Pastýřský list biskupa Jana Baxanta na Nový rok 2018

Jana Michálková 1.ledna 2018

Pastýřský list litoměřického biskupa Jana Baxanta čtený při bohoslužbách na Nový rok 2018.

 

Bratři a sestry v Kristu,

všechny vás zdravím ve jménu Páně a na začátku nového roku vám velmi rád přeji hojnou míru Božích darů a ochrannou záštitu Panny Marie. Můj pozdrav a přání se týká vás všech, ale i těch, které nosíte stále s sebou ve svých srdcích, vašich blízkých a drahých, vašich přátel, a především vašich rodin.

Jestliže loňský rok 2017 jsme díky fatimskému zjevení nazývali „jubilejním“, pak i rok letošní 2018 je jubilejním rokem s ohledem na naši zem, tehdy na vznik samostatné Československé republiky. Jistě, ne každý se na rozpad rakousko-uherské monarchie v roce 1918 díval a dosud dívá se šťastnýma očima. Jedno však bylo a je zřejmé, že naši tehdejší předkové toužili po sebeurčení a byli ochotni se i obětovat, abychom my, jejich potomci, měli vlast jako svůj domov. Stoleté dějiny relativně malé země, naší republiky, byly až snad příliš bouřlivé. Několik hodin po vzniku Československa byl nenávistně stržen mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Několik měsíců nato se doslova hřímalo s výzvou „Pryč od Říma!“, aby pak ve dvacátých letech došlo k náboženskému rozkolu. Mladá dvacetiletá republika byla násilně okleštěna nacistickým terorem a brzy po 2. světové válce na 41 let sevřena totalitním režimem. Krátce po „sametové revoluci“ se v roce 1993 náš státní útvar dělí na republiky dvě: českou a slovenskou. I když se tímto naše země co do velikosti a počtu obyvatel vzhledem k původní státoprávní podobě zmenšila, přesto zůstává naší domovinou a vlastí. Odjakživa si člověk domova vážil a za vlast se obětoval a modlil. Žijeme v zemi, která má však bohatší historii než jen stoletou. Dávní naši světci a světice české a moravské krve byli v uplynulých 100 letech často vzýváni, neboť bylo mnoho důvodů se na nebeské přátele obracet v důvěrném volání o pomoc a povzbuzení. Naši otcové a matky, rodiče a prarodiče si nebyli nikdy tak jistí ryzostí svých srdcí, aby nemuseli prosit sv. Václava o velkodušnost v odpouštění. Hořeli touhou po šíření evangelia, po obrácení sebe i druhých, ale nedovolili si opominout příklad sv. Vojtěcha, takříkajíc misionáře Evropy. Znali statečný příklad sv. Jana Nepomuckého nenechat se zastrašit mocnými tohoto světa a nestyděli se od něho učit umění mluvit v pravou chvíli a v pravý okamžik mlčet. Věděli, jakým blahodárným balzámem může být babička se svou životní moudrostí přítomná v každé domácnosti, a proto se dovolávali sv. Ludmily při svých starostech o rodinu. Svatá Anežka Přemyslovna se sv. Zdislavou byly pro ně šlechtičny v tom nejkrásnějším smyslu slova: šlechetné bytosti ušlechtilých duší, vycházející vždy vstříc všem nemocným a potřebným. V dobách nejistot a i náboženských třenic jim byl sv. Jan Sarkander jako kněz a zpovědník výzvou k zachování věrnosti Kristu, i kdyby to stálo cokoliv. Ano, tito a mnozí jiní, známí i neznámí naši nebeští pomocníci a přátelé, neztráceli svou pozornost nad naší i jejich českou „lodičkou“, zmítající se v bouřích a proměnách času dějin celé Evropy a světa.

Drazí bratři a sestry, letošní jubileum by pro nás křesťany a katolíky nemělo být jen politicky a společensky významným výročím, abychom si připomínali těžké, ale díky Bohu a dobrým lidem překonané tragédie, hrůzy a nešťastné události uplynulých sta let. Mělo by být i jedním velkým díkůvzdáním Pánu Bohu za trvání našeho českého národa až doposud, i za to, že se křesťanská víra u nás neztratila. Mnoho velkých dobrodiní jsme obdrželi jako český národ i osobně jako jednotlivci. Tolik duchovního bohatství hrdinně nashromáždili např. v časech pronásledování naši stateční bližní! Z tohoto trezoru dobra, klenotnice milostí čerpáme a stále žijeme. Měli bychom s vděčností vzpomenout na všechny naše bratry a sestry, ale i na ostatní naše duchovní přátele jiných národů, na jejich oběti, oběti nejvyšší. Často druzí pokládali své životy, abychom my žili. Letošní jubilejní rok však i nám, milí křesťané, dává, krom jiného, i jeden důležitý úkol: být šiřiteli smíru a svornosti. Být posly Kristova pokoje a přes naši nehodnost a nedostatečnost zprostředkovávat druhým Boží požehnání. Prosím, ujměme se tohoto vznešeného poslání radostně a s nadšením!

Nechť na nás na všechny, na celou naši zem, Boží požehnání na přímluvu Matky Boží Panny Marie sestoupí a zůstane s námi vždycky.

Váš + Jan.