Duchovní slovo Mons. Jana Baxanta při biřmování v Klášterci nad Ohří
Neděle 16. června 2019, kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří
Př 8,22-31, Řím 5,1-5, Jan 16,12-15
Bratři a sestry, drazí biřmovanci, milí poutníci,
velmi příhodně právě dnes, v den slavnosti biřmování a současně i
při poutní slavnosti zasvěcení tohoto kláštereckého chrámu, zní výstižná slova
ze starozákonní knihy Moudrosti o moudrosti samé. Nazývá se nejmilejším Božím
dítětem a Božím potěšením. Moudrost, ta pravá, je nepochybně skutečností
veskrze božskou a pro nás lidi nesmírně vzácnou. Je však nutno podotknout, že
tato moudrost nemá nic společného s chytrostí a už vůbec nic s vychytralostí.
Opravdová moudrost je drahocennou hodnotou Nejsvětější Trojice, tří božských
osob, a pro nás, zvláště pro vás, drazí biřmovanci, Božím darem Ducha svatého.
Prakticky to znamená, že jste především vy, jako příjemci svátosti biřmování,
dospělí a zodpovědní křesťané, těmi obdarovanými, a to moudrým vhledem, moudrým úsudkem, moudrými
životními postoji, ale co hlavně, moudrým, vnímavým a šlechetným srdcem.
Jestliže dnešní úryvek z knihy Moudrosti končí ujištěním, že pro moudrost je
dokonce rozkoší a radostí stýkat se s lidmi, pak jste osloveni právě vy, drazí
biřmovanci a opravdoví křesťané. Bude radostí každého člověka setkat se s vámi,
s lidmi ušlechtilých dobrých a moudrých srdcí.
Vždycky, když se mluví o křesťanské lásce, pamatuje se na
věrohodné svědectví. Láska, to nejsou jen milá a libozvučná slova. Láska je
čin, dokonce oběť, ochotná podstoupit cokoliv pro dobro druhých. Sv. Pavel se
zmiňuje o přítomnosti křesťanské lásky způsobem, který nás jistě zaujme. Pravá
láska, nikoliv sebeláska nebo hra na lásku či její předstírání, se vlévá do duše
člověka a podporuje v něm radost z víry v Boha i ve chvílích soužení. Jinými
slovy řečeno: lásku nenařídíte. Nelze nikdy vydat rozkaz: mějte se rádi! Láska
se nedá vynutit. Láska se dává, nabízí, přijímá a roste podle míry velkorysosti
člověka.
Milí biřmovanci a dnes i vy, milí poutníci, jako křesťané máme
velkou výhodu v tom, že se nevezeme na pohodlné vlně povrchnosti a v současném
světě se rozmáhajícího sobectví. Naším úkolem, projevem křesťanské dospělosti a
zodpovědnosti, je být průkopníky ušlechtilých hodnot, máme stát v přední linii
ochotných učinit vždy první vstřícný krok v situacích nesvárů, nedorozumění,
nelásky, zatvrzelosti a neústupnosti. Dramata lidských vztahů v dnešním světě
jsou dosti hojná na všelijaké nepřátelské menší i větší boje. Díky vám, milí
skuteční křesťané, bude náš svět plný i dramat z vítězství dobra a Kristova
pokoje.
Dnešní lekce evangelia, ne vždy dobře srozumitelná tak, jak to
bývá u jiných částí Janovy evangelní, už poněkud mystické, zprávy, přesto
oznamuje několik zásadních náboženských pravd: Ježíš předně nikdy netrpěl
samomluvou. Vždy oslovoval někoho konkrétního. Ve své době se obracel ke svým
učedníkům a žákům, pozdějším apoštolům a pokračovatelům. I v naší době mluví,
nemlčí. I nám má co říci a chce něco říci. Je to jeho projev důvěry vůči nám.
Kdyby Mu o nás nešlo, neoslovoval by nás. Má však svou metodu. Nezahlcuje nás.
Říká: „Měl bych vám (a dovolme mi dodat: chtěl bych vám) ještě mnoho jiného
říci, ale teď byste to nemohli snést.“ Už to všechno, co z jeho kázání a
poučných řečí známe, je dostatečný materiál k našemu zamyšlení, našim meditacím
a úvahám vedoucím k posílení naší víry a povzbuzení ve víře a z víry žít a pro
ni i své bližní získávat. Přesně tak, jako nemůžeme hned naše bližní doslova
zasypat byť krásnými náboženskými pravdami – zahltili bychom je, tak i Kristus
výstižně zmiňuje ono: nemohli byste to všechno ještě unést. I každý moudrý a
uvážlivý učitel své svěřence do vysokých věd uvádí krok za krokem. Pro nás
všechny je to jistě krásné pomyšlení, že nás Ježíš s taktem, ohleduplně a
postupně vychovává k tomu, abychom se zralostí víry byli jeho svědky v tomto
světě. Lidé tohoto světa ve svých tmách a neznalostech nemohou být oslňováni
reflektory našeho zbrklého svědectví, ale jistě by uvítali naši jemnost v
přístupech, mají-li se ony všelijaké temnoty projasnit postupně, pomalu, s
citem a pochopením tak, jako když do tmavé místnosti vnášíte křehký plamen
svíce. Obrysy předmětů a věcí se pozvolným rozkoukáním stávají zřetelnými. Tím
spíše rysy lidských tváří ustrašených lidí skrytých v koutcích temných pokojíků
světa se rozzáří, když tichá služba světla i úsměv dokáže probudit. Drazí, vy
jste tím světlem tohoto světa. Velmi na Vás záleží! Bůh Vám žehnej!
Váš + Jan
Foto: archiv farnosti
Více fotografií si můžete prohlédnout ve fotogalerii