Homilie z Karlštejna: Chodit ve světle Hospodinově

Vážení páni kanovníci karlštejnské kapituly, milí bratři a sestry,

scházíme se dnes na tomto významném a současně posvátném místě, na Karlštejně, abychom slavili eucharistii první neděle adventní a zároveň si připomněli výročí úmrtí římského císaře a českého krále Karla IV. Je to chvíle, která propojuje liturgii začátku církevního roku s památkou na člověka, jenž nesmazatelně poznačil duchovní i kulturní podobu naší země a který pamatoval na spásu své duše, když si přál, abychom se za něj modlili. Adventní poselství o příchodu Pána a Karlův odkaz o zodpovědném panování se navzájem osvětlují a doplňují.

První čtení z proroka Izaiáše nás zve na „horu Hospodinovu“. Hora je obrazem setkání s Bohem, místem, kde člověk vidí dál a kde se jeho perspektiva proměňuje. Karlštejn není jen historickou památkou ani pouhou pevností. Je to hora uprostřed české země, místo, které Karel IV. vybral, aby zde uchoval to, co přesahuje lidskou moc – ostatky svatých, symboly křesťanské víry, ale i naději, že Bůh je skutečně Pánem dějin a jeho vůle ukazuje směr. A tento princip vtiskl i do tohoto hradu. Hradu, který zamýšlel jako nedobytný, ale také jako posvátný prostor.

Izaiášovo volání „Pojďme, vystupme na Hospodinovu horu“ tak získává zvláštní rezonanci právě zde. Když člověk vystupuje na Karlštejn, zakouší, že cesta vzhůru není jen fyzické stoupání, ale může být i duchovním úkonem: zvednout oči, otevřít srdce, nechat se vést k Božímu světlu. Taková je i cesta adventem – pomalá, pokorná, s očekáváním, že Bůh přijde a obnoví náš život.

Žalm, který jsme zpívali, vypráví o městě, které je sjednoceno, pevné a plné pokoje. Právě tak chápal Karel svou vládu: jako snahu o jednotu země, o pokoj mezi národy i o duchovní fundamenty, které udrží společnost pohromadě. Karlštejn měl být pozemským odleskem nebeského Jeruzaléma – místem, kde se člověk setká s posvátnem, kde se světlo Boží slávy zrcadlí v lidském úsilí. Není náhodou, že kaple sv. Kříže je vyzdobena ikonami svatých jako nebeským dvorem: císař zde chtěl mít neustálou připomínku toho, že jeho moc není z něj, ale od Boha. Stejný koncept měl před očima, když zakládal Nové město pražské a z Prahy jako takové chtěl mít nový Řím, nový Jeruzalém.

Evangelium dnešní neděle však vnáší do této slavnostnosti důležitou vážnost. Ježíš nás vyzývá: „Bděte!“ Advent není jen poetickým časem světýlek a příprav na Vánoce – je to doba obrácení, duchovní ostražitosti. Je výzvou, abychom žili tak, jako by Pán mohl přijít kdykoli, tedy i dnes. Ne ze strachu, ale s otevřeností, která dává životu hloubku. Karlova doba byla plná nejistot – politika byla křehká, Evropa byla často rozvrácená, země ohrožovaly války i mor. A přesto Karel dokázal žít a rozhodovat se, a to nikoli proto, že by se bál, ale díky tomu že se cítil Bohem povolán a podporván.

To je vzkaz, který stojí za to slyšet i dnes. Jsme často rozptýlení, zahlceni informacemi a povinnostmi, naše společnost je unavená konflikty a nejistotami. Advent nám proto klade jednoduchou otázku: Jsi bdělý? Máš srdce otevřené? Jsi připravený, aby Bůh vstoupil do tvého života nově? A Karlův život nám ukazuje, že bdělost není neustálé napětí, ale hluboká důvěra, že Bůh má náš svět pevně ve svých rukou.

V dnešním světě, který bývá často fragmentovaný, je Karel inspirací i v tom, jak dokázal spojovat. Spojoval národy, spojoval kulturu se zbožností, spojoval politickou odpovědnost s osobní pokorou. Byl vzdělaný, ale věděl, že moudrost nepřichází jen z knih, ale ze vztahu s Bohem. A právě jeho osobní zbožnost dává dnešnímu výročí tak silný duchovní rozměr. Nebyl to panovník, který by stavěl jen pro slávu svého jména. Stavěl pro slávu Boha, jehož království chtěl na zemi alespoň v náznaku uskutečnit.

Adventní poselství obsahuje tedy tři klíčová slova: očekávání, obrácení a naděje. Očekávání nám připomíná, že Bůh přichází vždy jako dar, kterému je třeba udělat prostor. Obrácení znamená znovu nasměrovat svůj život k dobru, k pravdě, k pokoji. A naděje to je jistota, že Boží dobro nakonec vítězí.

Ať nám pohled na Karlův život pomůže i v tomto trojím adventním úkolu. Jeho pokora, jeho víra, jeho pracovitost i jeho vědomí odpovědnosti jsou pro nás výzvou, abychom také my stavěli „duchovní pevnosti“ ve svém životě – rodiny, společenství, vztahy, které budou stát na pravdě, pokoji a službě.

Když dnes na Karlštejně slavíme tuto mši, prosme za naši zemi, za církev, za naše rodiny i za nás samotné, aby nás Bůh učinil bdělými a připravenými. Ať nás vede k tomu, abychom – slovy proroka Izaiáše – „chodili ve světle Hospodinově“. Ať odkaz Karla IV. není jen vzpomínkou na slavnou minulost, ale povzbuzením do našich dnů a naděje pro budoucnost.

Kriste, Hospodine, Synu Boží, jehož příchod očekáváme, uč nás stejnému duchovnímu zrání a stejnému pokoji, který hledal po celý svůj i pater patriae Karel IV. Krleš!

Amen.

† Stanislav Přibyl, biskup litoměřický

Snímek Jakub Šerých / Člověk a Víra