230 let od rozšíření území litoměřické diecéze

V pondělí 17. února 2014 uplyne 230 let ode dne, kdy získala litoměřická diecéze v podstatě dnešní podobu.

Litoměřická diecéze byla založena 3. července 1655 papežem Alexandrem VII. Prvním biskupem se stal dosavadní probošt litoměřické kapituly Maxmilián Rudolf, svobodný pán ze Schleinitz, jak o tom svědčí buly Primitiva illa Ecclesia o založení diecéze a Regimini universalis Ecclesiae, jíž je jmenován první litoměřický biskup.

Pravděpodobně však mnohého překvapí, že dnešní území litoměřické diecéze se podstatně liší od území diecéze v době jejího založení. Dnešní území litoměřické diecéze se nachází na území historických krajů litoměřického, žateckého a boleslavského. V roce 1655 se však diecéze rozkládala jen na území kraje litoměřického. Měla tedy oproti dnešní rozloze jen asi třetinovou velikost. Při úvahách o rozloze jednotlivých diecézí se však počítalo v podstatě s dnešní rozlohou. V únoru roku 1643 píše Maxmilián Rudolf Schleinitz, že navrhuje, aby litoměřická diecéze zahrnovala žatecký, litoměřický a boleslavský kraj, kde se nejvíce vyskytují luteránští kazatelé a svádějí lid. Je dokonce toho názoru, že by k nové diecézi měl patřit i kraj rakovnický a slánský. Nicméně realita byla nakonec mnohem prostší.

Bula Primitiva illa Ecclesia vymezuje území litoměřické diecéze takto: Proto „jsme se po zralé úvaze i na základě úsudku shromážděných kardinálů z Kongregace svaté římské církve pro šíření víry plnou apoštolskou mocí rozhodli navždy vyčlenit a oddělit od pražské diecéze výše jmenované město Litoměřice spolu s celým litoměřickým krajem a jeho farními kostely, s městy v něm ležícími, se všemi jeho končinami, s celým jeho územím, s jeho pevnostmi, vesnicemi a všemi místy; taktéž s jeho duchovenstvem, lidem a všemi osobami, s kláštery, kostely, posvátnými místy, s beneficii církevními (se správou i bez správy), světskými i řeholními, náležejícími jakýmkoli řeholním řádům.“

K podstatnému rozšíření litoměřické diecéze došlo právě před 230 lety, a to 17. února 1784 dvorním dekretem císaře Josefa II. Tento dekret byl vydán po dohodě s Apoštolským stolcem. Území diecéze se tak ztrojnásobilo. Kromě litoměřického kraje k ní od tohoto okamžiku patřil také kraj mladoboleslavský a žatecký, dále farnost Světec na Teplicku (Schwaz), která byla patronátní farností pražského arcibiskupa a Kozly na Lounsku, obročí pražské kapituly.

Rozloha diecéze se od onoho 17. února 1784 zachovala v podstatě nezměněná až do roku 1993, kdy byly v souvislosti se založením plzeňské diecéze upraveny hranice téměř všech českých diecézí.

Emanuel Arnošt z Valdštejna (1716-1789), 6. biskup litoměřický

V roce 1784 byl litoměřickým biskupem Emanuel Arnošt z Valdštejna (1716-1789), v pořadí šestý biskup na tomto stolci, velmi významná a nesmírně zajímavá postava. Kromě své vynikající pastorační a kazatelské činnosti byl neúnavným sběratelem a mecenášem. Zachovala se po něm velmi cenná knihovna, mající ve svém fondu kromě jiného rukopisnou bibli, tzv. Litoměřicko třeboňskou, četné prvotisky a další bibliofilie, mezi něž patří například také tzv. Klaudiánova mapa Čech, tisk existující pouze v jediném originálu. Biskup Valdštejn byl také sběratelem mincí, jeho sbírka je základem numismatické sbírky Národního muzea, a tedy stojí u základů české numismatiky vůbec.