Leden patří modlitbám za jednotu křesťanů

„Již druhý rok zkoušíme jednu společnou bohoslužbu na místo roztříštění v celém týdnu. Dnešní setkání pořádají adventisté, evangelíci, katolíci, baptisti, metodisté a husité. Vítáme mezi námi také přítomné zástupce pravoslavných a případné další křesťany i nekřesťany,“ přivítal shromáždění v zaplněné „pyramidě“ v Máchově ulici hostitel Ben Pavlík, kazatel místního sboru.

Letošní ročník Aliančního týdne modliteb provázela biblická svědectví o setkáních se vzkříšeným Kristem. „A tak hned po konci Vánoc tak trochu nedočkavě nakukujeme do velikonočního období,“ žertoval Ben Pavlík.

Úvodní modlitby se ujal generální vikář litoměřické diecéze P. Radek Jurnečka: „Scházíme se pod jednou střechou, protože chceme společně hledat v druhých pokoj, lásku, důvěru, pochopení a smíření. Dobrý Bože dej, ať to umíme,“ prosil.

První čtení z proroka Izajáše přečetl Petr Štěcha, kazatel litoměřického sboru baptistů. Z Lukášova evangelia (Lk 24, 13-35) o cestě učedníků do Emauz pak předčítala husitská farářka Lenka Zítková a kázání se zhostil Benjamin Roll, farář litoměřického společenství Církve českobratrské evangelické.

„Dokud je pro nás Kristus mrtvý, nespatříme ho i kdyby nám stál přímo před nosem,“ upozornil na zkušenost učedníků z jejich putování a setkání se zmrtvýchvstalým Kristem. Nabídl i inspirativní postřeh Ježíšova vedení a schopnosti naslouchat jejich bolestem: „Nechává je vymluvit a tím vlastně dává návod pro každé křesťanské naslouchání a duchovní doprovázení,“ všiml si Benjamin Roll a doplnil, že učedníkům Ježíš ve svém vyprávění ukázal, že Bůh s lidmi nejedná skrze prvoplánové triumfy, nevede je jednoznačnými cestami. „Ať už učedníci rozuměli všemu, nebo jen něčemu, každopádně jim při výkladu hoří srdce. Něco se s nimi mění. Něco se začíná dít. Probouzí se v nich život. Probouzí se v nich víra,“ popsal a poukázal na přání apoštolů, aby s nimi zůstal. „Nechtějí, aby jim srdce opět pohasla. Nechtějí opět ztratit směr. Nechtějí už zase zůstat sami – jako ovce bez pastýře. ,Zůstaň s námi, Pane, vždyť se stmívá.‘,“ upozornil kazatel s tím, že se jim posléze dal poznat při lámání chleba: „Právě tehdy se jim otevřely oči. Konečně jim to došlo: vždyť takhle nás hostil Ježíš. Ano, vždyť stejně nám přece srdce hořívala, když kázal tehdy na hoře a jindy na lodi a když u jezera po své promluvě lámal a rozdával chléb.“ Ač zmizel jejich zrakům, jejich hořící srdce zůstala. „Ježíšův příběh neskončil o Velkém pátku! Pokračuje dál. Pokračuje v nás,“ upozornil evangelický farář. Na jeho promluvu pak navázal metodistický duchovní Filip Jandovský: „Dobrá zpráva o vzkříšení Ježíše Krista obrací naruby celý svět postavený na výkonu a zásluhách. Uklidňuje náš strach ze smrti. Zneklidňuje však naše svědomí. Otevírá oči a umožňuje upřímný pohled na sebe sama. Ve chvíli ticha tak nyní mysleme na uplynulý rok,“ vyzval před přímluvnými modlitbami a vyznáním vin.

Osvědčeným okamžikem ekumenické bohoslužby pak byly modlitební skupinky. Shromáždění se rozdělilo do hloučků po asi sedmi lidech. Vzniklo tak intimní prostředí, ve kterém se křesťané modlili za svá společenství,  za bolesti světa, sousedů, rodin, za veřejné činitele a přednášeli i osobní prosby. V každé takové skupince bylo zastoupeno vícero církví. Tiché prosby, chvály i díky, jimiž přítomní zaplnili v jednom okamžiku celý prostor modlitebny, pak uzavřela společná Modlitba Páně.  

Závěrečné požehnání pronesli všichni přítomní duchovní. Členové místních křesťanských komunit pak navázali na bohoslužbu občerstvením a přátelským setkáním v předsálí.

Setkáváte se ve vašem městě nebo farnosti v rámci Aliančního týdne nebo Týdne modliteb za jednotu křesťanů? Dejte nám o tom vědět. 

Snímky jmn