O antifony - průvodce posledními dny adventu

Ti, kteří mají to štěstí, že se jim podaří v předvánočním chaosu oddělit Advent jako svébytnou dobu od pouhých příprav na Vánoce, už často netuší, že tato krátká, ale vzácná liturgická doba má svou vlastní dynamiku.

Advent je jedním z nejkratších liturgických období. Tvoří jej čtyři neděle, které mají každá svůj vlastní charakter. Poslední týden je potom dobou bezprostřední přípravy na vánoční svátky. Víc, než bychom čekali, je pohled na Ježíšův příchod na zem spojen s velikonočním pohledem křesťanů. Ten, na kterého čekáme, přichází, aby nás osvobodil od jha otroctví hříchu a převedl nás ke svobodě Božích dětí. To je současně adventní i velikonoční poselství.

Naše úvaha se zabývá tak zvanými O antifonami. Jedná se o nešporní antifony k Magnificat, které se v liturgii užívají rovněž jako zpěv před evangeliem. Jde o antifony, tedy zpěvy, pro dny 17. - 23. prosince. Tyto antifony čerpají ze Starého Zákona, především z knihy proroka Izaiáše. Očekávaný Mesiáš zde dostává rozmanité tituly: Moudrost (Sapientia), Hospodin (Adonai), Kořen Jesse (Radix Jesse), Davidův klíč (Clavis David), Východ (Oriens), Král národů (Rex Gentium) a Emanuel (Emmanuel). Když tyto tituly v jejich latinské verzi seřadíme za sebe od posledního k prvnímu a vezmeme z nich první písmena, přečteme latinské sousloví: ERO CRAS (budu zítra, či přijdu zítra).

Tyto antifony se nazývají O antifonami, protože v latině začínají slovem O, které vyjadřuje údiv. Antifony vznikly někdy v 6. či v 7. století v benediktinském prostředí v Římě. Tvoří zároveň krásný a proporční celek, jakousi architekturu, provázející nás posledním týdnem před Vánocemi tím, že jednotlivé antifony shrnují dějiny spásy Starého Zákona. Krásné jsou i v detailu. Všechny pak obsahují slovo přijď (veni), slovo, které je stejně advetní jako eschatologické: Maranatha, přijď, Pane Ježíši! (Zj 22, 17-20; 1 Kor 16, 22).

Přidávám text jednotlivých antifon:

17. prosince - Stvoření světa

Moudrosti, ty vycházíš z úst Nejvyššího, ty se rozpínáš od jednoho konce světa k druhému, ty mocně a mírně řídíš všechno: přijď a nauč nás cestě rozumnosti!
O Sapientia, quae ex ore Altissimi prodiisti, attingens a fine usque ad finem, fortiter suaviterque disponens omnia: veni ad docendum nos viam prudentiae.

18. prosince - Vyvedení z Egypta

Hospodine, vůdce Izraelova domu, ty ses zjevil Mojžíšovi v ohni hořícího keře a dals mu zákon na Sinaji: přijď a vysvoboď nás s velikou mocí!
O Adonai, et Dux domus Israel, qui Moysi in igne flammae rubi apparuisti, et ei in Sina legem dedisti: veni ad redimendum nos in brachio extento.

19. prosince - Vyvolení Davida

Kořeni Jesse, ty stojíš jako znamení národům, před tebou zmlknou ústa králů a národy tě budou vzývat: přijď a vysvoboď nás, už neprodlévej!
O Radix Jesse, qui stas in signum populorum, super quem continebunt reges os suum, quem Gentes deprecabuntur: veni ad liberandum nos, jam noli tardare.

20. prosince - Davidova vláda

Klíči Davidův a žezlo Izraelova domu, když ty otevřeš, nikdo už nezavře, když ty zavřeš, nikdo už neotevře: přijď a vyveď ze žaláře spoutaného, jenž sedí v temnotě a ve stínu smrti!
O Clavis David, et sceptrum domus Israel; claudis, et nemo aperit: veni, et educ vinctum de domo carceris, sedentem in  tenebris, et umbra mortis.

21. prosince - Předpovědi proroků

Východe, jase věčného světla a slunce spravedlnosti: přijď a osvěť ty, kdo žijí v temnotě a ve stínu smrti!
O Oriens, splendor lucis aeternae, et sol justitiae: veni, et illumina sedentes in tenebris, et umbra mortis.

(jistě není náhodou, že se opěvuje východ, jas a slunce v den zimního slunovratu)

22. prosince - Zaslíbení Mesiáše i pro pohany

Králi národů, toužebně očekávaný, ty jsi nárožní kámen, který spojuje Boží lid vjedno: přijď a spas člověka, kterého jsi utvořil z hlíny!
O Rex Gentium, et desideratus earum, lapisque angularis, qui facis utraque unum: veni, et salva hominem, quem de limo formasti.

23. prosince - Bůh s námi

Emanueli, králi náš a zákonodárce, na tebe čekají národy, abys je zachránil: přijď a dej nám spásu, Pane, náš Bože!
O Emmanuel, Rex et legifer noster, exspectatio Gentium, et Salvator earum: veni ad salvandum nos, Domine, Deus noster.

O antifony jsou – tak jako každá antifona – zpěvy. Jejich hudební podoba začíná gregoriánským chorálem. V dějinách hudby můžeme dále nalézt zhudebnění v různých slohových obdobích, v baroku je to například dílo známého francouzského skladatele Marc-Antoina Charpentiera (1643-1704) (k poslechu zde a zde), v moderní době potom například kompozice Arvo Pärta (1935-) (poslech).

O antifonám se také věnuje letošní pořad Radia Proglas.

Přeji Vám, aby Vás tyto krásné zpěvy s hlubokým obsahem bezpečně provedly posledními dny adventu k oné radosti ze skutečnosti, že Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. (Jan 1, 14)

Autor: P. Stanislav Přibyl, generální vikář