Sto šedesát let od mariánského zjevení a zázraku v severočeském Filipově. Sto let po prohlášení zdejšího chrámu Panny Marie Pomocnice křesťanů bazilikou. Osmdesát let od založení katolického spolku poválečných vyhnanců Ackermann Gemeinde. A především první modlitební zastavení Roku smíření v litoměřické diecézi. To všechno si připomínali poutníci, kteří dorazili 13. ledna už tradičně na bohoslužbu ve čtyři hodiny ráno do „Lurd severu“, česko-německého poutního místa ve Šluknovském výběžku. Mráz a do toho déšť – atmosferické jevy, které jsou zaručeným receptem na ledovku. Navzdory naplněným předpovědím meteorologů (a díky vydatné pomoci Správy a údržby silnic Ústeckého kraje a jejích sypačů) dorazili do Filipova poutníci z obou stran hranic a tamní bazilika se prakticky uprostřed noci zaplnila.Medailon poutního místa a Roku smířeníPřed začátkem bohoslužby představili Rok smíření bohoslovec litoměřické diecéze Matouš Marek a P. Klaus Oehrlein, kněz zastupující Ackermann Gemeinde ve Würzburgu. Přednesli medailon poutního místa a poválečných historických souvislostí Šluknovska z pera historika Akademie věd České republiky Jaroslava Šebka. „Přesně před 160 lety, ve čtvrt na čtyři hodiny ráno 13. ledna 1866 vstoupil Filipov do širokého veřejného povědomí jako místo, kde se odehrálo mariánské zjevení, spojené s nevysvětlitelným uzdravením těžce nemocné tkadleny Magdaleny Kadeové,“ popsal v textu Jaroslav Šebek. Filipov se stal rychle jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst, někdy se mu také říkalo Lurdy severu. „Mariánské poutě se stávaly v době rostoucích nacionálních napětí jedním ze stále více mizejících prostorů, kde se během 19. a první poloviny 20. století mohla alespoň navenek projevit česko-německá sounáležitost,“ zmínil historik a doplil: „Obliba tohoto poutního místa se propsala i do moderní podoby česko-německých vztahů. V poválečném Mnichově se 13. ledna 1946, tedy osmdesát let od tehdejší zázračné události, začal psát příběh Ackermann Gemeinde, která se chtěla zaměřit na uzdravování těžce poškozeného česko-německého vztahu. Slova Panny Marie z Filipovského zázraku (Mé dítě, od nynějška se to bude uzdravovat) mohou být i dnes podnětem k zamyšlení i ke konkrétním krokům, jak se snažit uzdravovat naše poškozené vztahy na všech úrovních, nejen mezi národy, ale také mezi sebou navzájem, v rodinách, tam, kde se pohybujeme a pracujeme, a k tomu, jak přijímat a chápat druhé a vzájemně si odpouštět.“Z Kaple zjevení k oltářiBohoslužbu zahájil hlavní celebrant, litoměřický biskup Stanislav Přibyl, modlitbou v Kapli zjevení Panny Marie, která je nejstarší součástí areálu a stojí přímo na místě, kde se Magdaléně Kade zjevila Panna Maria. S bazilikou je propojena chodbou a uvnitř je označené přesné místo zázraku. „Vítám vás, milí přátelé českého i německého jazyka na pouti ve Filipově. Je krásná i náročná. Děkuji vám, že jste se na ni vydali,“ pozdravil v biskup Stanislav Přibyl poutníky v češtině i němčině – v obou jazycích pak probíhala celá bohoslužba. „Zvláště dnes vítám všechny, kdo jsou jakkoli spojeni s dílem česko-německého smíření, s Ackermann Gemeinde. Děkuji vám za vaši snahu i příklad. Jmenovitě mezi námi vítám a zdravím podplukovníka Rüdigera Heinricha, vojenského atašé Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice,“ doplnil biskup.Vše začíná v srdci každého z násV promluvě litoměřický biskup navázal na evangelium, ve kterém apoštol Lukáš zachytil Mariino Magnificat (Lk 1,46–55). „Dnes 13. ledna 2026 ve 4 hodiny ráno jsme tady ve Filipově právě proto, že sdílíme postoj Panny Marie z chvalozpěvu Magnificat, který jsme právě slyšeli. Dáváme se Pánu do služby a očekáváme jeho pozornost a pomoc v situacích, na něž nestačíme i podporu v těch životních okolnostech, které jsme schopni ovlivnit vlastní snahou alespoň trochu,“ uvedl Stanislav Přibyl a doplnil: „Před 80 lety právě dnes se hrstka katolíků v Mnichově rozhodla, že nechce odplácet zlým za zlé, ale že doufá v nový začátek podle slov Panny Marie pronesených k Magdaleně Kade zde ve Filipově: ,Mé dítě, od nynějška se to bude uzdravovat.‘ V jejich pojetí se jednalo o obrovské rány zasazené Němci Čechům a Čechy Němcům. Národnostní napětí v tomto kraji, nacismus, válka a po válce vyhnání Němců. Každý z těchto kroků přinášel tomuto kraji a lidem, kteří zde žili a žijí, mnoho utrpení. Odplata za odplatu, zub za zub, oko za oko, padni komu padni. Tehdy ti katolíci v Mnichově založili Oráčovu obec – Ackermann Gemeinde, společenství, které si dalo za úkol vnést do tak zraněných česko-německých vztahů smíření. Mnozí tomu zasvětili celý svůj život a já jim chci nyní vyjádřit svou vděčnost,“ zdůraznil litoměřický biskup. Připomněl také, že smíření je cesta vpřed a v tomto smyslu není nikdy hotové. „Proto jsme tu nyní my, abychom o smíření usilovali. O smíření historických křivd, ale také o smíření s těmi, s nimiž žijeme dnes. Pokud není na světě pokoj, pokud není na světě zdrávo – a že není – tak to všechno začíná v srdci každého z nás,“ připomněl biskup osobní zodpovědnost každého jednoho poutníka za odpuštění, smíření a přátelství a povzbudil je: „Prosme tedy Krista na přímluvu Panny Marie, abychom vždy dbali na to, že bližní si zaslouží úctu a požehnání a abychom byli připraveni se omluvit a usmířit tam, kde žijeme: v rodině, v zaměstnání, v obci, ve farnosti, v národě.“ V premiéře zazněla ve filipovské bazilice také Modlitba roku smíření, kterou přednesli věřící nejprve v češtině a potom v němčině.Nezapomenout, ale odpustitNa závěr bohoslužby se ujal slova zástupce Velvyslanectví Německé spolkové republiky, vojenský atašé Rüdiger Heinrich, který poděkoval za pozvání na pouť i zahájení Roku smíření v litoměřické diecézi. „Dovolte mi, abych Vám předal srdečné pozdravy německého velvyslance Petera Reusse a německého vojenského biskupa, biskupa z Essenu, Franze Josefa Overbecka, a zdůraznil, že pro nás je důležité, že zde dnes můžeme být s vámi,“ uvedl podplukovník Heinrich, který se poutníkům představil nejen jako zástupce velvyslanectví, ale také jako voják a katolický křesťan „z diaspory severního Německa, ale také potomek rodiny, která po roce 1945 zažila útěk a vyhnání“. „Odpuštění, nový začátek, je jádrem křesťanství: křesťanská víra nás učí, že odpuštění je klíčem k uzdravení a smíření,“ poukázal atašé na duchovní rozměr Roku smíření. „Neznamená to zapomenout na křivdu, ale odpustit a přerušit spirálu násilí a pomsty. V katolické tradici je zpověď aktem pokání, který je založen na odpuštění a obnovení pokoje. Křesťané jsou povoláni, aby si navzájem odpouštěli, a to nejen pro uzdravení vlastní duše, ale také pro podporu míru ve společnosti. Ve světě, který je poznamenán nejistotou, válkami a napětím, je smíření cestou, jak můžeme jako společenství překonat konflikty,“ zdůraznil atašé německého velvyslanectví. Podle jeho slov zůstává křesťanské volání po smíření a míru zvláště aktuální uprostřed válečných konfliktů, jako je ten na Ukrajině nebo v jiných částech světa. Jak řekl, když jsou křesťané ochotni odpouštět, projevují větší naději na svět, který není ovládán násilím a pomstou, ale láskou a porozuměním. „Smíření není jen individuálním činem, ale společenskou odpovědností, která nás spojuje jako křesťany a členy lidské rodiny. A proto není iniciativa biskupa Stanislava Přibyla ke smíření, respektive připomenutí vyhnání Němců před více než 80 lety, jen varováním a vzpomínáním, ale také mostem, úkolem pro nás dnes i v budoucnosti,“ vyzdvihl Rüdiger Heinrich a uzavřel: „Tvoří to základ Evropy založené na hodnotách a normách, které ji činí silnou a dávají jí sílu překonat krize a války minulosti i budoucnosti v duchu křesťanské lásky k bližnímu.“ Promluva biskupa Stanislava Přibyla. . Medailon poutního místa a historických souvislostí od Jaroslava Šebka v češtině a v němčině (*.docx). Projev atašé německého velvyslanectví Rüdigera Heinricha v češtině a v němčině (*.docx) . Modlitba Roku smíření (*.docx). Snímky jmn a Jana Chadimová / Člověk a Víra (kompletní galerie dostupná na tomto odkazu).  

Biskupství litoměřické zahájilo rozsáhlý projekt obnovy Dómského náměstí a přilehlých částí historického Dómského pahorku, jedné z nejcennějších lokalit města Litoměřic. Cílem projektu je obnovit kulturní, duchovní i urbanistickou hodnotu lokality a současně její část nově zpřístupnit veřejnosti. Revitalizace je součástí dlouhodobé snahy biskupství pečovat o kulturní dědictví a otevřít jej obyvatelům i návštěvníkům města. O záměru a jeho obsahu informovalo biskupství veřejnost už 8. září 2024 při veřejném projednání - a architekti zapracovali i připomínky. Zahájení stavby a její podobu i průběh popsal 12. prosince 2025 v rozhovoru Karel Hercík, koordinátor stavebních projektů biskupství.      Prostor Dómského náměstí dlouhodobě trpí technickým opotřebením, nedostatečnou infrastrukturou a omezenou přístupností (zahrada je zavřená). Projekt revitalizace přinese komplexní obnovu povrchů, cest, zeleně i vodního hospodářství a zároveň umožní otevření dosud nepřístupných částí areálu. Součástí prací je totiž otevření velké biskupské zahrady, která se po dokončení stane novým veřejným prostorem s klidovou a rekreační funkcí. Projekt počítá s instalací vodních prvků (na Dómském náměstí i v zahradě), retenčních nádrží na dešťovou vodu, dále s obnovou a doplněním zeleně, parkovou úpravou, výsadbou nových stromů a vytvořením míst pro odpočinek. Zároveň vznikne nové zázemí pro návštěvníky - veřejné toalety u věže katedrály. Revitalizace Dómského pahorku znamená obnovu. Biskupství chce do prostoru vnést nový život, novou estetiku, vytvořit zázemí pro všechny, kdo tam zavítají. Je to investice do budoucnosti, která propojuje historii, duchovní tradici a moderní přístup k veřejnému prostoru: tedy aby byl Dómský pahorek co nejvíce otevřený a esteticky krásný. Revitalizace zeleně v tomto případě bohužel znamená i nutnost některé stromy nahradit novými – ať už kvůli jejich špatnému zdravotnímu stavu, z bezpečnostních důvodů nebo u kvůli krátkodobé perspektivě přežití resp. dožití. Jedná se však pouze o některé stromy: čtyři lípy uprostřed náměstí a čtyři smrky za věží katedrály. Městský úřad Litoměřice, odbor životního prostředí, jako příslušný orgán v oblasti ochrany přírody a krajiny vydal po provedeném správním řízení (a místním šetření) a v souladu se zákonem souhlasné závazné stanovisko ke kácení právě těchto osmi dřevin. „Linie stromů mezi katedrálou a branou zůstane zachována a chystá se pouze jejich úprava,“ vysvětluje autor projektu ing. arch. Richard Cibik/FACIS architekti.. Jako kompenzaci má Biskupství litoměřické za povinnost provedení náhradní výsadby dřevin v lokalitě náměstí a zahrady. Vysadit má biskupství jako solitérní stromy čtrnáct lip velkolistých, čtrnáct slivoní, dvacet čtyři jabloní, čtyři ořešáky a dva třešňové stromy. Úhrnem tedy 58 nových stromů.. Výsadba dřevin má proběhnout odborným způsobem, se stromovým balem a ve vegetačně příhodném období. Úřad uložil také náležitou péči o nově vysazenou zeleň – pravidelnou zálivku, ochranu proti škůdcům i mechanickému poškození a náhradu stromů v případě jejich odumření. Podle odborníků mají stromy určené k náhradě např. poškozený kořenový systém, jsou ve špatném „zdravotním“ stav, důvody jsou i bezpečnostní, provozní a kompoziční. Jedná se převážně o dožívající stromy s nízkou perspektivou do budoucna. Lípy na náměstí byly v minulosti neodborně tvarovány a ovlivnilo to neblaze jejich zdravotní stav i perspektivu. Projekt Revitalizace Dómského pahorku je spolufinancován Evropskou unií. Číslo projektu: CZ.06.02.02/00/23_077/0006633 Celkové náklady projektu:  55.169.950,- Kč. Dotační podpora z ITI Ústecko-chomutovské aglomerace ve výši 42 275 000,- Podíl investora: 12 894 950,-Biskup Stanislav Přibyl k revitalizaci Dómského náměstí Zájem obyvatel Litoměřic o rekonstrukci Dómského pahorku nás opravdu těší. Je vidět, že jim na městě i na tom, jak vypadá opravdu záleží. My tu starost sdílíme, a proto jsme se pustili do oprav Dómského náměstí a sousední zahrady. Chceme ten prostor udělat krásný – a také to sdílet, otevřít a pozvat. Domácí i turisty. Ze zahrady na všechny čekají nezvyklé pohledy na město, katedrálu i rezidenci. Troufám si říci, že to bude nejhezčí park, jaký budeme v Litoměřicích mít. Předem tam všechny zvu, snad to stihneme do konce příštího roku. A ač mě papež poslal do služby v Praze, na výsledek se těším a určitě ho budu chtít vidět mezi prvními. Chci upokojit všechny, kdo se obávají, že na náměstí vykácíme všechno, co tam desítky let roste. To se nestane. Povolení ke kácení se vztahuje jen na část dřevin: a sice na čtyři smrky za věží a čtyři lípy uprostřed náměstí, kde bude nově kašna. Tu opět obklopí šestice stromů, vhodnějších pro toto stanoviště. Za povinnost nám jako náhradu úřad uložil vysázet padesát osm nových solitérů. Naši odborníci a zahradní architekti pod vedením architekta Richarda Cibíka vědí, co je krásné a cenné, a které dřeviny je třeba opečovat, udržet, a které stromy už umírají a je na místě začít pěstovat a nechat růst nové. Zvláště, když uprostřed bude umístěný nový prvek, nové zákoutí, nové místo k zastavení a osvěžení. Rád bych také upozornil (i všechny kritiky našeho společného evropského domova), že na obnovu Dómského pahorku se nám podařilo získat prostředky Evropské unie – částku přesahující 47 milionů korun. Náš podíl přitom není vůbec malý – bezmála třináct milionů. Při rozpočtu biskupství 150 milionů korun ročně, z něhož dáváme dvě třetiny na platy zaměstnanců, kněží a jáhnů a pastoračních pracovníků, je to suma, kterou jen tak „nevytáhneme ze štrozoku“. Církev žije uprostřed společenství města, v tomto kraji a spolu s jeho obyvateli. Samozřejmě nám záleží na tom, abychom se s respektem starali a zkrášlili to, co vytvořili naši předci. Bez ohledu na to, kdo bude v Litoměřicích biskupem. Já jsem tu byl doma a ještě nějakou dobu tu doma budu. A budu se sem moc rád vracet a těšit se i z toho, co se nám tu – jak pevně věřím – podaří udělat hezkého.  biskup Stanislav Přibyl administrátor litoměřické diecézeKrajinářský architekt o obnově Dómského pahorku Obnově Dómského pahorku se věnujeme zodpovědně několik let. Místo známe důvěrně a jsme rádi, že lidem není lhostejné, co se s ním stane, pravě naopak.  Projekt je financován z Operačního programu životní prostředí, to znamená, že prošel všemi vyjádřeními odborníků státu. Projednání s těmito institucemi byl nelehký proces, kdy jsme hledali nejlepší způsob obnovy. Našli jsme řešení, které je v této chvíli nejlepší možné. Přímo na Dómském náměstí skutečně kácíme čtyři lípy malolisté, které neprosperují v tomto prostředí dobře, a proto budou nahrazeny šesti lípami velkolistými, které snáší lépe toto stanoviště. Více nemá smysl kácet, protože chceme zachovat kontinuitu místa. Staré stromy v aleji k dómu samozřejmě zůstanou a budou pečlivě ošetřeny. Stromům bude vylepšeno stanoviště tak, aby mohly lépe růst. Proto do místa vkládáme kašnu, která bude mlžit a ochlazovat okolí. V okraji trávníku u domů budou vysazeny záhony květin, do kterých se bude vsakovat dešťová voda ze střech.  V Biskupské zahradě vedle dómu bude vysazena nová zahrada, která bude nově veřejnosti přístupná. Všechno jsou to kroky, které plánujeme několik let a snažíme se být zodpovědní a vytvářet prostor, který ocení možná až příští generace. My však nyní můžeme sledovat proměnu tohoto prostoru v pestřejší a ekologicky stabilní místo. Veřejné projednání již proběhlo 8. září 2024 a připomínky jsme do projektu zahrnuli. doc. ing. Přemysl Krejčiřík, Ph.D. krajinářský architekt. Více informací také zde: . Církevní objekty v Litoměřicích čekají dva roky oprav | Zprávy z diecéze | Diecéze litoměřická. Jak by mohl vypadat Dómský pahorek v Litoměřicích? | Zprávy z diecéze | Diecéze litoměřická. Snímky Jiří Kučera.