Nový školní rok odstartoval 1. září také na církevních školách, jejichž zřizovatelem je Biskupství litoměřické. Do Gymnázia Varnsdorf a nedalekého Schrödingerova institutu v Jiříkově jej přijel zahájit delegát ad omnia P. Radek Jurnečka. Na Gymnáziu Varnsdorf si první školní den připomínali výročí. První studenti této „školy na hranici“ nastoupili právě před třiceti lety. Letos tam školní rok zahájil spolu se studenty, rodiči, pedagogy a starostou Janem Šimkem delegát ad omnia P. Radek Jurnečka. Nejdříve navštívil maturitní ročník. Budoucí maturanty povzbudil s žertem. „Když máme maturitu my dva s panem ředitelem Jiřím Jakoubkem, tak ji určitě uděláte taky,“ podotkl P. Jurnečka. Ani ředitel se nezdržel vtipu a vyjádřil naději, že „se s nimi příští září neuvidí zas“. Radek Jurnečka pak pozdravil primány a jejich rodiče v aule školy. Popřál jim, aby pro ně osm let strávených na gymnáziu nebylo jen školní povinností, ale také obdobím i místem přijetí. „Proto se snažíme zřizovat a mít menší školy s rodinnou atmosférou. Můžete se tu nejen učit vědomostem a znalostem, ale také spoustu užitečných dovedností pro život,“ uvedl.Na návštěvě v Schrödingerově institutuDelegát ad omnia P. Radek Jurnečka pak zastoupil apoštolského administrátora litoměřické diecéze, arcibiskupa Stanislava Přibyla, také při tradičním zahájení „nové sezóny“ ve volnočasovém středisku Schrödingerův institut v nedalekém Jiříkově. Zaměstnancům i dětem, kterým toto zařízení zřízené litoměřickým biskupstvím slouží, přál přívětivé a radostné prostředí, které pro ně bude nejen příjemné, ale také je bude formovat. Schrödingerův institut v Jiříkově je církevní školské zařízení, které funguje jako velké středisko volného času pro celý Šluknovský výběžek. Nabízí desítky kroužků, akademií, táborů a vzdělávacích programů – od sportu přes hudbu až po výtvarné a komunitní aktivity. Institut vychází z modelu „Promise Academy“ a pomáhá dětem v regionu, kde jsou vzdělávací i kulturní možnosti často omezené. Kromě volnočasových aktivit se věnuje i sociální práci, podpoře rodin a prevenci rizikového chování.Gymnázium, mateřská i základní škola v BohosudověStudenti gymnázia v Bohosudově se shromáždili na letošní první školní hodinu v tamní bazilice Panny Marie Bolestné. Hovořil k nim ředitel Jakub Wiedner, který je povzbudil slovy, že „není důležité být první, ale doběhnout do cíle“. Na jáhna Jiřího Breue, který studenty nabádal, aby dobře využili čas, který je na gymnáziu čeká, navázal P. Pavel Hudousek, který zde spolu s ním vykonává službu školního kaplana. „Čekají na vás nejen úkoly, vědomosti a zkušenosti, ale také přátelství. Někdy radost a veselí vystřídají i těžké chvíle. My křesťané věříme, že na obavy nejsme sami a obojí můžeme svěřit Bohu,“ řekl P. Hudousek. Připomněl, že úkolem školního kaplana je také se za žáky, studenty a učitele modlit – a když o to žádali učedníci Ježíše, tak je naučil modlitbě Otče náš. Ten se pak také společně pomodlili. „Přeji vám, aby pro vás nový školní rok nebyl jen o výkonech, ale abyste každý objevil něco nového a zůstali sami sebou. K tomu vám vyprošuji dobro, prosím Boha, aby byl s vámi a žehnám vám,“ uzavřel P. Hudousek. Biskupství litoměřické je také zřizovatelem Základní školy svaté Zdislavy v Jablonci nad Nisou (úplná ZŠ s rozšířenou výukou jazyků) a v Litoměřicích je malým dětem k dispozici Mateřská škola sv. Zdislavy.  Snímky Jiří Nývlt a Gymnázium Bohosudov.

Svoji pouť prožily rodiny z litoměřické diecéze v Jablonném v Podještědí 29. srpna. Na poslední prázdninovou sobotu pro ně byl připravený zcela nový formát pouti. Vedle slavnostní bohoslužby je organizátoři z katechetického a rodinného centra litoměřické diecéze pozvali na další program pro všechny generace. S organizací pomáhali i mladí lidé z Diecézního centra mládeže. Rodiče, děti i senioři se nejprve sešli v bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy, u patronky rodin a litoměřické diecéze. V homilii je arcibiskup povzbudil, že Bůh nevstupuje do jakési ideální rodiny, ale do skutečného rodinného života. „Proto se nemusíme stydět za to, že naše rodiny nejsou dokonalé,“ řekl a poukázal na starosti, s nimiž se musejí neustále potýkat: nemoci, nedostatek času, únava finanční těžkosti, bolavé vztahy mezi manželi nebo generacemi, nedostatek odpuštění a sdílené lásky.  „A právě do takových rodin chce přijít Kristus. Také Svatá rodina nám není dána jako nedosažitelný obrázek dokonalosti, ale nabízí se nám jako cesta,“ připomněl a upozornil, že svatost neznamená dokonalost. Poukázal také na vzor svatého Josefa, který v evangeliu „nemluví“, ale dělá, co je třeba. „Kolik takových Josefů je i dnes mezi námi! Otců a matek, kteří ráno vstanou a prostě dělají, co je třeba. Připraví snídani, odvezou děti do školy, jdou do práce, večer řeší úkoly, nákupy, účty, nemocné rodiče. Někdy unavení, někdy bez velkých slov a bez potlesku. Možná právě v tom je velká část svatosti rodiny: vstát a udělat z lásky to, co je právě třeba,“ vyzdvihl arcibiskup.Nevzdávejme toAni svatost patronky rodin z Jablonného v Podještědí nebyla podle jeho slov oddělena od její každodennosti, těžkostí, od jejího manželství a mateřství. „Rodinné štěstí není život bez problémů, ale společná cesta, na které musí někdy jeden druhého doslova nést,“ uvedl. Přítomným rodinám připomněl, že je důležité neztratit jeden druhého a nic z rodinného života nevzdávat. „Nevzdávejme to s dětmi, které hledají svou cestu a třeba se vzdálily od víry. Nevzdávejme manželství, které prochází těžkým obdobím. Nevzdávejme to se starými rodiči, s nimiž musíme mít mnoho trpělivosti. Nevzdávejme vztahy mezi sourozenci, které něco rozdělilo. A nevzdávejme to ani sami se sebou, když máme pocit, že jsme jako děti, rodiče nebo prarodiče něco nezvládli,“ žádal Stanislav Přibyl.Čas na oběd, zábavu i na přednáškuPo mši svaté se poutníci sešli nejprve na klášterní zahradě, kde pro ně měli organizátoři pouti připravený stánek s občerstvením – nabízeli tu čerstvě připravované palačinky, nápoje i párky v rohlíku, na ohni vedle kláštera se pekly buřty a místní dominikánští řeholníci a řeholnice měli pro poutníky nachystanou zelňačku, buchty a ovoce. Významně se na pomoci s organizací podíleli také mladí lidé, kteří zde zakončili svou 26. diecézní pěší pouť mládeže.  V jednu hodinu po poledni se děti rozdělily podle věku a vypravily se s průvodci na vlastní program plný poznání a her. Dospělí se mohli těšit na přednášku karmelitána P. Pavla Poly, rektora pražského kostela U Jezulátka, terapeuta a kněze, který se věnuje duchovnímu doprovázení. Přijel do Jablonného hovořit o nelehkém tématu, ze kterého má těžkou hlavu nejeden z rodičů i prarodičů: „Když naše děti nežijí tak, jak jsme si představovali“.Dát důvěru svým dětemP. Pola upozornil, že hledání životní cesty spojené s opuštěním „rodinného hnízda“ patří i podle Písma k jednomu z úkolů mladých lidí. Připomněl zejména evangelní příběh o dvanáctiletém Ježíšovi na cestě do Jeruzalémského chrámu či Podobenství o marnotratém synu – zde si všiml, že syn, který od otce neodešel, měl s ním nakonec i horší vztah. Maminkám, tatínkům i prarodičům nabídl inspiraci, jak se vyrovnat se situací, když děti nebo vnoučata odcházejí z domova, hledají vlastní životní styl a třeba i opouštějí cestu víry a vydávají se do světa „po jiných stezkách“. Rodiče i prarodiče povzbudil, aby nesetrvávali ve výčitkách, protože víru nelze dědit jako nějaký majetek a živá víra znamená budovat znovu vztah s Bohem, utvářet ji a každý člověk musí touto fází života projít. „Nepřebíráme odpovědi rodičů, ale vztah si vytváříme vlastní. Bůh nám dává svobodu, svěřil nám život i kus vesmíru a počítá s chybovostí a nedokonalostí. V tom bychom jej měli napodobit: dát důvěru svým dětem. A připomínat si, že Bohu na nich záleží ještě víc než nám, být jim příkladem,“ vyzdvihl a doplnil v žertu: „aspoň odstrašujícím“. Připomněl také víru, že Bůh má pro každé dítě připravený svůj plán. Postřehl, že i děti formují svým životem naši víru: „Dítě je jako anděl, který nám přináší nečekaná poselství. Někdy také funguje jako zrcadlo a možná i někdy nás proto tolik štvou,“ dodal. Jako jednu z cest, jak se s jinakostí svých dětí ve víře vypořádat nabídl nikoliv rezignovanost, ale žehnání svým potomkům, které je připomínkou že Bůh je učinil jako „velmi dobré“. „Žehnáním podporujeme, co je v nich dobré, je to rozdmýchávání ohně, jako bychom foukali do žhavých uhlíků, aby vydaly teplo a světlo,“ nabídl přirovnání. V závěru přítomné vyzval, aby se zamysleli nad tím, v čem oni sami žijí jinak než jejich rodiče. A co chtějí, co si přejí, aby od nich děti slyšely až se (nebo než se) vydají na vlastní cestu životem. Po přednášce se rodiče s dětmi mohli vypravit na dobrodružnou stezku do mokřadů v nivě Panenského potoka v sousedství baziliky. Pak na ně ještě ve Zdislavském sále čekala chválová kapela, a kdo se zdržel až do času nešpor, mohl se připojit k místní řeholní komunitě při modlitbě v bazilice. Homilie arcibiskupa Stanislava Přibyla.  . Video s přednáškou P. Pavla Poly na Youtube Biskupství litoměřické.. Snímky Jiří Nývlt a Jana Chadimová / Člověk a Víra