19. 11. 2026,
Liberec, kde z hlediska skladby obyvatelstva dominovala německá populace, se stal v moderní době místem expanzivního technologického a průmyslového rozvoje, stejně tak ale i místem, kde se odehrávaly ostré česko-německé spory a konflikty, které pokračovaly i po vzniku československého státu v roce 1918. Připomínáme si různá utrpení a nespravedlnosti, které poznamenaly dějiny Liberce, aniž bychom zastírali jejich odlišné historické příčiny, povahu a rozsah nebo je stavěli na stejnou rovinu.
V meziválečné době zde byly aktivní nejrůznější katolické spolky, některé z nich se snažily národnostní napětí tlumit. V roce 1922 se v Liberci konal sjezd německých křesťanských sociálů, což byla jedna ze stran politického katolicismu v tehdejším československém státě. Tento sjezd se stal jednou z křižovatek, kde proběhl zásadní názorový střet mezi zastánci a odpůrci česko-německého sbližování. Z něj tehdy vyšli vítězně příznivci česko-německé spolupráce. Postupně se však i v důsledku zhoršené sociální situace kvůli ekonomické krizi prosazovala ve všech společenských oblastech, včetně té církevní a duchovní, nacionální hlediska a prostoru pro hledání nadnárodního dialogu ubývalo.
Ve 30. letech navíc město patřilo k hlavním centrům tzv. henleinovského hnutí, které postupně přecházelo na pozice, jež byly blízké hitlerovské politice. Vrcholem pak byla politická a národnostní krize v roce 1938, jejímž kulminačním bodem byl podpis Mnichovské dohody, na jejímž základě muselo Československo pod tlakem západních spojenců a hrozbou války postoupit své pohraničí Německu. A Liberec byl plánován jako hlavní město Říšské župy Sudety, která na obsazeném území vznikla.
V Liberci žila před druhou světovou válkou významná židovská komunita, která se podílela na obchodním, průmyslovém, kulturním i společenském životě města. Kromě německých antifašistů pak první týdny po mnichovské dohodě trpěla pod vlnou násilností právě tato komunita. V noci z 9. na 10. listopadu 1938, během tzv. křišťálové noci došlo v Liberci k útokům na židovské obyvatelstvo a také k vypálení synagógy, přičemž vyhořelo i veškeré vnitřní vybavení (částečně ohořelou se podařilo zachránit jen tóru), která pak byla později srovnána úplně se zemí (po válce byla v Liberci obnovena alespoň židovská modlitebna). Následně ve válečných letech zahynulo ve vyhlazovacích táborech více než 700 libereckých Židů a domů se jich vrátily po roce 1945 jen asi tři desítky.
Velký pogrom tzv. křišťálové noci, který významně zasáhl svými důsledky také obsazené části československého pohraničí, byl pro Evropu velkým varováním před nacistickými protižidovskými útoky, které se pak měly dále stupňovat a nabírat strašlivou, obludnou podobu tzv. konečného řešení a vraždění milionů Židů, mužů, žen i dětí. Na místě vypálené synagógy se nyní nachází Krajská vědecká knihovna a v jejím sousedství nově vystavěná synagóga, která byla slavnostně otevřena 9. listopadu 2000, tedy v den výročí jejího zničení zfanatizovaným davem během nacisty organizovaného listopadového pogromu, známého jako "Křišťálová noc, roku 1938. Vznik nové synagógy přesvědčivě dokládá, že zkáza a nenávist nemá poslední slovo a do života liberecké židovské komunity byl tak vedle příběhu zloby napsán také příběh nové naděje a duchovního růstu, která se upíná do budoucnosti.
Vedle brutální likvidace židovského života ze strany nacistů, byl za druhé světové války také omezován národní život české populace, která zde v pomnichovském období zůstala.
Po skončení války se ve městě a okolí odehrála řada násilností proti německému obyvatelstvu, včetně násilného zabavování majetku a panovala i značná nejistota z dalšího vývoje. Odhaduje se současně, že šest stovek Němců spáchalo v poválečném období sebevraždu. V odborných pracích se odhaduje, že počet vysídlených Němců z Liberce a bezprostředního okolí se pohyboval kolem tří desítek tisíc.
V rámci nynější poutě smíření a tváří tvář dramatickým změnám, které v současné době prožívá nejen evropský kontinent, by měly být zmíněné historické peripetie, v níž se prosazoval radikální nacionalismus, nesnášenlivost, netolerance k odlišnosti a také narůstající antisemitismus, varováním i zamyšlením nad tím, abychom dokázali rozpoznat rizika, plynoucí z toho, že jsou nenávistné extrémní názory ve veřejném prostoru tolerovány a omlouvány.
Je proto dobře, že litoměřické biskupství tento projekt snahy o usmíření historických křivd, bolestí a nespravedlností iniciovalo, neboť se nejedná jen o nějakou historickou reflexi a úvahy nad minulostí, ale o způsob, jak reagovat i na problémy současnosti. Smíření neznamená zapomenutí minulosti, relativizaci spáchaných zločinů ani odpuštění jménem těch, kteří již nemohou promluvit. Znamená především ochotu naslouchat, připomínat si památku obětí a společně se stavět proti nenávisti a bezpráví.
Doc. Jaroslav Šebek, Ph.D., DSc.,
historik, vedoucí vědecký pracovník Historického ústavu AV ČR

18. 11. 2026
Svoboda je jedním z nejvzácnějších darů, které máme, ale ruku na srdce – občas s ní zacházíme, jako by to byla samozřejmost. Zažil jsem dobu, kdy člověk musel dobře zvažovat, co říká nahlas, a dnes žijeme v éře, kdy si můžeme dělat takřka cokoli. Přesto mám někdy pocit, že se necháváme dobrovolně zotročovat znovu – třeba vlastním pohodlím nebo neustálým sledováním toho, co si o nás kdo myslí na sociálních sítích.
V dnešním zamyšlení se podíváme na to, co o svobodě říká křesťanství, proč bez jasných hranic nefunguje a jaký je rozdíl mezi tím, když někomu v životě omylem šlápnete na nohu, a když se chováte jako pohádkový Kazisvět.
V čem vy sami cítíte největší ohrožení své vnitřní svobody v dnešní uspěchané době? Napište mi to do komentářů, moc rád si vaše postřehy přečtu!
Svobodně se můžete dívat na moje videa, lajkovat je i sdílet dál – budu moc rád, když tím společně podpoříme dobrou věc. Pokud nechcete přijít o další zamyšlení, nezapomeňte kliknout na Odebírat. Děkuji vám za vaši přízeň, povzbuzení i modlitby a přeji vám pokojné a skutečně svobodné dny!
20. 11. 2026 12.00–21. 11. 2026 12.00
Klášterní restaurace, Hejnice
Ve dnech 20. a 21. listopadu proběhnou v Klášterní restauraci v Hejnicích Husí a kachní hody. Rezervace míst je možná na telefonním čísle: 482 360 222 nebo na emailové adrese: recepce@klasterhejnice.cz.
20. 11. 2026 16.00–22. 11. 2026 10.30
Diecézní dům kardinála Trochty, Komenského 4, Litoměřice
Jedenašedesáté diecézní setkání mládeže s mottem Odvahu! Já jsem přemohl svět. Jan 16,33 bude provázet téma Umělá inteligence a my: Jaký svět budujeme? Hlavním hostem bude teolog František Štěch, který se zabývá vztahem člověka a moderních technologií. Přihláška a více informací na webu Diecézního centra mládeže.
10.00–16.00
Fara, Děkanská 85, Frýdlant
Na setkání s P. Josefem Kordíkem, knězem a signatářem Charty 77, který začínal v litoměřické diecézi, zve frýdlantská farnost. Více info na plakátku a v ohláškách. Na setkání se lze připravit:četbou na Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kord%C3%ADka poslechem na TEDx Brno: https://www.youtube.com/watch?v=rfxa1wv1gyca seznámit se s hostem na ČRo (žel asi jen ke čtení): https://plus.rozhlas.cz/muj-konec-starych-casu-rebelant-na-fare-josef-kordik-8135384a poslechem při jedné jeho homilie na TV Noe: https://www.youtube.com/watch?v=SMSWwIFlEso.
16.00–18.00
kostel sv. Martina, Mšeno
Srdečně vás zveme na koncert, účinkují- Vendula Sedláčková- soprán, Martin Bureš- varhany.
Biskupství litoměřické
Dómské náměstí 1/1
412 01 Litoměřice
Česká republika
tel.: (+420) 416 707 511 – recepce
e-mail: biskupstvi@dltm.cz
datová schránka: am6jt4y
web: www.dltm.cz
IČO: 00445126 | DIČ: CZ00445126
Číslo účtu: 1002148329/0800 - Česká spořitelna, a.s.
IBAN: CZ66 0800 0000 0010 0214 8329
BIC: GIBACZPX