20. výročí obnovy řeholního života v Doksanech

Při příležitosti 20 let obnovy řeholního života sester premonstrátek v Doksanech sloužil Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický, v neděli 28. ledna 2018 děkovnou mši svatou v tamním klášterním kostele Narození Panny Marie. Koncelebroval P. Pavel Adrián Zemek O.Praem., duchovní správce doksanské farnosti.

Z homilie Mons. Jana Baxanta:

Drahé a nám tak milé sestry premonstrátky, nepochybuji o tom, že jste sem do Doksan před 20 lety přicházely s nejušlechtilejšími úmysly tak, jak kamkoliv přichází každý zasvěcenec a vyslanec Boží právě proto, že je Bohem poslán. Nepochybně jste tehdy věděly, že do Doksan přijít, usadit se zde a obnovit řeholní život neznamenalo okamžitě přeorat zpustlou a zašlou, tehdejším režimem odepsanou pustinu a hasit dohasínající spáleniště po ohních několika desetiletí zakládaných nepřáteli Kristovy církve a jejího projevu opravdového křesťanského svědectví, totiž řeholního života. Navázaly jste na historii doksanského kláštera, trvající několik staletí. Historii pohnutou, ale požehnanou a zdejšímu kraji nyní naší litoměřické diecéze tak potřebnou.

Při vašem 20. jubileu vám chceme poděkovat za mnohé! Za prvé za to, že jste svou existenci vložily do Večeřadla a na Kalvárii. Nikdo z nás snad nemůže přehlédnout, že mše svatá byla a je pro vás základním kamenem a nezaměnitelným drahokamem. Jsme vám vděčni za to, že na vás vidíme, jak pevná a stabilní může být zasvěcená osoba, denně pravidelně živená Tělem a Krví Páně, dodržující pokyny Kristovy a Jeho disciplínu života. Svou, celý život znovu a znovu obnovovanou ochotou k oběti, smírné oběti za lid, stojíte na Kalvárii, neutíkáte z ní, a proto můžete nám všem oprávněně vysvětlovat ono Ježíšovo: žízním! Že totiž On žízní po spáse lidí, po naší záchraně, po pokoji ve světě, po svornosti mezi námi křesťany a katolíky, po rodičích usilujících o šťastné bezpečí dětí, a tedy svých rodin, po statečné, charakterní a vzdělané mládeži, po dodržení věrnosti daného slova Pánu Bohu i lidem, po moudrosti těch, kterým sice tělesné síly ubývají, ale životní zkušenosti v jejich srdcích zůstávají a jsou na rozdávání. Mše svatá, hostina Beránkova, eucharistická slavnost konaná zde v doksanském chrámě ve vaší přítomnosti, v bělostném a vznešeném šatu premonstrátského hábitu, ozdobena již zmíněnými drahokamy vašeho líbezného zpěvu a liturgické kázně, je nám příkladem a povzbuzením.

To však není všechno. Drazí bratři a sestry, chci našim sestrám vyjádřit i velkou vděčnost za jejich už dávné rozhodnutí modlit se za budoucí maminky, zvláště pak za mnohdy ohrožené jejich děti, aby mohly spatřit světlo světa, a když spatří, aby se v tolika lákavých světlech světa neztratily. Jen dobrý Bůh ví, kolika malým i velkým lidem doksanské sestry pomohly. Řeholní sestry, ač bezdětné, mohou přesto mít docela klidně početnou, avšak pochopitelně neviditelnou duchovní rodinu. Jednou nám možná na věčnosti, kde se máme všichni shledat, dobrý Bůh ukáže, jak velké to byly ony doksanské mateřské školky a školy, plné zachráněných dětí modlitbami našich premonstrátek!

A ještě bych rád něco dodal. Dispozice obnovené části doksanského kláštera, samozřejmě mimo klauzuru sester, ale s jejich velkorysostí, skýtá jakési útočiště – azyl těm, kteří čas od času potřebují zvolnit životní tempo, promyslet často velmi důležité životní otázky a podněty, v ruchu každodennosti odsouvané, pomodlit se v klidu a tichu, odpočinout si a nabrat nové síly. Děkuji vám, milé sestry, za naše kněze, kterým jste poskytly tuto vzácnou příležitost občerstvit a osvěžit se na těle i duši, a být tak pohotovějšími služebníky Kristovy církve. Děkuji i za mnohé jiné bratry a sestry, kterým jste přijetím a svou laskavou pohostinností tolik prospěly.

Děkujeme Pánu Bohu s vámi, milé sestry doksanské premonstrátky, za vaše dvacetiletí. Jsme vděčni dobrému nebeskému Otci, že nám vás dal darem. Máme vás rádi a jsme šťastni, že jste nám tak stále nablízku.

Fotogalerii ze slavnosti naleznete zde.

Obnova řeholního života v doksanském klášteře po roce 1998.