Mezi finalisty cen Národního památkového ústavu (NPÚ) Patrimonium pro futuro 2026 se dostal i tým Odboru památkové péče Biskupství litoměřického. Nominovaný je v kategorii Restaurování. Dalším horkým želízkem v ohni z litoměřické diecéze je v kategorii Objev roku nález nástěnných maleb v kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie v Horní Řasnici. O ten se starají dobrovolníci ze Spolku pro obnovu kostela v Horní Řasnici. „Je to vůbec poprvé, kdy se mezi nominanty dostali pracovníci některého z památkových oddělení na biskupstvích," těší vedoucí Odboru památkové péče Biskupství litoměřického Ladu Hlaváčkovou. Na cenu NPÚ v kategorii Restaurování jsou „biskupští památkáři“ navrženi společně s odborníky Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru restaurování malby a polychromované plastiky. Oba týmy se podílely na záchraně vzácných deskových obrazů sv. Jiří a sv. Václava z roku 1501. Díky zásahu restaurátorů se podařilo zachovat díla z pomezí gotiky a renesance. Obě malby totiž byly v havarijním stavu. Obraz sv. Jiří v červenci 2021 kvůli degradaci dřeva spadl ze stěny kostela a vážně se poškodil. Restaurování probíhalo na Akademii výtvarných umění v Praze a pracovalli na něm studenti Marie Knapová (roz. Čádová) a Edgar Mašek pod vedením prof. Adama Pokorného a akademické malířky Markéty Pavlíkové. Studentský tým využil špičkové technologie, včetně ošetření v dusíkové atmosféře proti červotoči a detailních analýz infračervené reflektografie. Unikátnost postupu spočívala v metodě „tasselatury“, kdy chybějící části dřeva restaurátoři doplnili drobnými špalíčky, čímž minimalizovali ztráty originální hmoty. Malba provedená mastnou temperou či olejem byla očištěna od druhotných zásahů, zejména hliníkových náhrad stříbra, a následně retušována. Zpevnění vyřešili osazením do nových rámů. Opravu financovala farnost Chorušice za přispění soukromého sponzora a koordinoval ji Památkový odbor Biskupství litoměřického. Výsledek restaurátorských prací navrátil dílům jejich estetickou celistvost, ale také uchoval doklad českého malířství, který svou kvalitou a datací předchází i tvorbě Mistra Litoměřického oltáře.Budou Objevem roku fresky z Horní Řasnice?Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Horní Řasnici je v jádru středověkou stavbou z druhé poloviny 13. století. Později byl mnohokrát upravován, současná výmalba interiéru pochází z roku 1911. Při restaurování bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého se naskytla možnost opravit i poškozené omítky v jeho okolí. Opravě předcházel orientační restaurátorský průzkum výmalby, který prováděl Jiří Bláha. V severovýchodní stěně lodi po stranách vítězného oblouku objevil malby Stvoření Adama a Evy a Poslední soud. Oba výjevy jsou v medailonu lemovaném ornamentálním rámem a pocházejí pravděpodobně z počátku 17. století. Malba Stvoření Adama a Evy byla před návratem bočního oltáře zdokumentována, zafixována a zakryta slabě pojenou hlinkovou barvou. Medailon s vyobrazením Posledního soudu zůstal zatím odkrytý. Objev se podařil díky dlouholeté činnosti Spolku pro obnovu kostela v Horní Řasnici, který shání dotační prostředky na obnovu chrámu a pořádá zde také řadu kulturních akcí, a obci Horní Řasnici, jež se na financování obnovy významně podílí. Na cenu NPÚ v kategorii Objev, nález 2026 je navržena obec Horní Řasnice, Spolek pro obnovu kostela v Horní Řasnici a restaurátor Jiří Bláha. Ceny Patrimonium pro futuro, které Národní památkový ústav vyhlašuje jako příspěvková organizace ministerstva kultury pověřená záchranou a rozvíjením hodnot památkového fondu na území České republiky, hodnotí pozitivní a úspěšné počiny v oblasti památkové péče dokončené v předešlém roce.  Je vyhlašována od roku 2014 a za uplynulých dvanáct ročníků bylo předáno celkem 106 ocenění. Vítězové ocenění Patrimonium pro futuro budou vyhlášeni 20. října na slavnostním galavečeru v Praze. Přímý přenos uvede ČT art.. Více o cenách Patrimonium pro futuro zde.  Snímky NPÚ, restaurátoři z Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru restaurování malby a polychromované plastiky a Jiří Bláha 

Kostel Všech svatých v Litoměřicích a posléze biskupskou rezidenci zaplnili 21. září pracovníci Charit z celé diecéze, dobrovolníci, dárci, představitelé obcí i krajů, Charit z celé republiky a spolupracovníci charitního díla na severu Čech. Diecézní charita Litoměřice slavila 35 let své služby potřebným lidem. Slavnostní mši svatou u Všech svatých slavil arcibiskup Stanislav Přibyl, apoštolský administrátor litoměřické diecéze. „Děkuji za vaši práci a službu. Je radost vidět tu tolik známých tváří vás všech, kteří za tímto dílem a jeho podporou stojíte," uvítal na bohoslužbě a doplnil: „Jestli je něco očividného, tak je to rozsah služeb, které na severu Čech Charita vykonává. Za třicet pět let se rozrostla z malého semínka v obrovský strom, který není planý, ale nese spoustu ovoce.“ Arcibiskup s poděkováním za službu lidem v nouzi, která není jen hmotná, ale má celou řadu podob, připomněl, že v některých oblastech a městech diecéze poskytuje Charita dokonce většinu sociálních služeb. Jinde provozuje preventivní programy a snaží se vytvářet záchrannou síť těm, na které nikdo nepamatuje. „Bez spolupráce s obcemi a kraji by se toho moc udělat nedalo,“ zdůraznil.Povolání v pravém smyslu slovaStanislav Přibyl ocenil, že zaměstnanci i dobrovolníci Charity do své práce nevkládají jen know-how, metodiku, ale to, co její práci spojuje, tedy křesťanský styl pomoci. „Charita nám ukazuje důležitou věc: máme standardy, pravidla, vzdělání a profesionalitu. Nesmíme ztratit ze zřetele žádnou podobu této práce, ale především nesmíme zapomenout, že je to především povolání,“ řekl. Identitu Charity totiž podle jeho slov netvoří logo, které má na autech pečovatelské služby, ale nezištný křesťanský styl pomoci, který tvoří i způsob, s jakým k této práci dobrovolníci i zaměstnanci přistupují. „Je to povolání v tom pravém slova smyslu. Dnes jsme o takovém povolání slyšeli z Písma. Připomínáme si dnes svátek sv. Matouše, jednoho z evangelistů, autora prvního z evangelií, který popisuje své povolání za apoštola. Kristus ho vyvolal a řekl mu, aby šel za ním. To je povolání. A já věřím, že mnoho z vás zažilo právě takové povolání pro službu a práci v Charitě,“ vyzdvihl Stanislav Přibyl. Charitě popřál, aby si lidé její práce všímali a projevili vděk. „Skláním se před odvážnými kroky, které u nás v Charitě podnikají – pánové se nebudou zlobit – především dámy, které tomu dílu daly kus života,“ obrátil se k ředitelkám jednotlivých charitních zařízení. Arcibiskup připomněl také mnohaletou a vytrvalou pomoc Charitě od přátel ze sousedního Německa, kterým „leží tento kus země na srdci, protože pro některé to býval i jejich domov“.Jsme součástí komunitArcibiskupovi pak dala za pravdu také ředitelka Diecézní charity Litoměřice Adéla Švecová: „Nejen bez péče biskupství bychom se nemohli rozvíjet a růst. Za mnohé vděčíme našim partnerským Charitám v Německu, či nadaci Rennovabis, kteří nám pomáhali od prvních nesmělých kroků. Díky nim jsme vyrostli v obrovskou, profesionální a významnou pomáhající organizaci.“ Ocenila podporu měst, obcí, krajů i ministerstev a všech dárců od velkých až po ty, kteří přispívají v drobných částkách (např. i v Tříkrálové sbírce). „Všechny dary jsou závazkem a nadějí, že k pomáhání nejsme sami. Jsme součástí komunit, partnery v dialogu a můžeme v turbulentní a nejisté době pomáhat druhým. Díky patří i dobrovolníkům, kteří nám nedávají zapomenout na prameny naší identity. Poděkování míří i k minulým a současným kolegům a jejich rodinám. Vybrali jste si povolání, které není jednoduché a je spojené s utrpením druhých lidí. Nenabízí jistoty předvídatelného zajištění, ale má velký smysl a přesah v našich životech,“ povzbudila Adéla Švecová.  Největší růst v krizíchNa uplynulé roky vzpomínala také někdejší ředitelka Diecézní charity Litoměřice Růžena Kavková. „Největší posun udělala Charita v krizových obdobích. V té době jsme totiž zažívali ohromnou solidaritu, ač to byly náročné události jako povodně, uprchlické krize nebo covid. Zažili jsme ohromnou podporu místních lidí, přátel z celé republiky i ze zahraničí. Vždycky nás posílila solidarita, pochopení. Jsem vděčná, že jsem tohle jako ředitelka mohla zažít: vidět pomoc shůry díky přispění lidí. Byla to pro mne krásná etapa života,“ uvedla Růžena Kavková s tím, že je velmi důležité být tu pro lidi, o které nemá nikdo zájem.Nepopulární práceJejí slova potvrdila Alena Maternová, ředitelka Charity Lovosice. Tamní oblastní Charita poskytuje služby prevence, které veřejnost často nevnímá pozitivně, protože „si ji prý klienti nezaslouží“. V Lovosicích pracují s Romy, jejich dětmi či s bezdomovci. „Navzdory tomu, že to není pro veřejnost ani politiky příliš zajímavé. Jenže my tu nejsme od toho, abychom tyto lidi hodnotili a lustrovali. Pomoc je naše poslání a my zkrátka neposuzujeme a nehodnotíme,“ zdůraznila a doplnila: „Nejdeme životem v botách těchto lidí a nevíme o utrpení a těžkostech, které musejí ve svých mikrosvětech nést a zvládnout. Nemáme často ani tušení, čím procházejí už od dětství – mnoho z nás nezažije za celý svůj život ani desetinu bolesti, kterou musejí naši klienti projít třeba během pár let,“ konstatovala. Také ředitelka Charity Šluknov Kamila Svobodová popisovala realitu charitní práce v tomto severním příhraničním výběžku republiky jako „nepopulární“. „Pracujeme s nejslabšími lidmi na samém okraji zájmu společnosti. Ale když se nebudeme těmto lidem věnovat a nebudeme dělat služby prevence a pomoci, tak jejich těžkou situaci nezlepšíme,“ tvrdila. Jak řekla, ve Šluknově město odkupuje celé sídliště a vzniká tam pilotní národní projekt, jak pracovat s minoritami a město zjišťuje, že pomoc Charity je cenná a potřebná. „Můžeme být prospěšní, protože známe situaci přímo v terénu,“ dodala Kamila Svobodová. Po skončení bohoslužby následovalo společenské setkání v biskupské rezidenci.Tak šel časV kalendáři byl nalistovaný 4. listopad 1991 – právě v tento den založil tehdejší litoměřický biskup Josef Koukl Diecézní charitu Litoměřice. Pod záštitou Biskupství litoměřického začala pomáhat lidem v nouzi. Prvním místem, kde mohli potřební nalézt pomoc, se ještě před oficiálním založením stal Charitní šatník, který funguje dodnes. Milníky v historii litoměřické diecézní Charity pak tvořilo například postupné zakládání pečovatelských služeb, charitních domovů a jednotlivých oblastních Charit (dnes je jich na severu Čech 16), či vznik profesionálního poradenského centra před deseti lety. Významně proměnily službu Charity živelné události jako povodně (2002 a 2013), uprchlické krize, zejména pak pomoc utečencům z válkou postižené Ukrajiny a s ní spojené založení Integračního a komunitního centra Svit.