Zprávy z diecéze

Apoštolský administrátor a Diecézní synodální tým zvou všechny věřící, laiky, kněze, jáhny, řeholníky i řeholnice na celodiecézní synodální setkání, které se uskuteční v sobotu 31. října od 10 hodin v litoměřickém Diecézním domě kardinála Trochty za účasti arcibiskupa Stanislava Přibyla. Litoměřická diecéze žije v období spojeném s očekáváním příchodu nového biskupa. „Právě nyní máme příležitost společně pojmenovat skutečnou situaci v našich farnostech, sdílet zkušenosti a hledat témata, která mohou být důležitými podněty pro jeho budoucí službu,“ popisuje diecézní koordinátor Synody o synodalitě jáhen Michal Olekšák. Synodální podněty z těchto setkání a diskusí se mají stát také podkladem pro připravovaný diecézní pastorační plán. „Abychom získali co nejvěrnější obraz naší diecéze, potřebujeme slyšet také vás,“ vysvětluje Olekšák. Jeho slova doplňuje Stanislav Přibyl: „Chci se společně s vámi zamyslet a slyšet, jak dnes litoměřická diecéze skutečně žije, co se v ní daří, co nás trápí a jakým směrem bychom se měli vydat nyní i s budoucím biskupem,“ říká arcibiskup. Jak dodává, cílem tohoto setkání není hodnotit druhé, ale vzájemně se povzbudit, naslouchat si a hledat, kam místní církev vede Duch Svatý. „Naše účast je také konkrétním vyjádřením toho, že nám na životě diecéze záleží a že jsme připraveni společně nést odpovědnost za její budoucnost,“ povzbuzuje Stanislav Přibyl. Účastníci se budou věnovat dvěma tematickým okruhům:Co nám dnes v životě naší diecéze dává naději a co nás naopak brzdí?Co konkrétně potřebujeme změnit, aby naše farnosti a diecéze byly místem, kde lidé chtějí být a mohou se aktivně zapojit? Členové jednotlivých farních společenství se mohou předem zamyslet také nad dalšími otázkami: Jak ve vaší farnosti fungují pastorační a ekonomická rada nebo jak připravujete jejich budoucí fungování? Jak se vaše farnost konkrétně zapojuje do života diecéze? Pěstujete vztahy s ostatními farnostmi a inspirujete se navzájem? Jak byste se vy osobně mohli více zapojit do života diecéze? K čemu cítíte povolání? Co by pomohlo k lepší informovanosti? Synodální tým bude také zajímat, zda se ve farnostech začalo něco proměňovat v duchu synodality, zejména ve vzájemném naslouchání, a jak se rozvíjí společná odpovědnost kněží a laiků za život farností i celé diecéze. Setkání začne společnou modlitbou s prosbou o vedení Duchem Svatým. Po úvodním slově a představení tématu, tedy toho, kde se nacházíme na společné synodální cestě, budou následovat rozhovory v menších skupinách. Každý dostane příležitost podělit se o své zkušenosti, radosti, starosti i konkrétní podněty ze života farností. Na závěr proběhne sdílení hlavních závěrů: co jsme během setkání slyšeli, co nás oslovilo a s jakými otázkami a podněty chceme dále pracovat. „Nemusíte mít připravený projev ani odpověď na všechny otázky. Stačí přijet s ochotou naslouchat, sdílet své zkušenosti a společně hledat další cestu. Čím více farností, kněží, laiků a dalších členů našich společenství se zapojí, tím věrnější obraz života naší diecéze budeme moci společně poznat. Přijeďte, abychom společně hledali, jak o naši diecézi pečovat a jak ji dále rozvíjet,“ zve diecézní koordinátor Synody o synodalitě Michal Olekšák. Organizátoři žádají o přihlášku na oleksak@dltm.cz do 27.10.  Plakátek ke zveřejnění ve farnosti (*.pdf). Plakátek ke zveřejnění ve farnosti (*.png). Plakátek pro příběh na Instagramu (*.png). Událost na Facebooku.

Apoštolský administrátor litoměřické diecéze Stanislav Přibyl zve farnosti ke druhému ročníku „dušičkové“ akce Zapal svíčku. Zapojit se mohou společenství i dobrovolníci a mohou při ní pozvat své sousedy na Vzpomínku na všechny věrné zemřelé. Druhý ročník akce Zapal svíčku navazuje na zvyk navštěvovat hřbitovy a rozsvěcet svíčky na hrobech blízkých. Nabízí však ještě další krok: nezůstávat se svou vzpomínkou sám, ale sdílet ji ve společenství druhých. „Nabídněme našim sousedům opět prostor, čas a možnost s námi něco hezkého poznat a zažít. Lidé chodí na hřbitov a rozsvěcejí na hrobech svíčku. My můžeme přijít s nabídkou společenství a modlitby. Vždyť sami dobře víme, jak hezké je vystoupit ze samoty a smutku, jak úlevná může být lidská blízkost,“ vysvětluje arcibiskup Stanislav Přibyl.Vzpomínky i nadějeSpolečná setkání s připomínkou zesnulých na hřbitovech, v kostelích a kaplích mají pomáhat lidem znovu objevovat smysl Dušiček jako čas vzpomínek, modlitby, blízkosti a naděje. Projekt Zapal svíčku vychází z přesvědčení, že vzpomínání na zemřelé není jen připomínkou jejich smrti, ale také příležitostí zastavit se, vzpomenout na ty, kteří nás předešli, otevřít téma naděje a nabídnout prostor pro ztišení, setkání i modlitbu. „My křesťané známe sílu modlitby a věříme, že nás Bůh slyší. Proto bychom měli k modlitbě pozvat - nebo ji pronášet za druhé, pokud to sami neumějí. Modlit se za mrtvé je skutek milosrdenství, a toto je jedinečná okolnost, jak ho konat. Je to zároveň příležitost otevřít Písmo a nechat zaznít Boží slovo, které samo o sobě nese útěchu a Pokoj,“ doplňuje Stanislav Přibyl.Stanislav Přibyl: Buďme s lidmiJak říká arcibiskup, do kostela chodí v litoměřické diecézi každou neděli bezmála osm tisíc lidí a každý z nich má křtem udělený dar všeobecného kněžství a je povolán ke službě. „Vůbec to neznamená nahradit kněze, ale spojit síly. Při Vzpomínce na všechny věrné zemřelé to může mít konkrétní podobu: otevřeme naše kostely a kaple – a hlavně srdce. Buďme s lidmi. Prosím, konejte podle svých sil a možností. Můžete připravit plakátek, pozvání, buďte v kostele, v kapli a na hřbitově. Nachystejte svíčky, sbírejte jména zesnulých, za které se můžete modlit – nejlépe týž večer,“ žádá věřící. Pro zájemce, kteří by chtěli uspořádat bohoslužbu slova – třeba i bez přítomnosti kněze – připravil bohoslovec litoměřické diecéze Matouš Marek text s jejím průběhem včetně duchovního zamyšlení, který napsala Alice Macková z teplické farnosti. „Nejde nám o pořádání masové akce, nejde nám o počty, nechceme se vnucovat. Zveme ty, kteří s námi žijí, kteří přešlapují u hrobů svých blízkých, ale často i u kostelních dveří. Také letošní Dušičky mohou být velkým obohacením pro obyvatele severu Čech i nás samotných,“ vzkazuje apoštolský administrátor litoměřické diecéze.  Nabídka pro školyNovinkou letošního ročníku akce Zapal svíčku jsou metodické listy pro školy, které připravilo Katechetické centrum litoměřické diecéze. Jsou určené pedagogům, katechetům i vedoucím skupin a nabízejí konkrétní „dušičkové“ aktivity, pracovní listy a inspiraci pro práci s dětmi a mladými lidmi různého věku. „Vzpomínka na zemřelé nás vede k zamyšlení nad tím, co po člověku zůstává, ale také nad tím, jak zacházíme s pamětí minulosti, s druhými lidmi a s vlastní odpovědností. Péče o zapomenutý hrob nebo zapálení svíčky mohou být malými, ale významnými znameními úcty, smíření a naděje,“ vysvětluje vedoucí centra Barbora Nývltová a dodává: „Byli bychom rádi, aby se projekt Zapal svíčku stal i ve školním prostředí nejen vzpomínkou na zemřelé, ale také příležitostí učit se vděčnosti k předkům a naději.“ Ke stažení:. Text bohoslužby slova (*.docx).. Metodické i pracovní listy pro pedagogy: . Zapal svíčku! 1. - 3. ročník ZŠ (*.pdf) Zapal svíčku! 4. - 5. ročník ZŠ (*.pdf) Zapal svíčku! 2. stupeň ZŠ (*.pdf) Zapal svíčku! Pracovní listy 4. - 9. ročník ZŠ (*.docx).  Snímek Petr Nowak / Člověk a Víra.

V neděli 25. října požehnal arcibiskup Stanislav Přibyl v Příchovicích Křížovou cestu smíření. Je tvořená patnácti zastaveními a vede z příchovické návsi směrem k rozhledně Štěpánka. Jednotlivá zastavení křížové cesty tvoří vždy žulový sloupek a obraz vyrytý do skla, vsazený v kovové kapličce. Každý výjev je označen římským číslem, názvem zastavení a nápisem, který má zvát kolemjdoucí k zamyšlení nad důležitými hodnotami lidského soužití. Autorem rytin je Jan Schindler, pedagog sklářské školy v Železném Brodě, který motivy vytvořil podle autorských návrhů ilustrátorky Ilona Polanski. Architektonické řešení jednotlivých kapliček navrhli Petr Hák a Kateřina Landová. Projekt přirozeně propojuje současné umění, architekturu a tradiční řemeslo z Jizerských hor. Na přelomu roku 2025 a 2026 vydal tehdy ještě litoměřický biskup Stanislav Přibyl pastýřský list, jímž pro litoměřickou diecézi vyhlásil Rok smíření. Stalo se tak v souvislosti s 80. výročím vzniku německého katolického společenství Ackermann-Gemeinde, jehož cílem je přispívat k budování dobrých sousedských vztahů mezi národy ve střední Evropě. „Lidé, kteří se již v té době nejvíce angažovali na vzniku křížové cesty, se shodli na tom, že by to měla být Křížová cesta smíření,“ vysvětlil místní duchovní správce, P. Jiří Smolek. Jak uvedl, když se pak zanedlouho začaly objevovat informace o tom, že okolí Štěpánky bylo během válečných let také zneužito k nacistické propagandě, upevnilo se v nositelích myšlenky Křížové cesty přesvědčení, že je dobré právě na těchto místech vybudovat dílo, které bude odsouzením všech ideologií nenávisti. „Má upozornit na důležitost hodnot jako je vzájemné odpuštění, úsilí o mezilidské smíření a z něj vyplývající pokojné bratrské soužití,“ zdůraznil místní kněz. S myšlenkou vytvoření křížové cesty v Příchovicích přišel asi před rokem Stanislav Pelc, ředitel obecně prospěšné společnosti Jizerky pro Vás. „Původní představa, že trasa křížové cesty povede na Bílou skálu, nebyla schválena ze strany Krkonošského národního parku. Bylo třeba ji upravit, a tak patnáct zastavení křížové cesty vede od příchovického hřbitova na vrchol kopce Hvězda a zakončení trasy se nachází nedaleko rozhledny Štěpánka,“ popsal P. Jiří Smolek.   Křížová cesta vznikla bez jakýchkoli dotačních programů – výhradně díky podpoře lidí. Zapojila se široká veřejnost, jednotlivci, rodiny i firmy, které přispěly finančně nebo se staly patrony jednotlivých zastavení. První zastavení založili iniciátoři projektu na Velikonoční sobotu 4. dubna 2026. Součástí programu byla i ukázka rytí do skla, při níž měli návštěvníci možnost nahlédnout do procesu vzniku jednotlivých děl a vyzkoušet si tuto tradiční techniku.Historie křížových cestJiž v prvních staletích se křesťané vydávali z Evropy na místa spojená se životem Ježíše Krista, protože věřili, že se na kříži obětoval za osvobození lidstva od zla a rozdělující nenávisti. Od 4. století existují doklady o putování věřících do Svaté země. Málokdo z Evropy si však tak dlouhou cestu mohl dovolit. Proto se už v 5. stol. objevují díla, která napodobují nejvýznamnější svatá místa v Jeruzalémě, zejména místa spojená s Kristovým utrpením, hrobem a zmrtvýchvstáním. Nejstarší dokladem této tradice je soubor kaplí při dnešní bazilice Santo Stefano v Boloni,  který nechal vybudovat tamní biskup sv. Petronius.  Když se pak v 11. století, v souvislosti s obsazením svatých míst zastánci radikálního Islámu, prudce zhoršila bezpečnost a poutníci byli pronásledováni, rozvinul se v Evropě tento zvyk o to více. Vlivem františkánského rádu, kterému byla od 14. století svěřena správa poutních míst v Palestině, se zvláště během 15. a 16. století postupně formuje pobožnost křížové cesty (Via crucis). Vznikají venkovní křížové cesty, tzv. Kalvárie. V 17. století se ustaluje počet čtrnácti zastavení, zachycujících jednotlivé momenty Kristova umučení od Pilátova soudu až po uložení ukřižovaného Ježíšova těla do hrobu (v současnosti se často připojuje patnácté zastavení, připomínající vzkříšení). V 18. století jsou křížové cesty již hojně rozšířené v Česku i po celé Evropě. Zvláště hustá síť venkovních křížových cest vzniká v severních Čechách. Na počátku 20. století mělo jen na Šluknovsku vlastní venkovní křížovou cestu čtrnáct obcí. Po roce 1945 většina z nich kvůli odsunu původního německy mluvícího obyvatelstva a přerušení náboženských tradic chátrala. Po roce 1989 začala postupná obnova těchto památek. Kompletní galerie Člověk a Víra - Snímky Jana Chadimová.

V kostele sv. Jakuba Většího v České Kamenici se v sobotu 17. října uskutečnila již desátá bohoslužba Roku smíření v litoměřické diecézi, který vyhlásil arcibiskup Stanislav Přibyl. K modlitbě za vzájemné odpuštění a smíření mezi Čechy a Němci se sešli věřící z regionu, hosté z Německa i zástupce německé ambasády Martin Schmidt. Místo nebylo vybráno náhodně. Českokamenicko a blízký Rabštejn patří k lokalitám, kde se během druhé světové války i bezprostředně po jejím skončení, odehrály tragické události. Za války zde nacisté zřídili podzemní továrnu a pobočku koncentračního tábora Flossenbürg a pracovali i umírali zde vězni a nuceně nasazení dělníci. Po roce 1945 oblast poznamenaly internace německého obyvatelstva, násilnosti při takzvaném divokém odsunu, se kterým byla spojena i série sebevražd, vraždy civilního obyvatelstva a další projevy poválečného bezpráví. Tyto historické souvislosti připomněl v historickém medailonu archivář Biskupství litoměřického Martin Barus. Naší nadějí není zapomnění. Ve své homilii připomněl Stanislav Přibyl, že smíření nezačíná zapomínáním ani relativizací minulosti. „Člověk může znát dějiny, a přece nevidět tvář bližního; může mít přesné argumenty, a přece nerozumět jeho bolesti. Osvícené srdce dokáže přiznat pravdu, aniž ji mění ve zbraň. A dokáže naslouchat, aniž by se vzdalo vlastního svědomí,“ zdůraznil v kázání arcibiskup. Připomněl také křesťanskou naději, která nespočívá v přesvědčení, že minulost nebyla tak zlá, ani v očekávání, že vše vyřeší čas. Významnou část homilie věnoval společenské odpovědnosti církve. „Nemůžeme říci: bolest druhých se nás netýká. Církev má být místem, kde se cizí utrpení stává předmětem společné modlitby a odpovědnosti. Jednota Kristova těla neruší rozdíly mezi námi; učí nás, abychom z těchto rozdílů nestavěli zdi,“ řekl. Jak dále uvedl, smíření začíná ochotou nechat Boha proměnit náš pohled na sebe i na druhého. „Někdy je třeba vyslovit omluvu, jindy poděkování; někdy položit otázku a především vyslechnout odpověď. Ne všechno se dá vyřešit jedním gestem,“ zdůraznil arcibiskup. Druhá a třetí generace nesou břemeno minulosti. Silný ohlas vyvolala závěrečná promluva atašé německého velvyslanectví Martina Schmidta. Připomněl, že většina lidí, kteří dnes mluví o válce, odsunu nebo poválečném násilí, patří už ke generacím, které tyto krutosti nezažily jako vlastní utrpení. „My zde stojíme jako děti, vnoučata, nástupci generace, která to prožila. Utrpení neodpouštíme přímo – a ani naši protějšci nejsou přímo viníky, protože nenesou žádnou vlastní vinu,“ uvedl. O to složitější je podle něj také smíření. Schmidt tento postřeh doložil vlastní zkušeností z práce na německém ministerstvu zahraničních věcí, kde se zabýval otázkami nacistického bezpráví, reparací a válečných hrobů. Právě tam si všiml zajímavého paradoxu. „Mohl jsem pozorovat, že právě příslušníci druhé nebo třetí generace měli s odpuštěním mnohem větší potíže než generace, která to prožila – pravděpodobně proto, že se necítili oprávněni,“ uvedl. Vyslovil také vděčnost všem, kdo vyslyšeli pozvání Stanislava Přibyla a jsou ochotni přijmout výzvu ke smíření navzdory tomu, že nenesou osobní vinu, i těm, kteří jsou připraveni odpustit, ačkoli sami nebyli přímými oběťmi historických křivd. Po bohoslužbě se přítomní sešli v místním pivovaru k pohoštění a společenskému setkání.  Česká Kamenice a okolí za války i po ní - historický medailon Martina Baruse. (*.docx)   

Při bohoslužbách v Mariánských Radčicích budou od neděle 11. října hrát nové varhany. Na jednom z nejstarších mariánských poutních míst v Čechách požehnal nástroj vestavěný do původní barokní skříně arcibiskup Stanislav Přibyl a prvně jej rozezněli varhaníci Tatiana a Daniel Pernetovi. Hosté z obou stran česko-německé hranice zaplnili kostel Panny Marie Bolestné při mši svaté, kterou společně s místními duchovními správci P. Philippem Irmerem a P. Christopherem Cantzenem slavil arcibiskup Stanislav Přibyl, apoštolský administrátor litoměřické diecéze. V promluvě navázal na evangelní podobenství o svatební hostině a připravenosti těch, kdo na ni přicházejí. Investice do opravy varhan vyjadřuje podle jeho slov pozornost ke kráse, k naladění a přípravě srdce na setkání s Bohem při bohoslužbě. „Možná si někdo řekne, že hudba je jen doprovod, šlehačka na dortu. Není to pravda. V liturgii jsou krása i emoce velice důležité. Některé věci je třeba nejen říkat, ale zpívat,“ zdůraznil. Zároveň vyjádřil naději, že rekonstrukce mariánskoradčických varhan je závdavkem pro další opravy chrámu i celého areálu, který patří k nejstarším mariánským poutním místům v Čechách. Správce kláštera v Oseku Jindřich Koska, který byl za obnovu varhan zodpovědný, připomněl jejich historii. Barokní podoba nástroje vznikla v roce 1725, kdy zde osecký opat Benedikt Littwerig nechal postavit dvoumanuálový nástroj. Ten prošel v průběhu staletí několika opravami, až byl koncem 19. století nahrazen novým v původní skříni. „Před pěti lety vyústily plány na rekonstrukci v rozhodnutí neopravovat tyto varhany, které byly na konci své životnosti, ale postavit vlastně nové, mechanické, v duchu někdejšího barokního nástroje s využitím neúplně dochovaných rejstříků,“ popsal Koska. Nové mariánskoradčické varhany patří k menším nástrojům. Mají 826 píšťal a 13 rejstříků. Celá obnova byla provedena v rámci projektu přeshraniční spolupráce Interreg Česko-Sasko 2021–2027 s názvem Božské tóny v Krušnohoří. Osmdesát procent nákladů, které přesáhly 6,7 milionu korun, financovala Evropská unie.  

Jedenačtyřicet běžců se minulou sobotu (10. října) vydalo v Českém středohoří na tři tratě při benefičním Běhu tří kostelů. Nešlo jim ale o medaile, nýbrž o pomoc při záchraně chátrajících sakrálních památek v regionu. Trasy v délce 7, 12 a 16 kilometrů začínaly v Bořislavi u kostela sv. Kateřiny. Právě tady si organizátoři vybudovali zázemí a na tratích se propojili ještě se dvěma chrámy a dobrovolníky, kteří pečují o kostel sv. Vavřince v Hradišti (části obce Bžany) a sv. Vavřince v Kostomlatech pod Milešovkou.V kostele je práce jako na kosteleV Bořislavi se místní obyvatelé pustili před lety do boje s dřevokaznou houbou, která se v chrámu rozšířila kvůli vlhku. Nyní všestranně pomáhají duchovnímu správci, P. Marcinu Sajovi z Bíliny, s péčí o celou stavbu. „Ukázalo se, že v kostele je práce jako na kostele a že nebude stačit kvůli dřevomorce jen větrat, ale také opravit kůr a nahradit shnilé trámy novými,“ popsala začátky starosti místních obyvatel o kostel v obci Dita Nerudová, předsedkyně Spolku za záchranu kostela sv. Kateřiny v Bořislavi. Jak říká, bylo zapotřebí pomoci ještě s rekonstrukcí střechy, s úklidem věže zanesené holubím trusem, spustit hodiny a začít se starat ještě víc. „Chtěli jsme, aby kostel žil nejen při bohoslužbách, a tak tu vymýšlíme různé akce, například koncerty a výstavy. Ke Běhu tří kostelů nás přibrali sousedé z Hradiště, kteří se starají o tamní kostel sv. Vavřince a obec v Kostomlatech. Zdálo se nám to jako dobrý nápad, udělat sportovní akci,“ doplnila. V Hradišti, v cíli nejkratší trati, vítala závodníky Petra Hečková ze spolku Zachraň Vavřince. „Dejte si naši mrkvovou buchtu a čaj,“ hlásila závodníkům, kteří doběhli do „cílových schodů“ u chrámových vrat. Letos se nepřidala k běžcům, ale s kočárkem, v němž uspávala novorozence, hlídala časomíru. Odtud pak také organizovala převoz závodníků na předávání medailí do Bořislavi, kde před kostelem vyrostl velký stan, postavili tu stupně vítězů a stánek s občerstvením, ze kterého se linula vůně grilovaných uzenin „na posilněnou“ pro běžce i diváky. Kolemjdoucí lákal do areálu i moderátor, který bavil a vítal běžce i nově příchozí.Pomůže startovné i dary„Při letošním třetím ročníku běželo 41 přihlášených závodníků, což bylo o čtyři méně než loni. Ale bylo víc sportovních akcí a také volby,“ poznamenala k účasti Dita Nerudová.  Všichni běžci obdrželi pamětní medaili ze dřeva a na stupních vítězů se vystřídali vždy první tři v mužské a ženské kategorii na jednotlivých trasách. Vítězové si také odnesli věcné ceny od partnera závodu. Startovné (300 Kč za osobu) a další dobrovolné příspěvky organizátoři rozdělí na tři třetiny pro každý chrám, o nějž se starají. „Náš kostel je formálně v majetku církve, a tak se vždycky radíme s farářem a prostě tady makáme. Všechny peníze dáváme na transparentní účet spolku a nakupujeme čisticí prostředky a všechno, co je zapotřebí,“ uzavírá přehled o výnosu benefice Dita Nerudová. Finální součet výnosu organizátory teprve čeká, protože řada hostů si přála přispět bezhotovostně na transparentní bankovní účet.

Začala distribuce třetího vydání Zdislavy, čtvrtletníku litoměřické diecéze. K přečtení už je také v elektronické podobě zde na webu. Čtyři reportáže přibližují bohoslužby Roku smíření, který Stanislav Přibyl navzdory svému jmenování pražským arcibiskupem doprovází svou přítomností, jak slíbil. Ve Zdislavě naleznete také historické medailony jednotlivých míst, které přibližují násilí a rány, které si během války i po ní způsobili Češi a Němci. Zdislava přináší také ohlédnutí za Diecézní poutí rodin v Jablonném v Podještědí i tamní promluvu arcibiskupa Stanislava Přibyla. Diecézní časopis mapuje i další aktivity apoštolského administrátora na severu Čech během uplynulých čtyř měsíců při dalších příležitostech a událostech jako jsou návštěvy farností, udělování svátostí, žehnání zvonů i slavnost svěcení obnovených a dostavěných varhan v Oseku. Čtenáři v časopisu naleznou také rozhovor s velitelem českolipské policie Petrem Rajtem o pátrání po lebce sv. Zdislavy, článek o archeologických nálezech na litoměřickém Dómském náměstí.  Představuje se nová vedoucí Diecézního centra pro rodinu Monika Marková a za padesáti lety u varhan ve Filipově se ohlíží tamní regenschori Jiří Chlum. Stanislav Přibyl avizuje také druhý ročník „dušičkové“ akce Zapal svíčku! Bohoslovec Matouš Marek připravil k této příležitosti pro zájemce text bohoslužby slova a Alice Macková z Teplic duchovní zamyšlení. Architekt Richard Cibik představuje velkou rekonstrukci katedrály sv. Štěpána, která má začít v příštích týdnech. Archivář litoměřického biskupství Martin Barus připravil vzpomínku na biskupa Josefa Koukla při příležitosti jeho 100. nedožitých narozenin. Na šedesáti čtyřech stranách naleznou čtenáři také zprávy a reportáže z dění ve farnostech a společenstvích na území litoměřické diecéze. Časopis je v elektronické verzi na webu, jeho tištěnou podobu lze objednat na e-mailu nyvlt@dltm.cz, k mání je i v řadě kostelů na severu Čech. Objednávky předplatného přijímá jménem vydavatele firma SEND Předplatné, spol.s r.o..  

První říjnový víkend patřil v Tanvaldu oslavám svátku sv. Františka z Assisi. Spolek Zachraňme tanvaldské kostely společně s Římskokatolickou farností Tanvald a městem Tanvald připravil v kostele sv. Františka z Assisi na Šumburku nad Desnou dvoudenní program, který spojil duchovní rozměr, hudbu, divadlo, setkávání rodin i dobročinnost. Oslavy zahájil v sobotu 3. října koncert  Tria con grazia s programem Contrastus musicus. Vystoupili Josef Mazan – kytara, Alžběta Šubrtová – příčná flétna a Nikola Šmejkalová – zpěv. V kostele zazněla hlavně barokní hudba, mimo jiné díla G. F. Händela, Ch. W. Glucka, G. Cacciniho, Jana Antonína Losyho, Jana Dismase Zelenky či Antonia Vivaldiho. Neděle 4. října, kdy si církev připomíná sv. Františka z Assisi, začala slavnostní poutní bohoslužbou. Na ni navázalo tradiční žehnání zvířátek před kostelem, jízdy na koních a další program pro děti i dospělé. Velký úspěch měl také jarmark dětí Papežského misijního díla, na kterém se podařilo vybrat 5 114 Kč. Výtěžek poputuje na podporu misijního díla. Nejmenší návštěvníky potěšilo Divadlo Prokůpek, které při této příležitosti uvedlo svou novou pohádku Líný Honza. Celý víkend se nesl nejen ve znamení sv. Františka, ale především setkávání a pomoci druhým. Spolek Zachraňme tanvaldské kostely na závěr poděkoval všem návštěvníkům, účinkujícím, dobrovolníkům, farníkům i všem, kteří se na přípravě a průběhu celé akce podíleli. Zejména pak všem dárcům. Na dobrovolných finančních darech se během akce podařilo získat 4 345 Kč, které budou využity na činnost Spolku Zachraňme tanvaldské kostely a Římskokatolické farnosti Tanvald. Další společné setkání chystá spolek na sobotu 26. prosince 2026, kdy se uskuteční na Horním Tanvaldě tradiční Svatostěpánský benefiční koncert. Záznam z koncertu Tria con grazia je možné zhlédnout na YouTube.  Snímky Spolek Zachraňme tanvaldské kostely.

Na tradiční říjnovou „automobilovou“ pouť do Jeníkova zavítali v sobotu 4. října poutníci z Moravy, především z farního obvodu Vranov nad Dyjí. Nechyběli však ani místní věřící a další hosté z regionu. Pouť začala krátkou pobožností v Hudcově na místě zbořené kaple sv. Antonína. Poté se účastníci přesunuli do Lahoště, kde po úvodním slově a mariánské pobožnosti byla Moravská pouť oficiálně zahájena. Odtud vyšlo procesí, které se za modlitby růžence a společného zpěvu vydalo na přibližně dvoukilometrovou cestu do jeníkovského kostela. V chrámu se poutníci poklonili před milostným obrazem Panny Marie Jeníkovské, Matky Důvěry, a slavili mši svatou, kterou celebroval P. Jan Richter z Farního týmu (Fatym) Vranov nad Dyjí. „V kázání připomenul souvislost mariánského poutního místa s Rokem sv. Františka a povzbudil nás, abychom se podobně jako tento světec nechávali vést Kristem,“ uvedla pastorační asistentka Táňa Dohnalová. Během pouti požehnal P. Marek Dunda z Vranova nad Dyjí novou vitráž sv. Pavla. Ta doplnila již dříve instalované vitráže sv. Petra, sv. Bernarda, Panny Marie Jeníkovské a Svaté rodiny. Po bohoslužbě se všichni účastníci setkali na faře při občerstvení a přátelském rozhovoru. „Zazněla také svědectví jeníkovských farníků, především mladých lidí, o jejich cestě k víře i o životních zápasech, kterými procházejí. Moravští poutníci byli překvapeni, protože s něčím podobným se ve svém prostředí běžně nesetkávají,“ vysvětlila Táňa Dohnalová. Po oficiálním zakončení pouti v kapli sv. Anny zamířili poutníci ještě do Kadaně. P. Josef Čermák je zde provedl jedním z „odpustkových“ míst letošního Roku sv. Františka, kostelem Čtrnácti svatých pomocníků, chrámem někdejšího františkánského kláštera. „Letošní moravská automobilová pouť byla velmi krásná. Přispěla k tomu srdečnost účastníků, pohostinnost jeníkovských farníků i nádherné slunečné podzimní počasí,“ doplnila Táňa Dohnalová. Snímky Fatym.

Eichstättská diecéze (partnerská diecéze litoměřické) má nového biskupa. V neděli 4. října byl při slavnostní bohoslužbě v dómu sv. Willibalda uveden do úřadu dosavadní freiburský světící biskup Christian Würtz. Litoměřickou diecézi na slavnosti v Bavorsku reprezentoval delegát ad omnia Radek Jurnečka. Nový diecézní biskup převzal vedení diecéze po více než roce od rezignace svého předchůdce Gregora Marii Hankeho. Christiana Würtze jmenoval letos v létě 83. eichstättským biskupem papež Lev XIV. Ústředním tématem prvního biskupova kázání bylo Boží království. Christian Würtz navázal na své biskupské heslo „Přijď království tvé“ a vysvětlil, že úkolem církve není především mluvit o Božím království, ale přinášet jeho viditelné plody. „Boží království je viditelné a zakusitelné tam, kde přináší dobré ovoce,“ zdůraznil. Za takové plody označil pravdu, spravedlnost, smíření, lásku a pokoj. Nový biskup zároveň zdůraznil, že do Eichstättu nepřichází jako člověk s hotovými řešeními. Řekl, že se těší na objevování darů, které už v diecézi existují, a chce naslouchat lidem, kteří zde žijí a slouží. Podle jeho slov je třeba rozpoznávat a podporovat vše dobré, co Bůh v místní církvi již vykonal. Partnerské diecéze při nedělní slavnosti zastupovali generální vikář Mons. Nestor Niyokindi z burundské diecéze Gitega a delegát ad omnia z litoměřické diecéze P. Radek Jurnečka. Vztahy mezi diecézemi Eichstätt a Litoměřice patří k nejvýznamnějším zahraničním partnerstvím severočeské diecéze. „Máme za sebou dlouhou dobu vzájemného přátelství,“ připomněl při slavnosti P. Jurnečka.  Po pádu komunistického režimu bavorské diecéze významně podporovaly obnovu církevního života v České republice. Diecéze Eichstätt poskytovala pomoc při vzdělávání, pastoraci i opravách církevních objektů. „Před patnácti lety bylo podepsáno naše společné memorandum. Velmi děkuji za pozvání na dnešní slavnost a vnímám je jako další krok k prohloubení našeho přátelství a jsem vám za to vděčný,“ uvedl litoměřický delegát ad omnia. K novému biskupovi se již po jeho červencovém jmenování obrátil také apoštolský administrátor litoměřické diecéze, arcibiskup Stanislav Přibyl. Novému pastýři eichstättské diecéze popřál „mnoho sil, Boží požehnání a dary Ducha svatého pro jeho službu“. Snímky Bistum Eichstätt