Katedrála

Katedrála sv. Štěpána v Litoměřicích

Vznik se datuje k roku 1057. Když kolem r. 1057 založil kníže Spytihněv II. Kolegiátní kapitulu u kostela sv. Štěpána, byl to zřejmě již kamenný kostel, protože zakládací listina o něm hovoří jako o bazilice. Románský kostel, který byl později ve 14. století goticky přestavěn, byl v letech 1662-64 zbořen. Bezprostředně poté byla ve stylu raného baroka vystavěna v letech 1664-68 dnešní katedrála stavitelem italského původu. Stavby se zúčastnil též Domenico Orsi a pravděpodobně i Giulio Broggio.

Zvenčí vypadá jako trojlodní bazilika, ale uvnitř ji tvoří jednotný prostor se třemi průchozími kaplemi po obou stranách, které se arkádovitě otevírají do lodi.

Katedrála má délku 50 metrů, výšku 20,50 metrů a šířku v lodi i s kaplemi 22 metrů. Průčelí bylo navrženo se dvěma věžemi a ty byly sneseny do výše hlavní římsy a neznatelně začleněny do prospektu průčelí.

V průčelí je hlavní vchod s pískovcovým portálem a okovanými dveřmi z r. 1742 od zámečníka Gabriela Boehmera. Nad vchodem je erb biskupa-zakladatele Schleinitze, výše socha sv. Štěpána z r. 1700 a erb obnovitele katedrály biskupa Königsegga. Po stranách portálu se nacházejí sochy sv. Felixe a sv. Viktorina (spolupatronů katedrály a diecéze).

Uvnitř se zachoval v podivuhodné celistvosti základní interiér z doby Schleinitzovy v černozlatém boltcovém slohu: hlavní oltář, šest velkých bočních oltářů, kazatelna, chórové lavice i lavice v lodi, dvě zpovědnice v kostele a kredence i skříně v obou sakristiích.

Pět velkých oltářních obrazů maloval Karel Škréta. Další obrazy jsou mj. od Jana Czecha a J. P. Molitora.

Hlavní oltář

S obrazem Kamenování sv. Štěpána od Karla Škréty (1610-1674), v nástavci obraz Panny Marie Nanebevzaté od Mat. Zimbrechta (1626-1680). Druhý biskup Jaroslav hrabě Sternberg (1676-1709) daroval krucifix: korpus ze slonové kosti, na podstavci reliéf sv. Štěpána - značkovaná augšburská práce.

Velké boční oltáře

Oltář Bolestné Matky Boží - Mater Dolorosa nese svatostánek. Místo oltářního obrazu má vzácnou pietu z dřívějšího kolegiátního kostela. Až do r. 1900 byla ukryta za skleněným poklopem, který drželi dva andělé.

Oltář Andělů strážných se Škrétovým obrazem arch. Rafaela, jak vede mladistvého Tobiáše; dřev. reliéf: Sen patriarchy Jakuba.

Oltář sv. Václava se Škrétovým obrazem. V rakvičce ostatky sv. Felixe, které přivezl biskup Sternberg r. 1676 z Říma z katakomb sv. Cyriaka. Na reliéfu výjevy ze života sv. Václava i sv. Felixe.

Oltář Panny Marie Radostné - Mater Gaudiosa deskový obraz Panny Marie s děťátkem, na způsob východních milostných obrazů. První biskup kostela měl k obrazu osobní vztah a dal se pohřbít do hrobky před ním. Jeho nástupce biskup Sternberg sem v r. 1692 umístil ostatky sv. Viktorína. Nad schránkou je obraz světce od Kryštofa Tietze. Reliéf dole zachycuje výjev ze života světce.

Oltář sv. apoštolů Petra a Pavla - obraz Škrétův. Na dřev. antependiu reliéf s výjevy ze života obou apoštolů.

Oltář sv. Vojtěcha obraz od Karla Škréty. Nad oltářním stolem ozdobná rakev s ostatky sv. Klementa z římských katakomb.

Malé boční oltáře

Oltář Božského Srdce Ježíšova - býval tu oltář Příbuzenstva Kristova s obrazem od Kryštova Tietze z r. 1690. Biskup Josef Gross místo obrazu tam dal sochu Božského Srdce Ježíšova. Na predelle je obraz Panny Marie ustavičné pomoci. Dřevěný reliéf dole ukazuje smrt sv. Anny.

Oltář sv. Barbory - obraz od Frant. Ant. Muellera (1697-1753) z Prahy. Pod obrazem reliéf Stětí sv. Barbory, na boku sochy sv. Agáty a sv. Apollonie. Na protilehlém pilíři je pamětní deska dómského děkana F. Reintsche (+ 14.1.1744), který zřídil tento oltář.

Oltář sv. Maří Magdalény - oltářní obraz je dílo Josefa Czecha z Litoměřic (+ 1779), pod ním v kartuši reliéf, jak Maří Magdaléna umývá Kristu nohy. V nástavci obraz sv. Pavlíny a po stranách sochy sv. Kateřiny a Veroniky.

Oltář sv. Jana Nepomuckého  z r. 1693 - obraz od Kryštofa Tietze, na dřev. antependiu reliéf mrtvého světce.

Oltář 14 svatých Pomocníků obraz maloval Fr. Mueller.

Oltář sv. Šebestiána se sochami sv. Františka Xaverského a sv. Rocha. Obraz namaloval litoměřický mistr Josef Czech, sochy vytvořil Jan Ant. Eckert. Pod obrazem reliéf Máří Magdalény s křížem.

Na pravé straně presbytáře visí závěsný obraz sv. Jana Křtitele. Je to kopie obrazu B. Strozziho, darovaná sem v r. 1844. Nad ním jsou 4 obrazy evangelistů, jež maloval v r. 1844 Jan Gruss (1790-1855) z Litoměřic.

Do pilířů jsou vsazeny pamětní desky biskupů: Aug. Wahala, Ant. L. Frind, Emanuel J. Schoebel, Josef Gross, Ant. A. Weber a kardinál Štěpán Trochta. Vídeňský arcibiskup V. E. Milde, který byl dříve biskupem v Litoměřicích (1823-1832), dal v závěti do katedrály uložit své srdce - je pod deskou téhož biskupa. Vedlejší deska patří zasloužilému biskupovi Augustinu B. Hille (1832-1865).

Křitelnice je novější, z prvé poloviny 19. století.

Mramorová pamětní deska polního maršálka hr. Radicati, který padl v bitvě u Lovosic 1. 10. 1756 a jehož tu uctila Marie Terezie.

Kazatelna - velmi zdobná řezbářská práce; sošky: sv. Ambrož, sv. Jeroným, sv. Augustin, sv. Řehoř Veliký a sv. Atanasius. Obraz sv. Matouše je kopie Škrétova obrazu z Křešic - práce Frant. J. Kutschery z r. 1781. Nahoře socha Spasitele, na vrcholu erb Schleinitzův.

Pamětní deska o konsekraci katedrály biskupem Jar. Sternbergem dne 21. 9. 1681.

Varhany

Ve starých rokokových skříních se nachází nový elektromagnetický stroj od fy. Jehmlich v Drážďanech z r. 1942 - má 4 manuály, 56 registrů a 3944 píšťal.

Věž katedrály 

Barokní katedrála, ani předchozí gotický chrám, neměly původně věž. Samostatnou věž mimo kostel začal stavět biskup Hugo hrabě Koenigsegg (1711-1720), ale stačil vybudovat jen 11 metrové základy, na něž postavili dřevěnou barokní zvonici.

Až biskup Antonín L. Frind (1879-81), známý historik, vyvolal dostavbu věže, která byla vystavěna až v letech 1883-89 podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Ferstela, litoměřickým stavitelem Franzem Sanderem. Na spojovacím oblouku mezi katedrálou a věží se nachází osobní znak 14. litoměřického biskupa Emanuela Jana Schöbela.