Štědrovečerní mše svatá s biskupem Janem Baxantem

Desítky rodin v Litoměřicích zahájily letošní vánoční svátky setkáním s Bohem, setkáním s Ježíšem Kristem při štědrovečerní mši svaté, kterou sloužil litoměřický biskup Mons. Jan Baxant v úterý 24. prosince 2013 v městském děkanském kostele Všech svatých.

Připomenout si příběh narození Ježíše Krista, vzájemně se povzbudit, zazpívat si koledy, zažehnout svíčku plamínkem, který k nám připutoval z Betléma, popřát si požehnané Vánoce, tak začínal pro stovky lidí letošní Štědrý večer.

Litoměřický biskup Mons. Jan Baxant sloužil štědrovečerní mši svatou stejně jako v loňském roce v litoměřickém děkanském kostele, liturgii tentokrát zpěvem a na kytaru a varhany doprovodila mládež zdejší farnosti.

Biskup v homilii připomněl, že narození Krista a celé jeho výkupné dílo je zlomovou událostí v lidských dějinách. „Je třeba, abychom si uvědomili, že narození Kristovo má svou historii. Není to jen zbožné vyprávění z Bible, Písma svatého, připomínáme si historickou událost. My křesťané - křesťané proto, že se hlásíme ke Kristu a nestydíme se za to, a dokonce jsme hrdí na to, že jsme pokřtěni Kristovým křtem, a tedy že jsme křesťané a že Kristu patříme -, dokonce vyznáváme a uznáváme, že narození Kristovo v dějinách lidstva, tedy zhruba před dvěma tisíci lety, byl v našich lidských dějinách zlom, že začala doba nová. My křesťané říkáme, že to byl předěl v našich lidských dějinách, protože do narození Krista - a musíme k tomu ještě připojit třiatřicet let, až do jeho mučednické, výkupné smrti, protože on zemřel, aby nás vykoupil -, do té doby jsme my lidé žili v nepřátelství s Bohem, i když si to třeba naši předkové neuvědomovali, ale narozením Krista a jeho mučednickou, výkupnou smrtí a jeho zmrtvýchvstáním, vzkříšením jsme byli s Bohem jako celé lidstvo usmířeni, byl odpuštěn dědičný hřích, který leží na každém přicházejícím, porodem přicházejícím člověku na tento svět, jako stín po našich předcích - Adamovi a Evě.

Byli jsme tedy s Bohem smířeni. Tam, kde je odpuštění, kde je smíření, tam může být pokoj duše, štěstí a radost našeho srdce. A Vánocemi, narozením Ježíše Krista, Božího syna, usmíření a naděje na lidské štěstí, naděje na stav člověka, který může žít s pokojem v duši, to začalo. Proto říkáme, že narození Krista a celé jeho výkupné dílo má tak zásadní vliv. Je to zlom, předěl v lidských dějinách.

Je třeba, abychom si tyto skutečnosti čas od času připomněli, protože přeci jen každý člověk, i když třeba o Bohu ještě nic neslyšel, každý člověk, který Krista ještě nezná, a v naší zemi, v naší litoměřické diecézi, v tomto městě, a vůbec na celém světě je to ještě hodně lidí, a je zajímavé, že velké množství lidí, a i tady u nás, a v celé naší litoměřické diecézi a v naší zemi, která je neprávem považována za ateistické území, by se přeci jen něco o Kristu rádo dozvědělo. Je mnoho lidí, kteří by se ke křesťanským skutečnostem rádi alespoň přiblížili. Jak jinak si vysvětlit třeba i tu dnešní, štědrodenní skutečnost, že tolik lidí, a jsou to opravdu hotové zástupy, si přichází pro Betlémské světlo, aby si alespoň něco z místa, kde se Ježíš Kristus narodil, donesli do svých domovů. To není jen nějaký folklor, protože přece nikdy nemůžete lidi donutit k něčemu, s čím by sami nikdy vnitřně nesouhlasili, s čím by vnitřně nebyli usmířeni a zajedno. To, že si jdou pro Betlémské světlo, to přece něco znamená. Světlo - plamen - je symbolem.  Světlo z Betléma, z místa, kde se Kristus, Spasitel lidstva, narodil. A nestačí jen ten plamínek. Je třeba se sblížit a vzít si domů, do svých domácností i Kristovo poselství, Kristovy zásady.

Biskup mj. řekl, že o nás Bůh stojí a že nás má opravdu rád, když se Boží syn stal člověkem, a že i my, lidé stojící na této zemi, se máme mít rádi, máme držet pospolu, jeden o druhého se opřít, jeden na druhého se spolehnout.

Poukázal na to, jak je důležité mít domov, rodinu, blízké, s nimiž můžeme být pospolu, a připomněl, že jsou mezi námi i ti, kteří svůj domov nemají a jsou odkázáni na naši pomoc.

Vyzval také, abychom pamatovali na ty, kteří nás na Štědrý večer obdarovávají, kteří jsou nástroji v ruce Kristově, a uvědomili si, že svůj vztah k nám prokazují např. už jen samotným pečlivým zabalením dárku. „Ty skutečné dary dává Ježíš. I když, a to je přece známá věc, Pán Ježíš má své nástroje, a tak dárky jsou skutečně od dárce všech darů - od Ježíše, od Ježíška, ale podané nám skrze ty, kteří jsou jeho nástroji a současně kteří nás mají rádi. Prosím tedy nezapomeňte při rozbalování dárků právě na ně, zakončil své zamyšlení biskup.