15. 11. 2026, Stanislav Přibyl
Kázání při mši svaté na zahájení rekonstrukce katedrály sv. Štěpána, Litoměřice, katedrála sv. Štěpána, neděle 15. listopadu 2026, 10.00 hodin.
Milé sestry, milí bratři,
dnes se v této katedrále setkáváme naposledy při bohoslužbě před její dvouletou obnovou. Neseme si mnoho vzpomínek, jsme vděční, že se podařilo připravit rekonstrukci i dojatí a možná si někteří říkáme, jestli se dožijeme jejího otevření po obnově a jak to všechno bude. Každý z nás si vybavujeme chvíle, kdy k nám právě zde Bůh promluvil, kdy jsme nalezli pokoj nebo sílu. V této katedrále jsem před necelými třemi roky přijal biskupské svěcení, zůstane tedy pro mě vždy vzácnou a drahou. Mnozí kněží a jáhnové zde byli vysvěceni, mnozí z vás jste zde uzavřeli manželství, nemálo z nás tu bylo pokřtěno nebo přijalo svátost biřmování, loučili jsme se zde s našimi zemřelými. Je to místo, kde jsme prožívali liturgii, a především klíčové momenty liturgického roku. Brzy tento prostor zaplní lešení. Dnešní evangelium nám však pomáhá porozumět tomu, co začíná: dostali jsme dar a máme jej svěřený, aby přinášel ovoce.
V podobenství o hřivnách (Mt 25,14-30) nás snad nejprve zarazí přísnost vůči poslednímu služebníkovi. Podívejme se ale na začátek příběhu. Pán svěřuje služebníkům svůj majetek, každému podle jeho schopností, a odchází. Dává jim prostor, čas a svobodu. Také náš život začíná Boží důvěrou. Ještě než jsme cokoli vykonali, Bůh sám nám svěřil něco ze svého bohatství.
Poslední služebník tuto důvěru nepoznal a nepochopil tak pánův záměr. „Měl jsem strach“ (Mt 25,25), říká. Viděl v pánovi tvrdého člověka, před kterým je třeba se chránit a jistit. Proto hřivnu zakopal. Strach někdy podobně ochromuje i nás: raději nic nezačít, nikoho neoslovit, nic nesvěřit druhým. Jenže dar ukrytý před každým nebezpečím zůstává také bez užitku. Pán nás zve, abychom jeho důvěře odpověděli vlastní důvěrou a odvážili se milovat.
První čtení (Př 31,13) chválí ženu, která ochotně pracuje a otevírá svou dlaň chudému. Právě tak vypadá věrnost svěřenému daru: v každodenní práci, v péči o druhé, v otevřené ruce. Také krása tohoto chrámu má sloužit setkání s Bohem, který nás posílá k potřebným. Vždyť u oltáře přijímáme Krista, jenž se za nás vydává. Z jeho lásky se učíme dávat čas, pozornost i síly těm, které nám postavil do cesty.
Takovou hřivnou je i tato katedrála. Přijali jsme ji od těch, kteří před námi věřili, pracovali a přinášeli oběti. Nyní ji máme předat dalším generacím. Obnova odkryje původní barokní omítky a vrátí interiéru růžovošedou barevnost. Nové prosklené zádveří umožní příchozím lépe nahlédnout dovnitř. Vidím v tom krásné pozvání také pro nás: dovolit lidem, aby skrze náš život zahlédli krásu víry a zatoužili vstoupit.
Co však dělá katedrálu katedrálou? Její jméno pochází od katedry, stolce biskupa, od místa, kde k vám nyní promlouvám. Je to místo, odkud biskup učí víře přijaté od apoštolů a slouží jednotě místní církve. Tento stolec připomíná odpovědnost naslouchat Kristu, hlásat jeho slovo a shromažďovat jeho lid. Biskup se sám musí nechat evangeliem vést, aby mohl provázet druhé.
Katedrála je proto domovem celé diecézní rodiny. Když se zde kolem jednoho oltáře shromažďují kněží se svým biskupem, když jsou zde svěceni kněží a jáhnové, když se zde světí křižmo a žehnají oleje pro udělování svátostí, stává se viditelným pouto mezi našimi farnostmi. I nejmenší společenství patří k tomuto tělu. Jeho radosti i bolesti patří nám všem. Zde se učíme nést jeden druhého a odtud jsme posíláni sloužit.
Dnes před vámi stojím jako pražský arcibiskup a apoštolský administrátor litoměřické diecéze. Moje služba v Praze nezrušila pouto, které mě s vámi spojuje. Nejprve jsem byl povolán ke službě biskupa sem do Litoměřic a tato místí církev tak zůstává mou „první láskou“. Přijal jsem ji jako svěřenou hřivnu a snažil jsem se ji nezakopat. Možná i proto je zde na Dómském pahorku staveniště. Byl jsem několikrát v této souvislosti označen za megalomana, ale toto označení ve mně spíš vyvolává úsměv. Vždyť jsem se jen spolu se svými spolupracovníky chopil příležitosti, která se nabízela, a kterou jsme poznali právě jako hřivnu, kterou nám do ruky dává sám Pán.
Později mi byla svěřena místní církev v Praze, a i tuto odpovědnost přijímám jako svěřenou hřivnu a prosím vás o modlitbu, abych ji nesl věrně. Společně prosme také za budoucího litoměřického biskupa, který zde jednou usedne na svou katedru.
Papež Lev XIV. při převzetí své římské katedrály řekl: „Společenství se buduje především ‚na kolenou‘, modlitbou a stálým úsilím o obrácení.“ (Homilie z 25. května 2025) To je slovo i pro naši obnovu. Zatímco se budou opravovat stěny, nechme Boha obnovovat naše vztahy, vztah k našemu Pánu i vztahy k bližním. Dopřejme mu přístup tam, kde se usadila nedůvěra, únava nebo stará křivda. Smíření často začíná malým krokem, k němuž jsme dosud neměli odvahu. A pak se nebojme vyjít ven, do světa, mezi lidi s tou úžasnou zprávou, že Ježíš Kristus je Pán, že proměňuje naše životy a že miluje opravdu každého člověka.
Budeme nyní chodit na mši svatou do jiných kostelů v okolí, ale poneseme s sebou tutéž víru a budeme přijímat téhož Krista. Děkuji všem, kdo obnovu připravili, kdo na ní budou pracovat i kdo ji podpoří darem a modlitbou. Každý může přispět také tím, že si všimne osamělého člověka a pozve ho mezi nás, kde se na něj nebudeme dívat jako na rušitele našeho zbožného pohodlí, ale jako na dar – hřivnu, kterou nám svěřuje Pán. I tak se buduje dům Boží – církev.
Až se sem – dá-li Bůh – za dva roky vrátíme, ať nás potěší obnovená krása chrámu a kéž si přineseme také srdce ochotnější ke službě. Svatý Štěpáne, patrone naší katedrály, uč nás hledět na nebesa otevřená, kde sedí Syn po Boží pravici a dej nám odvahu sloužit druhým, tak jak jsi to dělal ty. Pomoz nám, abychom Pánu stále děkovali za jeho důvěru a aby nám svěřené dary přinášely ovoce a přivedly nás k pozvání, které slyšeli dobří služebníci z dnešního evangelia: „Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem“ (Mt 25,21). Amen.
† Stanislav Přibyl, CSsR, apoštolský administrátor

13. 11. 2026
Když se řekne svatý Martin, většině z nás se okamžitě vybaví vůně pečené husy, první doušek mladého vína nebo vyhlížení prvního sněhu. A je to tak úplně v pořádku – husa s vínem se mají docela rády a já vám k nim z celého srdce přeji dobrou chuť a hlavně žádný žlučníkový záchvat!
Za všemi těmito radostnými tradicemi a lampionovými průvody se ale skrývá fascinující příběh světce, který k nám promlouvá i po sedmnácti staletích. Martin byl voják, mnich i milovaný biskup, ale především člověk, který dokázal to, co je v našem zrychleném světě tak vzácné: zpomalit, sesednout z pomyslného koně a všimnout si někoho, kdo zůstal ležet u cesty.
Kdy se vám naposledy stalo, že vás někdo potěšil obyčejným zájmem nebo dobrým slovem ve chvíli, kdy vám zrovna nebylo lehko? A jak letos slavíte svatého Martina vy – u stolu s rodinou, v lampionovém průvodu s dětmi, nebo chvilkou ztišení? Napište mi do komentářů, moc rád si vaše postřehy přečtu.
Pokud vás dnešní zamyšlení potěšilo, podpořte video stisknutím To se mi líbí, napište komentář a nezapomeňte se přihlásit k odběru kanálu 🔔, ať vám neuniknou další společná setkání.
Pamatuji na vás ve svých modlitbách a přeji vám požehnaný svatomartinský čas!
20. 11. 2026 12.00–21. 11. 2026 12.00
Klášterní restaurace, Hejnice
Ve dnech 20. a 21. listopadu proběhnou v Klášterní restauraci v Hejnicích Husí a kachní hody. Rezervace míst je možná na telefonním čísle: 482 360 222 nebo na emailové adrese: recepce@klasterhejnice.cz.
20. 11. 2026 16.00–22. 11. 2026 10.30
Diecézní dům kardinála Trochty, Komenského 4, Litoměřice
Jedenašedesáté diecézní setkání mládeže s mottem Odvahu! Já jsem přemohl svět. Jan 16,33 bude provázet téma Umělá inteligence a my: Jaký svět budujeme? Hlavním hostem bude teolog František Štěch, který se zabývá vztahem člověka a moderních technologií. Přihláška a více informací na webu Diecézního centra mládeže.
Biskupství litoměřické
Dómské náměstí 1/1
412 01 Litoměřice
Česká republika
tel.: (+420) 416 707 511 – recepce
e-mail: biskupstvi@dltm.cz
datová schránka: am6jt4y
web: www.dltm.cz
IČO: 00445126 | DIČ: CZ00445126
Číslo účtu: 1002148329/0800 - Česká spořitelna, a.s.
IBAN: CZ66 0800 0000 0010 0214 8329
BIC: GIBACZPX