Noc kostelů 2012 v Třebušíně
Náš barokní kostel v Třebušíně se zapojil do programu Noci kostelů letos poprvé. Řada lidí kolem něho léta chodila jen se zvědavostí, jak asi vypadá uvnitř, protože se ostýchali vstoupit. Teprve teď se odhodlali a myslím, že mnozí byli mile překvapeni tím, jaký skvost nám tu předkové zanechali.
Konečně mohli například vystoupat na věž, prohlédnout si kůr, sakristii, vstoupit na kazatelnu a oratoře, kde sedávali příslušníci šlechtických rodů vlastnících Třebušín, mohli si zahrát na harmonium a dozvědět se, komu patří erb nad oltářním obrazem sv. Mikuláše. Zájem byl také o písemné informace o historii Třebušína a kostela sv. Mikuláše, který je jeho srdcem, o zajímavosti týkající se soch svatých (sv. Kateřiny, sv. Barbory, sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava), o legendy o sv. Mikuláši, kterému je kostel zasvěcen, o krásně zhotovené leporelo. Děti měly radost, že se jim konečně podařilo zjistit, kde se tahá za provaz od zvonku, kterým se zvoní o svátcích nebo při úmrtí některého z obyvatel vesnice. A dokonce si to mohly samy vyzkoušet. Úspěch slavil také paškál, protože mnoho návštěvníků nevědělo, co to vlastně je. Stejně tak i oratoře. Některé zaujal nápis na postranním oltáři umírajícího sv. Josefa, kde je psáno, že tento obraz věnovala urozená paní Marie Mgdalena Wenzelíková rozená z Bochova, Paní na Třebušíně a Vrbičanech, jakožto tehdejší vrchnost Třebušínská, a důstojný pan farář Třebušínský, v září Léta Páně 1672.
Překvapivé bylo také zjištění při „Počítání andělíčků, neboť v našem kostele je jich vyobrazeno celkem osmatřicet a dalších sedmnáct je dřevěných. Jenom nad kazatelnou jich poletuje i odpočívá celkem sedm. Takže se bylo možné dohadovat s baterkou o tom, zda se na tomto obraze ještě skrývá hlavička andělíčka, anebo je to jenom obláček.
Ve dvacet hodin se všichni ztišili a zaposlouchali se do velebných tónů varhan, které se rozezněly pod rukama skvělého varhaníka Jaroslava Puldy. Ten nás potěšil jak klasickými skladbami od Bacha, Handla, Dvořáka a dalších, tak těmi nejkrásnějšími mariánskými písněmi. Podle nadšených ohlasů soudím, že to byl pro mnohé krásný zážitek.
Každý z příchozích dostal svíci a zápalky s logem Noci kostelů a mohl si ji u postranního oltáře pod nádhernou sochou laskavě shlížející Matky Boží s Jezulátkem zapálit. Brzy se na tomto místě rozzářily ve ztemnělém kostele desítky svící.
Celý večer byl opravdu milým pohlazením po duši...