Ve stánku č. 104, v němž se společně prezentují Biskupství českobudějovické a Biskupství litoměřické, bylo možné se seznámit s pestrou historií i současností církve na jihu a na severozápadě Čech.

Zlatým hřebem letošního ročníku byl ve stánku litoměřické diecéze pochopitelně nedávno otevřený Biskupský pivovar u sv. Štěpána v Litoměřicích. Lidé mohli o tomto projektu získat potřebné informace, ale také zdarma ochutnat pivo. Bez nadsázky všem chutnalo a mnozí se vraceli s tím, že bylo chuťově nejlepší v celém veletržním pavilonu.

Dále se návštěvníci stánku zajímali o poutní místa. V letošním roce jsme propagovali především Filipov, který slaví 150 let od svého vzniku. Došlo i na vážnější témata. Majetkové vyrovnání se pomalu ale jistě stává jedním z mnoha témat, návštěvníky spíše zajímal postoj křesťana k fenoménu migrantů z Orientu, případně postavení církve ve společnosti. Někteří reagovali na nedávnou televizní diskusi kardinála Dominika Duky s Mons. Tomášem Halíkem. Někdy si chtěli návštěvníci jen popovídat, zavzpomínat (mnozí byli v Litoměřicích na vojně), někdy rozhovor vyústil i ve svátost smíření.

Ve stánku Biskupství litoměřického se návštěvníkům věnoval generální vikář P. Stanislav Přibyl se svými kolegy, kterých se během čtyř dní na veletrhu vystřídalo pět.

Stánek navštívil brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle se svým doprovodem. Pan biskup si zavzpomínal na dobu, kdy byl rektorem litoměřického semináře a rád ochutnal biskupské pivo, které si sám načepoval. Navštívil nás rovněž pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. Jednou z milých návštěv byl chargé d'affaires Filipínské republiky. Navštívil náš stánek proto, že mezi Filipíny a Litoměřicemi jsou dlouholeté úzké přátelské vztahy.

Přítomnost katolické církve na veletrhu cestovního ruchu poukazuje na fakt, že bez existence sakrálního kulturního dědictví není cestovní ruch myslitelný. Ostatně o tom svědčil fakt, že téměř v každém stánku byly prezentovány kostely či kláštery. Přítomnost zástupců církevních subjektů tak umožňovala lidem poznat reálnou (a snad milou a přívětivou) tvář církve.