Bude mít příběh trmické farnosti šťastný konec?

Text Mgr. Marie Gottfriedové, předsedkyně Občanského sdružení pro záchranu kostela a fary v Trmicích – „FIAT VOLUNTAS TUA“, reagující na fakt, že kostel v Trmicích získalo právě toto občanské sdružení trmických farníků, což je zásadní úspěch v celé bolestné kauze.

Téměř tři roky sledujeme příběh záchrany kostela Narození Panny Marie v Trmicích u Ústí nad Labem. Příběh plný smutku, rozčarování, lítosti, snad i hněvu, ale také naděje a radosti.

Tento příběh není černobílý a bylo by velmi špatné jej tak vnímat. Nestojí zde proti sobě dobří a zlí, chybující a neomylní, ti co přinášejí zkázu a naopak ti, co přinášejí záchranu. Tak jednoduché to není. Pokud chceme tomuto příběhu porozumět a poučit se z něj, je třeba nepodlehnout jednoduchým zkratkám a účelově zabarveným komentářům, hrajícím do karet té či oné straně. Je třeba oprostit se od nánosu všelijakých zkazek, lidových soudů a emotivně zabarvených výroků a podívat se na události optikou věcnosti, prostých faktů a střízlivosti.

Stručně a věcně se dají trmické události popsat takto:

Římskokatolická farnost Trmice zahájila pod vedením statutárního zástupce podnikání v oblasti lesního hospodářství (těžba a zpracování dřeva). Pro účely tohoto podnikání uzavřel statutární zástupce farnosti mandátní smlouvu s osobou, která celý podnikatelský proces řídila a po všech stránkách zajišťovala. Po dvou letech podnikání se statutární zástupce farnosti a mandatář rozhodli pro koupi pily, která měla podnikání rozšířit a zefektivnit. Pilu se však nepodařilo zprovoznit a farnost se začala zadlužovat. Protože nebylo v možnostech farnosti ani diecéze pokrýt vzniklé dluhy, bylo vyhlášeno insolvenční řízení a postupně začal být rozprodáván majetek farnosti.

Interpretace tohoto příběhu jsou různé. Na straně jedné stojí lidé, kteří vidí především onu černou barvu příběhu. Ti hovoří o tom, že církev není schopná postarat se sama o sebe, není schopná hospodařit a svojí činností generovat peníze. Hovoří o tom, že páni faráři jsou ekonomicky negramotní, biskupské úřady nemají věci pod kontrolou a majetkové vyrovnání mezi státem a církví je chybným krokem.

Na straně druhé stojí lidé, kteří mezi černými kaňkami vidí i odstíny šedé a bílé. Vidí nejen chyby a selhání, ke kterým došlo, ale vidí také možnost poučit se z nich. Vidí šanci zamyslet se nad příčinami a důsledky, jež vyústí v přijetí opatření, která zabrání tomu, aby se podobné události opakovaly. Vidí občanskou iniciativu, která v důsledku neúspěšného podnikání vznikla a ovoce, které přinesla. Vidí naději, kterou v sobě tento příběh i přes veškerou svoji závažnost nese.

Jako svobodní lidé máme možnost volby.

Trmický příběh můžeme pojmout negativně. Můžeme jej chápat jako argument pro kritiku církve. Můžeme se stavět do role soudců, hledajících viníka a obviňujících kdekoho z neschopnosti. Můžeme kritizovat kohokoli na jakémkoli stupni církevní hierarchie pro manažerské selhání. Můžeme vyjadřovat nelibost nad přijetím zákona o majetkovém vyrovnání mezi státem a církví a opírat se při tom právě o nezdar podnikání v jedné farnosti.

Trmický příběh však můžeme pojmout také pozitivně. Můžeme jej chápat jako obrovskou a cennou zkušenost, z níž máme možnost se poučit. Můžeme se k trmickým událostem postavit zpříma a poctivě analyzovat, kde došlo k chybám. Můžeme nastavit takové kontrolní mechanismy, které zabrání tomu, aby se podobná situace opakovala. Můžeme se radovat z toho, že jsou mezi námi lidé, kteří nejsou lhostejní k dění kolem sebe a dokáží podat pomocnou ruku. Můžeme se nechat inspirovat poznáním, že i v situacích, které se zdají beznadějné, svítí kdesi jiskra naděje, je jen třeba ji objevit.

Kostel Narození Panny Marie v Trmicích se díky štědrosti a solidaritě mnoha lidí podařilo zachránit.  Je to zázrak a obrovský úspěch. Jsem však přesvědčena o tom, že skutečně šťastného konce dojde příběh trmické farnosti pouze tehdy, když sami v sobě zvolíme cestu pozitivního a konstruktivního přístupu. Cestu otevřenosti k tomu, co nám může být zdrojem inspirace a naděje. Cestu rozlišování barevných odstínů, byť by možná ono černobílé vidění bylo daleko jednodušší. Přeji to církvi v naší zemi. Přeji to každému z nás.

Autor: Mgr. Marie Gottfriedová