakultě a napsal známou učebnici obecné pedagogiky. Biskupské svěcení přijal 13. července 1823. V rámci správy diecéze věnoval velkou pozornost zejména kněžskému semináři. Po devíti letech byl r. 1832 povolán na arcibiskupský stolec ve Vídni. Zemřel 14. 3. 1853 a podle testamentu bylo jeho srdce uloženo v litoměřické katedrále.

Josef František Hurdálek (1815–1823)

9. biskup litoměřický

Narodil se 6. listopadu 1747 v Náchodě, působil ve Vídni na Theresianu, v Hradci Králové, v Novém Městě nad Metují a od r. 1785 byl rektorem generálního semináře v Praze. V r. 1794 se stal kanovníkem v Litoměřicích, po smrti biskupa Kindermanna byl v r. 1802 kapitulním vikářem. V r. 1815 byl jmenován litoměřickým biskupem, svěcení přijal 18. 2. 1816. Po tzv. Fesslově aféře byl donucen k rezignaci, dne 8. února 1823 se rozloučil s kněžstvem a odešel do Prahy, kde zemřel 27. prosince 1833.

Václav Leopold Chlumčanský rytíř z Přestavlk (1802–1815)

8. biskup litoměřický

Narodil se 15. listopadu 1750 v Hošticích u Strakonic. Působil v Klášterci n. Ohří, Skoroticích, Děčíně, stal se kanovníkem u sv. Víta v Praze, kde posléze působil od r. 1795 jako světící biskup. Litoměřickým biskupem se stal roku 1802. Dva roky poté zde obnovil kněžský seminář, kde v součinnosti s Josefem Jungmannem zavedl i výuku češtiny. V roce 1805 vysvětil na kněze známého Bernarda Bolzana. Dne 13. 5. 1815 povolán na arcibiskupský stolec v Praze a tam zemřel 14. června 1830.

Ferdinand Kindermann rytíř ze Schulsteinu (1790–1801)

7. biskup litoměřický

Narodil se 27. listopadu 1740 v Království u Šluknova. Studoval ve slezské Zaháni a v Praze. V duchovní správě působil v jihočeské Kaplici, kde významným způsobem zreformoval tamní školu. Roku 1774 pak byl povolán do Prahy a Marií Terezií pověřen organizací nového školského systému v Čechách. Za tyto zásluhy byl roku 1777 nobilitován, stal se i vyšehradským proboštem. V roce 1790 byl jmenován biskupem v Litoměřicích, kde se rovněž zaměřil na oblast školství a proslul jako horlivý vizitátor diecéze. Zemřel 25. května 1801 a jako první litoměřický biskup byl pochován na zdejším městském hřbitově.

Emanuel Arnošt hrabě Valdštejn (1760–1789)

6. biskup litoměřický

Narodil se 17. července 1716 v Praze, studoval v Římě, byl kanovníkem u sv. Víta a 9 let českým kazatelem. V r. 1756 se stal pražským světícím biskupem a generálním vikářem. Dne 20. března 1760 byl intronizován v Litoměřicích. Proslul jako velký sběratel rukopisů, knih (položil základ velké biskupské knihovny), obrazů či mincí a vytvořil kolem sebe okruh vzdělanců, kteří později založili dnešní Akademii věd. Konec jeho episkopátu byl poznamenán josefínskými reformami, s nimiž příliš nesouhlasil, zároveň však byla roku 1784 litoměřická diecéze rozšířena o Boleslavský a Žatecký kraj na zhruba dnešní územní rozsah.  Zemřel v Litoměřicích 7. prosince 1789.

Mořic Adolf vévoda Sachsen-Zeits (1733–1759)

5. biskup litoměřický

Pocházel z kurfiřstské saské rodiny, narodil se 1. prosince 1702, byl protestant, konvertoval 22. března 1716. V r. 1731 se stal biskupem královéhradeckým, v r. 1733 pak biskupem litoměřickým. Jen zřídka se zdržoval v Litoměřicích, kde správu vedli vynikající generální vikáři Bedřich Reintsch a Jan Václav Regner. V době sedmileté války se biskup uchýlil na křížovnické proboštství v Hradišti u Znojma, kde 20. června 1759 zemřel.

Jan Adam hrabě Wratislaw z Mitrovic (1722–1733)

4. biskup litoměřický

Narodil se 20. května 1677. Od r. 1711 byl biskupem královéhradeckým. V r. 1722 byl 3. května intronizován v Litoměřicích. Náboženskému životu za něho dalo silný impuls svatořečení sv. Jana Nepomuckého. Měl dobrý vztah ke kněžím, byl dobročinný k chudým a horlivě navštěvoval nemocné. V květnu 1733 byl jmenován pražským arcibiskupem, ale již 2. června 1733 zemřel.

Hugo František hrabě Königsegg a Rottenfels (1711–1720)

3. biskup litoměřický

Narodil se 7. května 1660 ve Vídni. Jako biskup papežem potvrzen r. 1710, svěcení přijal 7. července 1711 a až 11. října 1716 byl intronizován. Žil převážně mimo diecézi, neboť byl císařem zároveň pověřen významnými úřady v porýnské oblasti. Za něho se zpevňovaly základy katedrály, vybudoval základy věže. Založil rovněž další dva kanonikáty litoměřické kapituly, které dodnes nesou jeho jméno. Zemřel v Bonnu 6. září 1720.

Jaroslav Ignác hrabě Šternberk (1676–1709)

2. biskup litoměřický

Pocházel z holické větve Šternberků. Narodil se v r. 1643. Jako pasovský kanovník byl jmenován 22. června 1676 litoměřickým biskupem. Zakončil práce na katedrále vysvěcením 21. září 1681. Jeho největší stavbou byla nová biskupská rezidence podle návrhu Julia Broggia v letech 1689-1701. Za jeho episkopátu se však budují další kostely v Litoměřicích i v diecézi, kterou dal vedle sv. Štěpána pod ochranu sv. Felixe a sv. Viktorina. Zemřel 12. dubna 1709.

Maxmilián Rudolf svobodný pán Schleinitz (1655–1675)

1. biskup litoměřický

Narodil se roku 1605 pravděpodobně ve Varnsdorfu, po krátkém působení v duchovní správě se osvědčil jako generální vikář pražské arcidiecéze. V r. 1637 se stal proboštem litoměřické kapituly. Velmi se zasloužil v jednáních o zřízení biskupství, k němuž došlo bulou papeže Alexandra VII. z 3. července 1655. Byl potvrzen jako první biskup a přijal svěcení v Římě 9. července 1655. Vystavěl novou katedrálu, založil dva nové kanonikáty, zasloužil se o rozkvět náboženského života vhodným organizačním rozčleněním. Byl literárně činný v oboru historie a dopisoval si s Balbínem. Zemřel 13. října 1675.