Madona z Přísečnice

V letošním roce zrestaurovala akademická malířka Eva Votočková plastiku Madony z Přísečnice. Plastika Madony byla restaurována v ateliéru litoměřického biskupství. Nevelká socha Madony je z lipového dřeva, zezadu dlabaná a měří cca 68 cm. Plastika pochází patrně z Přísečnice z kostela Nanebevzetí Panny Marie, ale nelze vyloučit, že do tohoto kostela byla přenesena ze staršího kostela sv. Mikuláše. Patrně po roce 1853 se socha dostala do kostela sv. Václava ve Výsluní. Po polovině 20. století byla plastika Madony opět navrácena do přísečnického kostela Panny Marie. Po zboření kostela v roce 1974 byla socha umístěna na faře v Klášterci nad Ohří.
V současnosti je plastika součástí expozice Oblastního muzea v Chomutově.
Jedná se o štíhlou sochu stojící Madony držící Ježíška na levém předloktí. Madona stojí v kontrapostu v mírném esovitém prohnutí, s hlavou mírně nakloněnou k Ježíškovi. Oválný obličej Madony lemují hnědé dlouhé vlasy splývající po zádech, jeden z pramenů splývá vpředu přes pravé rameno po plášti. Marie je oděná do růžového spodního roucha a modrého pláště, se zlaceným, rep. bronzovaným lemem, pravá ruka přidržuje jablko. Ježíšek pravou ručkou objímá matku kolem krku a poodhrnuje jí vlasy na šíji, levou rukou přidržuje jablko společně s Marií. Gesto Ježíška, objímajícího matku kolem krku, vyjadřuje intimní vztah matky a dítěte a řadí sochu k typu milostných Madon. Původ tohoto motivu nacházíme v byzantských ikonách. V severozápadních Čechách se s tímto motivem setkáváme ke konci 15 století. Velký vliv na rozšíření tohoto motivu mělo pozdně gotické sochařství 15. století, a především tvorba sochaře Hanse Multschera a navazující práce norimberských dílen. Motiv společného držení jablka oběma postavami současně není příliš běžný a rovněž ho známe z podstatně starší doby např.  ze slezsko – pruských madon na lvu.  Socha je významnou ukázkou regionálního sochařství období pozdní gotiky sasko – českého pomezí s uplatněním dobově i regionálně užitého formálního motivu jablka přidržovaného jak Madonou, tak Ježíškem. Plastika nebyla nikdy odborně restaurovaná, obnovována byla v minulosti jen polychromie.
Z průzkumu vyplynulo, že původní nejstarší polychromie se nedochovala. Restaurátorka sejmula nepůvodní barevné vrstvy na nejstarší dochovanou, chybějící části vytmelila a vyretušovala.
Plastika Madony je významnou ukázkou regionálního sochařství období pozdní gotiky sasko – českého pomezí. Socha Madony se po restaurování opět navrátí do expozice chomutovského muzea.  

Autor článku Magda Černá, autor fotky: Eva Votočková