19. 11. 2026,
Rabín David Maxa pronesl při společné židovsko-křesťanské modlitbě v Liberci následující promluvu. Bohoslužba se uskutečnila v rámci Roku smíření v litoměřické diecézi 18. listopadu v 18.00 v Krajské vědecké knihovně, v sousedství obnovené synagogy, která vzala za své v plamenech během tzv. Křišťálové noci v listopadu 1938.
„Šalom, šalom lerachok ulekarov!“ „Mír a zdar dalekému i blízkému!“ Tato slova proroka Izajáše (57,19) jsou dodnes vepsána na průčelí Smíchovské synagogy v Praze. Jsou krásná, ale zároveň nesmírně náročná. Je totiž poměrně snadné přát pokoj tomu, kdo sdílí naše přesvědčení, hovoří stejným jazykem a dívá se na svět podobnýma očima. Mnohem těžší je přát pokoj tomu, kdo je nám svou vírou, původem či životní zkušeností vzdálený. A nejtěžší je možná právě to, dokázat v takovém člověku rozpoznat někoho, kdo nám přesto může být blízký.
Kdykoliv přemýšlím o těchto slovech, vybavuje se mi jeden pozoruhodný příběh, který se odehrál právě zde, v Liberci. Před několika lety se mi podařilo navázat kontakt s pravnučkami posledního předválečného libereckého rabína, profesora Emila Hoffmanna, zichrono livracha – kéž je jeho památka požehnáním. S jednou z nich jsem později navštívil jeho hrob v Tel Avivu. Společně jsme na něj položili kamínek, pomodlili se a vzpomínali na člověka, který zasvětil velkou část svého života zdejší židovské obci.
Z rodinných vzpomínek jsem pochopil, jak hluboce rabín Hoffmann miloval Liberec, který byl v roce 1938 nucen opustit. O rok později nalezl útočiště v tehdejším Britském mandátu Palestina, kde v roce 1956 zemřel, daleko od domova, který již nikdy nespatřil. Dožil se však vyhlášení svobodného a samostatného Státu Izrael v roce 1948. Mezi rodinnými vzpomínkami mě zvlášť zaujala jedna: jeho přátelství s Karlem Kostkou, posledním demokratickým starostou předválečného Liberce.
Karl Kostka byl československý politik německé národnosti, přesvědčený demokrat a odpůrce Henleinova nacistického hnutí. Hájil soužití Čechů, Němců a Židů v době, kdy se kolem něj šířily nacionalismus a nenávist. Za své postoje však zaplatil vysokou cenu. V roce 1938 musel opustit svůj úřad i milované město. Za nacistické okupace byl pronásledován gestapem. Ani konec války mu však nepřinesl spravedlnost. V květnu 1945 byl jako Němec zadržen a jeho manželka Luisa byla vážně zraněna rozvášněným davem, v důsledku čehož zemřela. Poslední léta prožil Kostka v ústraní a zemřel v roce 1957.
Rabín Emil Hoffmann a starosta Karl Kostka. Žid a Němec. Dva muži odlišného původu, spojení přátelstvím a přesvědčením, že lidská důstojnost nesmí záviset na národnosti či náboženství. Oba museli opustit milovaný Liberec, oba poznali ničivou sílu nenávisti a oba nám připomínají, že v rozhodujících chvílích dějin není nejdůležitější, k jakému národu člověk náleží, ale na jakou stranu se postaví.
Když mě můj drahý přítel, pan arcibiskup Stanislav Přibyl, pozval k dnešní modlitbě smíření, vybavil se mi právě tento příběh. Z hlediska židovské tradice však smíření není jednoduchou záležitostí. A především není totéž co odpuštění. Naše tradice nás učí, že nemůžeme odpouštět křivdy, které nebyly spáchány na nás. Nemůžeme udělit odpuštění jménem těch, kteří již nemohou promluvit. Jménem zavražděných dětí, jejich rodičů a prarodičů. Jménem těch, kteří byli vyhnáni ze svých domovů, poníženi a zavražděni jen proto, že byli Židé.
Právě zde, na místě liberecké synagogy, kterou nacisté vypálili během listopadového pogromu roku 1938, mají tato slova mimořádnou váhu. Vzpomínáme na skutečné lidské životy, na rodiny, které zde žily po generace, na děti, které si hrály v těchto ulicích, na lidi, kteří měli své sny, své naděje a své místo v tomto městě. Jejich nepřítomnost dodnes cítíme. Smíření, které by vyžadovalo zapomnění, by nebylo smířením. Bylo by další nespravedlností vůči obětem.
Stejně tak nás však naše tradice učí odmítat kolektivní vinu. Musíme pravdivě pojmenovávat historickou odpovědnost, pachatele i jejich pomocníky. Nesmíme však soudit člověka pouze podle národa, z něhož pochází. Právě proto je příběh Hoffmanna a Kostky tak důležitý. Připomíná, že i v nejtemnějších dobách existovali lidé, kteří nenávisti vzdorovali – společně. A že také po válce docházelo k dalším křivdám, jejichž oběti si zaslouží naši paměť. Tyto tragédie neměly stejné příčiny ani rozsah. Šoa, které bylo systematickým pokusem o vyhlazení židovského národa, nacistický útlak českého obyvatelstva i poválečné násilí na německém obyvatelstvu měly jiné historické souvislosti. Nemusíme však srovnávat utrpení obětí, abychom dokázali uctít památku každé z nich.
Věřím, že skutečné smíření nespočívá v tom, aby všichni odpustili všem, ani v představě, že minulost lze jednou provždy uzavřít. Spočívá v ochotě naslouchat, poznávat pravdu, uznat bolest druhého a přijmout odpovědnost za to, aby se bezpráví neopakovalo. Právě toto poselství krásně vyjadřuje Stavba smíření, v níž se dnes scházíme. Na místě, kde plameny nenávisti zničily synagogu, dnes vedle sebe stojí knihovna a nový židovský dům modlitby. Nemůžeme vrátit životy těch, kteří byli zavražděni. Můžeme však rozhodnout, co na místě zkázy vybudujeme pro další generace.
V knize Deuteronomium nacházíme další známou výzvu: „Cedek, cedek tirdof!“ – „Spravedlnost, spravedlnost budeš následovat!“ (16,20) Židovský komentátor Abraham ibn Ezra vysvětluje, že opakování slova spravedlnost nás učí hájit ji bez ohledu na vlastní zisk či ztrátu. Je snadné dovolávat se spravedlnosti, když slouží nám samotným. Mnohem těžší je hájit ji tehdy, když se musíme zastat druhého, postavit se většině nebo za své přesvědčení zaplatit vysokou cenu. Karl Kostka takovou odvahu prokázal. A příběh jeho přátelství s rabínem Hoffmannem nám připomíná, že tuto odvahu potřebujeme i dnes.
Žijeme v době, kdy se znovu šíří antisemitismus, nacionalismus a nenávist vůči lidem označovaným za jiné. Odpovědí na tuto nenávist však nemůže být pouhá vzpomínka na minulost. Musí jí být také naše dnešní jednání. Protože památku obětí neuctíváme pouze tím, že si připomínáme, jak zemřely. Uctíváme ji také tím, že se rozhodujeme, jak budeme žít my.
Ať je tedy naše dnešní setkání nejen modlitbou za smíření, ale také závazkem společně hájit spravedlnost, chránit lidskou důstojnost a stavět se proti bezpráví a nenávisti. Ať máme odvahu rozpoznávat dobro i tam, kde bychom je nečekali, a bezpráví i tam, kde bychom je raději neviděli. A kéž jednou ti, kteří přijdou po nás, budou moci říci, že jsme se z dějin tohoto města dokázali nejen poučit, ale že jsme díky nim přispěli k vytvoření spravedlivějšího a lidštějšího světa. Šalom, šalom lerachok ulekarov! Mír a zdar dalekému i blízkému!

18. 11. 2026
Svoboda je jedním z nejvzácnějších darů, které máme, ale ruku na srdce – občas s ní zacházíme, jako by to byla samozřejmost. Zažil jsem dobu, kdy člověk musel dobře zvažovat, co říká nahlas, a dnes žijeme v éře, kdy si můžeme dělat takřka cokoli. Přesto mám někdy pocit, že se necháváme dobrovolně zotročovat znovu – třeba vlastním pohodlím nebo neustálým sledováním toho, co si o nás kdo myslí na sociálních sítích.
V dnešním zamyšlení se podíváme na to, co o svobodě říká křesťanství, proč bez jasných hranic nefunguje a jaký je rozdíl mezi tím, když někomu v životě omylem šlápnete na nohu, a když se chováte jako pohádkový Kazisvět.
V čem vy sami cítíte největší ohrožení své vnitřní svobody v dnešní uspěchané době? Napište mi to do komentářů, moc rád si vaše postřehy přečtu!
Svobodně se můžete dívat na moje videa, lajkovat je i sdílet dál – budu moc rád, když tím společně podpoříme dobrou věc. Pokud nechcete přijít o další zamyšlení, nezapomeňte kliknout na Odebírat. Děkuji vám za vaši přízeň, povzbuzení i modlitby a přeji vám pokojné a skutečně svobodné dny!
20. 11. 2026 12.00–21. 11. 2026 12.00
Klášterní restaurace, Hejnice
Ve dnech 20. a 21. listopadu proběhnou v Klášterní restauraci v Hejnicích Husí a kachní hody. Rezervace míst je možná na telefonním čísle: 482 360 222 nebo na emailové adrese: recepce@klasterhejnice.cz.
20. 11. 2026 16.00–22. 11. 2026 10.30
Diecézní dům kardinála Trochty, Komenského 4, Litoměřice
Jedenašedesáté diecézní setkání mládeže s mottem Odvahu! Já jsem přemohl svět. Jan 16,33 bude provázet téma Umělá inteligence a my: Jaký svět budujeme? Hlavním hostem bude teolog František Štěch, který se zabývá vztahem člověka a moderních technologií. Přihláška a více informací na webu Diecézního centra mládeže.
10.00–16.00
Fara, Děkanská 85, Frýdlant
Na setkání s P. Josefem Kordíkem, knězem a signatářem Charty 77, který začínal v litoměřické diecézi, zve frýdlantská farnost. Více info na plakátku a v ohláškách. Na setkání se lze připravit:četbou na Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kord%C3%ADka poslechem na TEDx Brno: https://www.youtube.com/watch?v=rfxa1wv1gyca seznámit se s hostem na ČRo (žel asi jen ke čtení): https://plus.rozhlas.cz/muj-konec-starych-casu-rebelant-na-fare-josef-kordik-8135384a poslechem při jedné jeho homilie na TV Noe: https://www.youtube.com/watch?v=SMSWwIFlEso.
16.00–18.00
kostel sv. Martina, Mšeno
Srdečně vás zveme na koncert, účinkují- Vendula Sedláčková- soprán, Martin Bureš- varhany.
Biskupství litoměřické
Dómské náměstí 1/1
412 01 Litoměřice
Česká republika
tel.: (+420) 416 707 511 – recepce
e-mail: biskupstvi@dltm.cz
datová schránka: am6jt4y
web: www.dltm.cz
IČO: 00445126 | DIČ: CZ00445126
Číslo účtu: 1002148329/0800 - Česká spořitelna, a.s.
IBAN: CZ66 0800 0000 0010 0214 8329
BIC: GIBACZPX