O varhanách trochu obecněji

Podobně jako zvony, tak i varhany patří k  posvěceným předmětům, pomocí nichž společenství celebranta a věřících dotváří slavení liturgie tak, že se tato stává mnohdy velmi hodnotným kulturně-estetickým zážitkem i pro nevěřícího návštěvníka kostela. Tento kostrbatý úvod mi odpusťte, ale velmi dlouho jsem hledal slova, jak toto vyjádřit tak, abych liturgii, která v chrámu Páně vždy byla, je a bude prvořadá, nechtěně nesnížil na úroveň čehosi na způsob divadelního představení (mnoho ateistů to však takto nešťastně chápe). Při slavení liturgie je důležitý hudební doprovod (jsou mezi námi zastánci tvrzení, že hudební doprovod je jeho nedílnou součástí, což však naráží v situacích, kdy hudební doprovod je z nějakých důvodů – třeba čistě technických – neuskutečnitelný). Hudební doprovod slavení liturgie je (měl by být) nejčastěji zajišťován varhanami, které byly za tím účelem v kostele instalovány a ve většině případů byly též požehnány (posvěceny). Litoměřická diecéze je velmi bohatá jak na zvonařský odkaz našich předků, tak na odkaz celé řady vynikajících varhanářů, kteří zde působili. Pravdou však je, že podobně jako kostely samotné, tak i většina překrásných a umělecky nesmírně hodnotných nástrojů, které v naší diecézi máme, je ve stavu tristním. O příčinách nemá smysl psát, to víme všichni, bylo by to stále dokola omílání téhož…

Varhany jako takové jsou jedinečným dílem a výsledkem lidského tvoření z mnoha hledisek. Z nástroje, kterému se říká „královský“ a byl do kostelů instalován za účelem hudebního doprovodu slavení liturgie, by měly vycházet tóny ušlechtilé, uchu lahodící a ducha povznášející. Tvůrce varhan tedy musí mít především vytříbenou zvukovou a hudební představivost, aby dokázal nástroj disponovat a naintonovat tak, aby tento nástroj měl jasnou a osobitou zvukovou „tvář“. Neexistují totiž dvoje stejné varhany – každé varhany jsou unikátem a originálem a varhanáři, které považujeme za skutečné umělce, dokázali svým nástrojům vtisknout nezaměnitelný zvukový charakter, podle něhož je v mnoha případech autorství nástroje dokonce identifikovatelné. Varhanář musel dokonale ovládat práci se dřevem, ale i s kovem a musel být schopným konstruktérem. Technická stránka varhan je totiž další naprosto svébytnou kapitolou a podle schopností tvůrců varhan můžeme uvést konkrétní příklady nástrojů, které jsou krásné po zvukové stránce, ale po stránce technické a řemeslné jsou spíše podprůměrné. Stejně tak je ale tomu naopak – známe řemeslně a technicky výborně zvládnuté nástroje, jejichž zvuk nás však příliš „nedojímá“… A v neposlední řadě musí tvůrce varhan mít na zřeteli skutečnost, že nástroj musí být krásný i na pohled. Architektonické a výtvarné řešení průčelí (prospektu) je také svébytnou problematikou. Je všeobecně známo třeba i to, že především barokní varhanáři vyjadřovali kompozicí varhanního průčelí i danou symboliku (počet píšťalových věží, počet píšťal v jednotlivých věžích, figurální výzdoba a podobně).

Díky tomu se varhany stávají nedílnou součástí kostelního mobiliáře a liturgického prostoru – a jak napsal prof. Václav Němec ve své slavné knize „Pražské varhany“ z roku 1944: „Varhany ať jsou vždy důstojným protějškem oltáře“.

Litoměřická diecéze je velmi bohatá na církevní památky, a to i na památky hudební (varhany a zvony). Vzácných varhan, které by si zasloužily záchranu a péči je v diecézi trojmístný počet. Je jasné, že není možné zachránit všechny, ale pokusme se společně věnovat péči a pozornost těm nejvzácnějším, jejichž zánik by byl nevratnou škodou. Proto upřímně děkujeme každému, kdo se rozhodne záchranu našich památných varhan podpořit finančním darem na účet číslo: 1002148329/0800