Homilie litoměřického biskupa Jana Baxanta k výročí posvěcení katedrály

Dnes 20. září 2012 si připomínáme výročí posvěcení svatoštěpánské katedrály. Přinášíme plné znění homilie litoměřického biskupa Jana Baxanta z ranní slavnostní bohoslužby.

• Evangelium Lk 19, 1-10

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě. On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka! Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně. Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.

• Homilie litoměřického biskupa Jana Baxanta

Evangelní příběh o vrchním celníku Zacheovi nám může poskytnout několikeré užitečné zamyšlení. Předně sám Zacheus možná ani netušil, že z pozorování a dívání se na Ježíše vznikne setkání. Stejně tak nelze vyloučit u kteréhokoliv člověka, že při jeho třeba jen letmém či povrchním sledování Krista, může dojít k osobnímu poznání a posléze i radostnému životnímu obrácení. Zacheus měl několik handicapů podobně, jako máme i my v různých směrech. Byl malé postavy, zmiňuje se o něm evangelium, nemohl se svým pohledem dostat přes hlavy vyšších okolostojících. Člověk postavy malé však automaticky neznamená malost úmyslů a očekávání. Ježíš by stejně Zachea zahlédl i pod stromem. On totiž člověka vyhlíží a hradba statných lidských postav mu v laskavém výhledu nezabrání. Ani my neočekávejme, že by nás Kristus přehlédl, i když bychom se schovávali. A pokud bychom se na Ježíše dívali z lepší pozice, kterou i Zacheus na stromě zvolil, Kristus by nás zahlédl i se „zavřenýma očima. Zacheus byl obtížen, podobně jako my, hříchy. Avšak ani to nezničí Kristův zájem. Přišel, aby hledal hříšníky, ne se jich stranil.

A konečně Zacheus vítá Ježíše ve svém domě s narychlo připravenou hostinou a poněkud zbrklým projevem slovního pokání. Karta se ale obrací. Není to Zacheus, kdo by ve svém domě hostil vzácného hosta Krista. Je to kupodivu Ježíš, který hostí v Zacheově domě jeho samého svou přítomností. Kdekoliv se Kristus objeví, přichází požehnání. Slunce se rozjasní!

Stejně tak při výročí posvěcení naší katedrály i všech ostatních chrámů, se v posvátné - sakrální - křesťanské a katolické budově kostela děje to samé. Stavby našich kostelů jsou pozoruhodným dílem lidských rukou našich předků a dobrodinců. Tyto posvátné prostory nebyly a nejsou jejich budovateli vyhrazeny k tomu, abychom zde pohostili Spasitele, ale On, Vykupitel, vstupuje do našich svatyň, žije v nich, aby hostil nás svým požehnáním, sytil svým eucharistickým chlebem, napájel svou krví, zahřál nás svým slovem a poskytoval útočiště. A nezapomeňme ještě na jednu věc: kostely jsou významné kulturní památky. Nedovedeme si snad vůbec představit naše města a obce bez nich, bez těchto dominant. Dominanta svým způsobem často zdobí městské či obecní centrum. Současně poskytuje i výzvu k pohledu vzhůru, k výšinám, k duchovním hodnotám.

Autor: Hana Klára Němečková