Kázání biskupa při přijetí žadatelů o křest

Drazí katechumeni, milé sestry a bratři,

dnes k nám Boží slovo promlouvá s tichou, ale mocnou výzvou: vstaň a jdi, hledej a následuj, věř a vytrvej. Průběh dnešních čtení nám ukazuje cestu víry od jejího prvního probuzení až po odvážný krok následování.

Abraham je nazýván otcem víry proto, že byl schopen slyšet hlas Boží, uvěřit mu a vydat se na cestu, která neměla předem nakreslenou mapu. „Vyjdi ze své země“ – to není jen geografická výzva. Je to volání, aby člověk opustil to, co jej drží tam, kde je: staré jistoty, pohodlí, někdy i vlastní představy o Bohu.

I vy, katechumeni, jste se vydali na cestu, která vyžaduje rozhodnutí srdce. Je to cesta, na níž se člověk učí nezakládat svůj život na sobě, ale na Slovu, které přichází od Boha. Jako Abraham nevíte všechno dopředu. Ale víte koho následujete.

Žalm nás učí správnému postoji na cestě víry: ne spoléhání na sebe, ale důvěře. „Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít.“ Víra není sprint, ale věrné a vytrvalé kráčení, tedy spíš maraton. Někdy s radostí, jindy s otazníky, ale vždy s vědomím, že Bůh nese.

Evangelium, které jsme slyšeli, nás přivádí ke zlomovému okamžiku, kdy se z pouhého zájmu stává osobní odpověď. Jan Křtitel ukazuje na Ježíše a říká: „Hle, Beránek Boží.“ A dva učedníci se vydávají za ním. Ježíš je zastaví otázkou: „Co hledáte?“

To je otázka pro vás – jednou z nejdůležitějších na cestě ke křtu. Co hledáte? Pokoj? Smysl? Pravdu? Uzdravení nitra? Nebo možná poprvé zakoušíte, že někdo vás volá jménem a dívá se na vás s láskou a očekáváním?...

Ježíš učedníky nesoudí, nezkoumá jejich minulost. Jednoduše jim říká: „Pojďte a uvidíte.“ Víra neroste z povinnosti, ale ze setkání. A toto setkání mění život, jak slyšíme na Petrovi: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas, to je v překladu Petr (Skála).“

Kdo se setká s Kristem, není už tímtéž člověkem. Ježíš nám dává budoucnost, povolání i nové jméno.

Pro vás, katechumeny, je tento čas očišťováním pohledů i srdcí. Bůh vás vede, formuje, někdy jemně zneklidňuje, abyste se nespokojili s málem. Učí vás stát před ním s otevřeností, kterou měl Abraham, s touhou, jakou měli první učedníci.

Křest, ke kterému směřujete, není jen rituál. Je to „vyjití z vlastní země“ a vstup do Božího zaslíbení. Je to odpověď na Ježíšovo „pojď a uvidíš“. Je to nový začátek, v němž už nejde o to, kým jste byli, ale kým máte být v Kristu.

Církev vás provází, modlí se za vás a raduje se z vaší touhy. A především vás doprovází Kristus – ten, na kterého Jan ukázal, ten, který vás již nyní volá jménem.

Drazí katechumeni, přeji vám odvahu Abrahamovu, tichou důvěru žalmisty a otevřené srdce učedníků. Kráčejte dál. Kristus vás vede. A kdo jde za ním, neztratí cestu.

Amen.

† Stanislav Přibyl, biskup litoměřický