Arciděkan Zdeněk Maryška oslavil 90. narozeniny

Na Velikonoční pondělí 18. dubna 2022 oslavil v Železném Brodě při mši svaté s litoměřickým biskupem R.D. Zdeněk Maryška 90 let života.
Spolu s celou diecézí a všemi přáteli gratulujeme oslavenci a vyprošujeme mnoho Božích milostí. 

Další fotografie ze slavnostní mše svaté v Železném Brodu najdete ve fotogalerii

Promluva litoměřického biskupa při mši svaté na Velikonoční pondělí v Železném Brodě

/Mt 28,8/
- prvními evangelizátory Kristova vzkříšení byly ženy
- měly strach i velkou radost zároveň
- zdá se, že tomu tak je až doposud: i v našich srdcích současných evangelizátorů se prolínají strachy a obavy s velkými radostmi a pocity štěstí: za to se stydět nemusíme

Bratři a sestry,

nejen prvním velikonočním poutníkem u Ježíšova už prázdného hrobu je žena Marie Magdalská, ale i několik dalších žen se podílí hned na počátku křesťanské civilizace, totiž evangelizace na proměně světa. Ta spočívá především na zahnání strachu a obav a jakéhokoliv pesimistického smýšlení ze životů lidí, našich bližních. Ryzí a čisté smýšlení prvních křesťanů má samozřejmě svůj základ v jejich osobním a bezprostředním svědectví. Byli Kristovými současníky. Na své vlastní oči viděli, co Ježíš konal, svýma vlastníma ušima slyšeli jeho působivá kázání. Zkrátka, měli s Ježíšem svou živou zkušenost. Nevěřili sice vždycky všemu, nepřijímali do svých srdcí všechno, co jim bylo Kristem nabízeno. Byli lidmi své doby a takoví jsme i my. Jestliže tehdy ženy ke Kristovu hrobu přicházely se smíšenými pocity, tedy se strachem i s velkou radostí, pak i toto je důkazem toho, že Ježíšovi přátelé nebyli nějakými náboženskými fanatiky a sektáři. Nebyli to perfekcionisté v křesťanství, zůstávali křehkými lidmi, usilujícími však o šíření Kristova evangelia. I v našem nitru se mísí strach, obavy i radost a štěstí. Přesto můžeme Kristovými přáteli být a jimi i zůstat. Jediné, na co bychom neměli zapomínat, je ochota být, pokud možno, spolehlivými a účinnými nástroji pro šíření stejného evangelia, pro které se tak mnozí stávali i mučedníky. Přímými Ježíšovými současníky sice nejsme, ale jsme očitými a doslova korunními svědky života církve, upřímného a opravdového života tolika našich sester a bratří ve víře, ale i těch, kteří se ke Kristu přibližují svým charakterním jednáním a oddaností pomáhat druhým, zvláště postiženým nemocemi, strádáním a nyní i válkou a ztrátou domova, střechy nad hlavou.

Dnes si zde, v Železném Brodě, v místě současného bydliště pana děkana Zdeňka Maryšky, s vděčností Bohu připomínáme vzácné jeho životní jubileum. Z jeho života samozřejmě nemohu vědět všechno, ale jedno vím, že se snažil ve své pastorační kněžské službě budovat Kristovu církev, pečovat o její viditelnou tvář, tj. chrámů Božích, ale především se snažil, aby naše nesmrtelné duše, chrámy Ducha svatého v nás, byly důstojným Božím příbytkem. Buď Bůh pochválen za život kněze, kterému dopřává své požehnání i darem vysokého stáří a stále dobré mysli!