Logo Biskupství Litoměřického
Časopis Zdislava
Ikona InstagramIkona Facebook

Biskupské chlebíčky

Obrázek biskupa

Co mě naučily mé školní průšvihy

3. 9. 2026

Pamatujete si na své školní roky? Já si z první třídy moc nepamatuji, ale zato živě vzpomínám na chvíli, kdy jsem ze strachu zakopal sešit s pětkou z psaní do listí na ulici. Zkomplikoval jsem si tím život tak, že jsem musel přepisovat celý sešit znovu. Byla to pro mě lekce, že podvádět se nevyplácí a že strach ze selhání má někdy až příliš velké oči.

Škola ale není jen o známkách nebo o strachu z neúspěchu. Ať už jste studenti, rodiče, nebo pamětníci, všichni v životě balancujeme mezi zdravým sebevědomím a pokorou. V dnešním videu se s vámi chci podělit o své školní karamboly, o to, jak jsem na střední škole narazil kvůli své víře, ale hlavně o to, proč je poznávání světa vlastně úžasným pohledem do Boží kuchyně.


💬 Zapojte se do diskuse!
Vzpomínáte si na nějakou svou školní pětku nebo průšvih, který vás nakonec naučil něco důležitého do života? Nebo jakou nejcennější lekci jste si ze školy odnesli vy? Napište mi to do komentářů, moc rád si vaše příběhy přečtu!

Pokud vás mé myšlenky povzbudily, nezapomeňte dát videu Líbí se mi, sdílet ho se svými blízkými nebo studenty ve svém okolí a stisknout Odběr, aby vám neutekla další videa. Žehnám všem školákům, studentům i učitelům a myslím na vás v modlitbě! 🙏✨

Logo YouTube

27. 8. 2026

Logo YouTube

20. 8. 2026

Logo YouTube

13. 8. 2026

Logo YouTube

6. 8. 2026

Logo YouTube

30. 7. 2026

Logo YouTube
Archiv na YouTube
Promo banner
Arcibiskup Stanislav Přibyl požehnal v klášteře Osek opravené a dostavěné varhany

Arcibiskup Stanislav Přibyl požehnal v klášteře Osek opravené a dostavěné varhany

6. 9. 2026

Při slavnostní bohoslužbě a svěcení zahrály v neděli 6. září v klášterním chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Oseku poprvé obnovené a dostavěné varhany. Po výzvě a zvolání arcibiskupa Stanislava Přibyla se z kůru a oratoře rozeznělo 6003 píšťal v 83 rejstřících a čtyřech manuálech. Odpoledne pak následoval inaugurační koncert. Jak na úvod bohoslužby zdůraznil iniciátor oprav a dostavby nástroje, správce kláštera Jindřich Koska, nejde o žádné soupeření, ale přesto s hrdostí podotknul, že osecké varhany jsou co do počtu píšťal – 6003 – větší než nové svatovítské, které jich mají 5755. „V pražské katedrále má však varhaník k dispozici 121 rejstříků, zatímco v Oseku 83,“ doplnil Koska. Nový nástroj ke službě a kráse liturgie postupně „probouzel“ paterým zvoláním a výzvou arcibiskup Stanislav Přibyl z presbytáře chrámu. Hrou mu „odpovídal“ varhaník Daniel Knut Pernet a svěcenou vodou nové varhany zkrápěl místní duchovní správce P. Christopher Cantzen, který vystoupal na kůr i na oratoř, kde je umístěný čtvrtý manuál ovládaný na dálku. „Od píšťaly se chce, aby zněla sama o sobě, ale současně se spojuje s těmi ostatními. Varhany mají být pestrobarevné a tvořit souzvuk. Podobně to máme ve společenství lidí. Každý jsme jiný, máme za úkol být každý sám sebou, být dobrý, ale zároveň vyjít s těmi druhými a v soužití a vztazích s nimi tvořit obecné a společné dobro: v rodině, v obci, ve společnosti, v církvi,“ uvedl v promluvě Stanislav Přibyl. Obecné dobro označil nikoliv za součet dober jednotlivců, ale popsal jej jako společné dílo, které má vytvářet lidské společenství. „Sami jako jednotlivci to nedokážeme,“ zdůraznil.Dokončení starých plánůNově opravené varhany postavila v oseckém klášteře v roce 1933 firma Gebrüder Rieger z Krnova. Vybudovala elektropneumatický nástroj, který měl být největší ve střední Evropě. Dokončit se však podařily jen tři manuály se 76 rejstříky a 5234 píšťalami. Čtvrtý manuál - jako dálkový stroj určený do prostoru chrámové kopule - zůstal jen na plánech. Přišla válka, po ní vyhnání Němců, akce K, proměna kláštera v internační tábor pro řeholníky a řeholnice a dalších čtyřicet let postupné devastace. Obnova a dostavba varhan začala až v roce 2021, kdy se jí po vítězství ve výběrovém řízení ujala firma Ponča z Krnova. Obnovený nástroj si pochvalují varhaníci Tatiana a Daniel Knut Pernetovi, kteří na osecké varhany hráli při liturgii i při odpoledním koncertu. „Je tam více úplně všeho. Je to veliký nástroj a takhle měly varhany znít a hrát podle původních plánů. Mají svá specifika, protože mezi klávesou a píšťalou je elektrický vodič, nikoliv manuální ovládání,“ popsal Daniel Knut Pernet. „Musela jsem si zvyknout, na zpoždění a dozvuk čtvrtého manuálu, protože dálkový stroj v blízkosti presbytáře se ozývá jinak a až po delší chvíli, než ostatní manuály,“ doplnila Tatiana Pernetová. Při slavnostním koncertě v klášterním kostele zazněla v premiéře kompozice skladatele Lukáše Sommra Karneval světa složená pro tuto příležitost. Slavnostní Te Deum od A. Rejchy zahráli sólisté Národního divadla moravskoslezského. Vystoupili smíšený pěvecký sbor P. Cipriána Lellka z Dolního Benešova, smíšený pěvecký sbor Slezské univerzity v Opavě a Kühnův smíšený sbor Praha za doprovodu orchestru hráčů České filharmonie a Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Celkové náklady na rekonstrukci varhan v oseckém klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie činily 24 133 712 Kč. Opravy byly financovány z evropských projektů IROP a IROP ITI s 95 % dotací. Snímky Jiří Nývlt a Pavel Hospodář.

Pozvání: Bohoslužba Roku smíření v Litoměřicích

Pozvání: Bohoslužba Roku smíření v Litoměřicích

4. 9. 2026

V měsíci září zve arcibiskup Stanislav Přibyl (apoštolský administrátor litoměřické diecéze) k modlitbě za smíření mezi Čechy a Němci do biskupského města. Bohoslužba Roku smíření se uskuteční 19. září ve 14. hodin u Krematoria Richard. Ve 14.00 začne bohoslužba slova přímo u Krematoria Richard, které vyrostlo v závěru 2. světové války nedaleko nacistické podzemní továrny pod vrchem Radobýl. Modlitby povede arcibiskup Stanislav Přibyl. Naváže na ně krátké putování na městský hřbitov, ke kříži, který stojí v jeho centru.. Účast přislíbil zástupce německé ambasády Martin Schmidt, který spolu se Stanislavem Přibylem a věřícími putoval na modlitební shromáždění a mši svatou v březnu do Rovenska pod Troskami.Společně s Ackermann GemeindeK zářijové bohoslužbě v rámci Roku smíření se připojí také členové Sdružení Ackermann Gemeinde, kteří přijedou do Litoměřic oslavit 80. výročí vzniku spolku.. Ackermann‑Gemeinde je německý krajanský katolický spolek zaměřený na česko‑německé smíření, založený roku 1946 Němci po odsunu z tehdejšího Československa. Podporuje dialog mezi oběma národy, pořádá setkání, konference, poutě a vzdělávací projekty. Dlouhodobě spolupracuje s českými partnery, zejména v tématech historické paměti, poválečného násilí, obnovy vztahů a křesťanské práce pro mír.Historické ohlédnutíMěsto Litoměřice i jeho okolí zanechalo v česko-německém sousedství i v konfliktech hlubokou stopu. Zásadní zlom přinesla do soužití obyvatelstva dvojího jazyka v roce 1938 mnichovská dohoda, na jejímž základě byly Litoměřice obsazeny německou armádou a přičleněny k hitlerovské Třetí říši. „Nedobrovolně muselo z města odejít více než 5000 českých obyvatel. Divoký odsun v prvních týdnech po skončení války pak zasáhl Němce, kteří museli během pár hodin opustit své domovy. Do konce srpna 1945 muselo odejít z Litoměřic kolem 14 000 Němců a z celého okresu dalších asi 30 000,“ uvádí Jaroslav Šebek z Historického ústavu České akademie věd.. Připomíná také výstavbu rozsáhlé podzemní továrny Richard, která byla určena pro válečný průmysl. Na jaře 1944 vznikl v blízkosti tohoto objektu pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg. Odhaduje se, že jím prošlo kolem 18 000 vězňů (z toho asi 700 žen) z mnoha evropských zemí, přičemž zde zemřelo kolem 4500 vězňů.     . Dějiny Litoměřic se protínaly také s nedalekým Terezínem, jenž se stal symbolem nacistického genocidního násilí proti židovskému obyvatelstvu a rozsáhlé perzekuce proti politickým a ideovým odpůrcům. Po válce se pak Malá pevnost stala místem internace zatčených Němců.. Jaroslav Šebek v souvislosti s Rokem smíření vyzdvihuje postavu biskupa Antona Webera, který stanul v čele diecéze v roce 1931. „V době sílící nacionalizace byl příkladem snah o překonání národnostních příkopů a hledání cest k vzájemnému porozumění. Vyzýval k tomu, aby se každý kněz naučil oběma jazykům, jak češtině, tak němčině, aby jednak mohl dobře zpovídat, ale také učit a vychovávat ve škole,“ popisuje historik. I přes nacistické omezování se během války snažil věnovat pastoraci českého obyvatelstva. I on měl být navzdory tomu zařazen do tzv. divokého odsunu a jen zásah českých věřících tomu zabránil. „Po válce na biskupský úřad rezignoval a v těchto zářijových dnech uplynulo 78 let od jeho smrti a v Roce smíření, který inicioval Stanislav Přibyl, jeden z jeho nástupců na litoměřickém stolci, je dobré vzpomenout i jeho životní příběh a peripetie,“ upozorňuje Šebek.. Plakátek - Bohoslužba roku smíření v Litoměřicích (*.pdf). Hisotrický medailon Jaroslava Šebka z Historického ústavu České akademie věd (*.docx).

Začátek školního roku na církevních školách v litoměřické diecézi

Začátek školního roku na církevních školách v litoměřické diecézi

1. 9. 2026

Nový školní rok odstartoval 1. září také na církevních školách, jejichž zřizovatelem je Biskupství litoměřické. Do Gymnázia Varnsdorf a nedalekého Schrödingerova institutu v Jiříkově jej přijel zahájit delegát ad omnia P. Radek Jurnečka. Na Gymnáziu Varnsdorf si první školní den připomínali výročí. První studenti této „školy na hranici“ nastoupili právě před třiceti lety. Letos tam školní rok zahájil spolu se studenty, rodiči, pedagogy a starostou Janem Šimkem delegát ad omnia P. Radek Jurnečka. Nejdříve navštívil maturitní ročník. Budoucí maturanty povzbudil s žertem. „Když máme maturitu my dva s panem ředitelem Jiřím Jakoubkem, tak ji určitě uděláte taky,“ podotkl P. Jurnečka. Ani ředitel se nezdržel vtipu a vyjádřil naději, že „se s nimi příští září neuvidí zas“. Radek Jurnečka pak pozdravil primány a jejich rodiče v aule školy. Popřál jim, aby pro ně osm let strávených na gymnáziu nebylo jen školní povinností, ale také obdobím i místem přijetí. „Proto se snažíme zřizovat a mít menší školy s rodinnou atmosférou. Můžete se tu nejen učit vědomostem a znalostem, ale také spoustu užitečných dovedností pro život,“ uvedl.Na návštěvě v Schrödingerově institutuDelegát ad omnia P. Radek Jurnečka pak zastoupil apoštolského administrátora litoměřické diecéze, arcibiskupa Stanislava Přibyla, také při tradičním zahájení „nové sezóny“ ve volnočasovém středisku Schrödingerův institut v nedalekém Jiříkově. Zaměstnancům i dětem, kterým toto zařízení zřízené litoměřickým biskupstvím slouží, přál přívětivé a radostné prostředí, které pro ně bude nejen příjemné, ale také je bude formovat. Schrödingerův institut v Jiříkově je církevní školské zařízení, které funguje jako velké středisko volného času pro celý Šluknovský výběžek. Nabízí desítky kroužků, akademií, táborů a vzdělávacích programů – od sportu přes hudbu až po výtvarné a komunitní aktivity. Institut vychází z modelu „Promise Academy“ a pomáhá dětem v regionu, kde jsou vzdělávací i kulturní možnosti často omezené. Kromě volnočasových aktivit se věnuje i sociální práci, podpoře rodin a prevenci rizikového chování.Gymnázium, mateřská i základní škola v BohosudověStudenti gymnázia v Bohosudově se shromáždili na letošní první školní hodinu v tamní bazilice Panny Marie Bolestné. Hovořil k nim ředitel Jakub Wiedner, který je povzbudil slovy, že „není důležité být první, ale doběhnout do cíle“. Na jáhna Jiřího Breue, který studenty nabádal, aby dobře využili čas, který je na gymnáziu čeká, navázal P. Pavel Hudousek, který zde spolu s ním vykonává službu školního kaplana. „Čekají na vás nejen úkoly, vědomosti a zkušenosti, ale také přátelství. Někdy radost a veselí vystřídají i těžké chvíle. My křesťané věříme, že na obavy nejsme sami a obojí můžeme svěřit Bohu,“ řekl P. Hudousek. Připomněl, že úkolem školního kaplana je také se za žáky, studenty a učitele modlit – a když o to žádali učedníci Ježíše, tak je naučil modlitbě Otče náš. Ten se pak také společně pomodlili. „Přeji vám, aby pro vás nový školní rok nebyl jen o výkonech, ale abyste každý objevil něco nového a zůstali sami sebou. K tomu vám vyprošuji dobro, prosím Boha, aby byl s vámi a žehnám vám,“ uzavřel P. Hudousek. Biskupství litoměřické je také zřizovatelem Základní školy svaté Zdislavy v Jablonci nad Nisou (úplná ZŠ s rozšířenou výukou jazyků) a v Litoměřicích je malým dětem k dispozici Mateřská škola sv. Zdislavy.  Snímky Jiří Nývlt a Gymnázium Bohosudov.

Ohlédnutí za Diecézní poutí rodin: svatost neznamená dokonalost

Ohlédnutí za Diecézní poutí rodin: svatost neznamená dokonalost

31. 8. 2026

Svoji pouť prožily rodiny z litoměřické diecéze v Jablonném v Podještědí 29. srpna. Na poslední prázdninovou sobotu pro ně byl připravený zcela nový formát pouti. Vedle slavnostní bohoslužby je organizátoři z katechetického a rodinného centra litoměřické diecéze pozvali na další program pro všechny generace. S organizací pomáhali i mladí lidé z Diecézního centra mládeže. Rodiče, děti i senioři se nejprve sešli v bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy, u patronky rodin a litoměřické diecéze. V homilii je arcibiskup povzbudil, že Bůh nevstupuje do jakési ideální rodiny, ale do skutečného rodinného života. „Proto se nemusíme stydět za to, že naše rodiny nejsou dokonalé,“ řekl a poukázal na starosti, s nimiž se musejí neustále potýkat: nemoci, nedostatek času, únava finanční těžkosti, bolavé vztahy mezi manželi nebo generacemi, nedostatek odpuštění a sdílené lásky.  „A právě do takových rodin chce přijít Kristus. Také Svatá rodina nám není dána jako nedosažitelný obrázek dokonalosti, ale nabízí se nám jako cesta,“ připomněl a upozornil, že svatost neznamená dokonalost. Poukázal také na vzor svatého Josefa, který v evangeliu „nemluví“, ale dělá, co je třeba. „Kolik takových Josefů je i dnes mezi námi! Otců a matek, kteří ráno vstanou a prostě dělají, co je třeba. Připraví snídani, odvezou děti do školy, jdou do práce, večer řeší úkoly, nákupy, účty, nemocné rodiče. Někdy unavení, někdy bez velkých slov a bez potlesku. Možná právě v tom je velká část svatosti rodiny: vstát a udělat z lásky to, co je právě třeba,“ vyzdvihl arcibiskup.Nevzdávejme toAni svatost patronky rodin z Jablonného v Podještědí nebyla podle jeho slov oddělena od její každodennosti, těžkostí, od jejího manželství a mateřství. „Rodinné štěstí není život bez problémů, ale společná cesta, na které musí někdy jeden druhého doslova nést,“ uvedl. Přítomným rodinám připomněl, že je důležité neztratit jeden druhého a nic z rodinného života nevzdávat. „Nevzdávejme to s dětmi, které hledají svou cestu a třeba se vzdálily od víry. Nevzdávejme manželství, které prochází těžkým obdobím. Nevzdávejme to se starými rodiči, s nimiž musíme mít mnoho trpělivosti. Nevzdávejme vztahy mezi sourozenci, které něco rozdělilo. A nevzdávejme to ani sami se sebou, když máme pocit, že jsme jako děti, rodiče nebo prarodiče něco nezvládli,“ žádal Stanislav Přibyl.Čas na oběd, zábavu i na přednáškuPo mši svaté se poutníci sešli nejprve na klášterní zahradě, kde pro ně měli organizátoři pouti připravený stánek s občerstvením – nabízeli tu čerstvě připravované palačinky, nápoje i párky v rohlíku, na ohni vedle kláštera se pekly buřty a místní dominikánští řeholníci a řeholnice měli pro poutníky nachystanou zelňačku, buchty a ovoce. Významně se na pomoci s organizací podíleli také mladí lidé, kteří zde zakončili svou 26. diecézní pěší pouť mládeže.  V jednu hodinu po poledni se děti rozdělily podle věku a vypravily se s průvodci na vlastní program plný poznání a her. Dospělí se mohli těšit na přednášku karmelitána P. Pavla Poly, rektora pražského kostela U Jezulátka, terapeuta a kněze, který se věnuje duchovnímu doprovázení. Přijel do Jablonného hovořit o nelehkém tématu, ze kterého má těžkou hlavu nejeden z rodičů i prarodičů: „Když naše děti nežijí tak, jak jsme si představovali“.Dát důvěru svým dětemP. Pola upozornil, že hledání životní cesty spojené s opuštěním „rodinného hnízda“ patří i podle Písma k jednomu z úkolů mladých lidí. Připomněl zejména evangelní příběh o dvanáctiletém Ježíšovi na cestě do Jeruzalémského chrámu či Podobenství o marnotratém synu – zde si všiml, že syn, který od otce neodešel, měl s ním nakonec i horší vztah. Maminkám, tatínkům i prarodičům nabídl inspiraci, jak se vyrovnat se situací, když děti nebo vnoučata odcházejí z domova, hledají vlastní životní styl a třeba i opouštějí cestu víry a vydávají se do světa „po jiných stezkách“. Rodiče i prarodiče povzbudil, aby nesetrvávali ve výčitkách, protože víru nelze dědit jako nějaký majetek a živá víra znamená budovat znovu vztah s Bohem, utvářet ji a každý člověk musí touto fází života projít. „Nepřebíráme odpovědi rodičů, ale vztah si vytváříme vlastní. Bůh nám dává svobodu, svěřil nám život i kus vesmíru a počítá s chybovostí a nedokonalostí. V tom bychom jej měli napodobit: dát důvěru svým dětem. A připomínat si, že Bohu na nich záleží ještě víc než nám, být jim příkladem,“ vyzdvihl a doplnil v žertu: „aspoň odstrašujícím“. Připomněl také víru, že Bůh má pro každé dítě připravený svůj plán. Postřehl, že i děti formují svým životem naši víru: „Dítě je jako anděl, který nám přináší nečekaná poselství. Někdy také funguje jako zrcadlo a možná i někdy nás proto tolik štvou,“ dodal. Jako jednu z cest, jak se s jinakostí svých dětí ve víře vypořádat nabídl nikoliv rezignovanost, ale žehnání svým potomkům, které je připomínkou že Bůh je učinil jako „velmi dobré“. „Žehnáním podporujeme, co je v nich dobré, je to rozdmýchávání ohně, jako bychom foukali do žhavých uhlíků, aby vydaly teplo a světlo,“ nabídl přirovnání. V závěru přítomné vyzval, aby se zamysleli nad tím, v čem oni sami žijí jinak než jejich rodiče. A co chtějí, co si přejí, aby od nich děti slyšely až se (nebo než se) vydají na vlastní cestu životem. Po přednášce se rodiče s dětmi mohli vypravit na dobrodružnou stezku do mokřadů v nivě Panenského potoka v sousedství baziliky. Pak na ně ještě ve Zdislavském sále čekala chválová kapela, a kdo se zdržel až do času nešpor, mohl se připojit k místní řeholní komunitě při modlitbě v bazilice. Homilie arcibiskupa Stanislava Přibyla.  . Video s přednáškou P. Pavla Poly na Youtube Biskupství litoměřické.. Snímky Jiří Nývlt a Jana Chadimová / Člověk a Víra 

Archiv Zpráv z diecéze
Promo banner

Kalendář událostí

Všechny události
Logo Biskupství Litoměřického
Ikona InstagramIkona Facebook

Biskupství litoměřické

Dómské náměstí 1/1

412 01 Litoměřice

Česká republika

tel.: (+420) 416 707 511 – recepce

e-mail: biskupstvi@dltm.cz

datová schránka: am6jt4y

web: www.dltm.cz

IČO: 00445126 | DIČ: CZ00445126

Číslo účtu: 1002148329/0800 - Česká spořitelna, a.s.

IBAN: CZ66 0800 0000 0010 0214 8329

BIC: GIBACZPX

Ochrana osobních údajů
Kontaktujte nás