V Klementinu byla vernisáží zahájena výstava o zničených kostelech severních Čech
V pražském Klementinu se ve čtvrtek 8. prosince 2011 konala vernisáž výstavy „Zničené kostely severních Čech 1945–1989“, kterou mezi jinými svým projevem zahájil litoměřický biskup Jan Baxant.
Výstava je prvním výstupem společného projektu, jehož iniciátorem je Společnost pro obnovu památek Úštěcka a na němž spolupracují filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Biskupství litoměřické, Národní památkový ústav (ústřední pracoviště i odborná územní pracoviště v Ústí nad Labem a Liberci) a řada dalších institucí, včetně krajanského litoměřického spolku z německé Fuldy. Finančně výstavu podpořily zejména Ministerstvo kultury ČR a Česko-německý fond budoucnosti.
Jednou ze spolupracujících institucí byla i Národní knihovna České republiky, která pro výstavu vyčlenila svůj nově otevřený prezentační prostor - Galerii Klementina. Výstavě se tedy dostalo té cti, že byla vůbec první, která byla ve zmíněných prostorách instalována.
Hojně navštívená vernisáž začala krátce po 17. hodině, kdy všechny přítomné na půdě Národní knihovny přivítal její ředitel Ing. Tomáš Böhm. Místo odstoupivšího ministra kultury Jiřího Bessera, který nad výstavou přijal záštitu, promluvila o vztahu státu k památkám a v širší perspektivě o fenoménu zaniklých sakrálních staveb jeho náměstkyně PhDr. Anna Matoušková. Pochvalně se vyjádřila i o vzájemné spolupráci všech zúčastněných institucí.
Litoměřický biskup Mons. Jan Baxant okomentoval celou výstavu z pohledu své diecéze a uvedl, že i přes tyto tragické události se na jejím území nachází více než 1300 kostelů a kaplí. V závěrečné metafoře o „zničené tváři diecéze pak vyjádřil myšlenku, že i o zničené věci bychom se měli dále starat a pečovat o ně s laskavostí.
Tomáš Hlaváček ze Společnosti pro obnovu památek Úštěcka, který stál u zrodu celého projektu, připomněl, že v období 1945-1989 byla přibližně polovina všech zaniklých sakrálních staveb tehdejšího Československa zničena právě v severních Čechách. Děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a zároveň kurátor výstavy doc. Michal Stehlík hovořil zejména o přípravách výstavy, její výsledné podobě a historických okolnostech zániku kostelů. Uvedl, že většina kostelů nebyla kupodivu zničena v 50., ale naopak až v 70. a na počátku 80. let minulého století. Objasnil rovněž, že spojení „zničené kostely se v názvu výstavy neobjevuje náhodou - autoři jím chtěli vyjádřit myšlenku, že kostely nebyly bourány nějakou imaginární silou, ale lidmi!
Výstavu samotnou tvoří přibližně na tři desítky panelů s česko-německými texty doplněnými množstvím dobových fotografií. Úvodní panely tvoří jakýsi vstup do celé problematiky, doplněný i přehlednou mapou se znázorněním zničených kostelů. Další z panelů jsou pak rozčleněny podle hlavní příčiny zániku daných sakrálních objektů. Jsou zde tedy „zakázaná pásma, tedy především vojenský výcvikový prostor Ralsko, v němž byly bez blíže známých okolností zničeny kostely v Jablonci u Mimoně a Svébořicích. Velkou skupinu tvořily kostely zlikvidované v souvislosti s těžbou hnědého uhlí na Mostecku a Chomutovsku - velmi působivá je fotodokumentace zničení kostela v Radovesicích u Bíliny, která se dostala i na výstavní plakát. Nemálo kostelů také zaniklo z důvodu budování vodních nádrží Nechranice a Přísečnice.
Velmi ojedinělý případ masové likvidace církevních objektů v jednom regionu se udál na Verneřicku (okres Děčín), kde bylo v 70. letech zlikvidováno šest ze sedmi kostelů pouze z důvodu jejich špatného stavu. O jednom z důvodů jejich odstřelů hovořil i bývalý verneřický duchovní P. Milan Frank SDB, který byl rovněž na vernisáži přítomen: „Takhle přišli z okresu a řekli, ty kostely se musí demolovat, protože Němci chodí a fotí to, a potom je to publikované v německých časopisech - takhle vypadají naše bývalé vesnice.
Z této oblasti byl například kostel ve Valkeřicích odstřelen dne 11. července 1975 v 9.45 hodin, přičemž bylo použito 192 kg trhavin a 351 kusů rozbušek - odstřel kostela se podařilo zachytit na fotografii, která na výstavě patří rovněž k jedněm z nejpůsobivějších.
Zbývajících několik panelů je pak věnováno plánované likvidaci kostelů na Lounsku, která neměla být nepodobná té verneřické, k níž však naštěstí díky událostem listopadu 1989 nedošlo. Jakýmsi mementem však zůstává i dosavadní chátrání některých z těchto objektů.
Výstava se netýkala pouze katolických chrámů, ale i kostelů, sborů a modliteben dalších církví. Na jednom panelu byl ve zkratce načrtnut osud některých zaniklých synagog, k nimž však děkan Stehlík uvedl, že se celá problematika ukázala natolik lákavá, že zřejmě v příštím roce bude prezentována další výstava, věnovaná již jen pouze problematice severočeských synagog v letech 1938-1989. Celá expozice byla doplněna modely několika kostelů, dokumenty z tubusu z věže kostela v Jiříkově či zachráněným zvonem kostela v Přísečnici.
K výstavě rovněž vyšel zdařile zpracovaný katalog, jehož stránky jsou po obsahové stránce totožné s výstavními panely a který bude v blízké době dán i do distribuce. Nemělo by se však jednat o jediný publikační výstup celého projektu. Vedle zmíněné výstavy o zničených synagogách by měla zřejmě ve dvouletém horizontu vyjít souhrnná publikace o zaniklých sakrálních památkách severních Čech.
Výstava samotná je koncipována jako putovní a pořadatelé již nyní registrují čtrnáct žádostí o její zapůjčení, a to nejen od různých institucí ze severních Čech, ale také z Německa. Kam výstava poputuje nejdříve, však zatím není jasné. V Galerii Klementina bude však veřejnosti přístupná do 21. ledna 2012 - s výjimkou pondělků, 24.-26. prosince 2011 a 1. ledna 2012, vždy od úterý do neděle od 10.30 do 18.00 hodin. Její stručné shrnutí je rovněž prezentováno na poutním místě Ostré u Úštěka.
Foto: Tomáš Kutil, Katolický týdeník