11. února prožívá církev Světový den nemocných

Světový den nemocných má svůj původ ve zjevení Panny Marie v Lurdech,  kdy 11. února 1858 spatřila čtrnáctiletá Bernadetta Soubirousová ve skalní jeskyni „de Massabielle“ poblíž Lurd ve Francii Pannu Marii. Zjevení se opakovalo do 16. července ještě sedmnáctkrát. K jeskyni, v níž vytryskl pramen vody, přichází od té doby velké množství poutníků, mezi nimi velký počet postižených nejrůznějšími neduhy. Církevně uznaných zázračných uzdravení za prvních sto let od zjevení bylo 58, ale úlevu přinesla tato pouť mnohem většímu počtu lidí. Výzva Matky Boží k pokání probudila v církvi hlubší zájem o modlitbu a službu lásky a podnítila péči o trpící a nemocné. Slavení dnešní památky povolil papež Lev XIII. v roce 1891 a sv. Pius X. ji v roce 1907 rozšířil na celou církev.

V litoměřické diecézi, tak jako i v jiných diecézích po celém světě, se konají modlitby za nemocné, zdravotní personál a všechny, kdo se o nemocné starají. V nemoci lidé prožívají svou účast na Kristově kříži a jejich utrpení pak může dávat smysl. Sv. Jan Pavel II. k tomu říká: „Prostému lidskému pohledu se bolest a nemoc mohou jevit jako absurdní skutečnosti: když se ale člověk dá osvítit světlem evangelia, dokáže vyhmátnout její hluboký spásonosný význam.“

Ať tedy Kristus dá pocítit všem nemocným a trpícím, že je s nimi a ví o nich, a přímluva Panny Marie ať je provází, zvláště v den připomínky lurdského zjevení.

S použitím textů z Denní modlitby církve