Památka Poslední večeře Páně na Zelený čtvrtek 2020

Homilie litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta ke mši svaté slavené na památku Poslední večeře Páně na Zelený čtvrtek 2020

Missa vespertina, 9. dubna 2020, epidemie 

Je toho až příliš, co si na Zelený čtvrtek připomínáme, na co a koho vzpomínáme, a co si zvláště letos v době karanténní izolace uvědomuje. Vezmeme-li to po pořádku, pak nejprve jmenujme Ježíšovo pozvání apoštolům na večeři. Nikdo z pozvaných nemohl tušit, že to bude večeře s Kristem poslední. Natož pak, aby někomu vůbec na mysl přišlo, jaký průběh večerní hostina bude mít a jaký pokrm a nápoj se bude předkládat. Zlé nutkání, žel, v Jidáši už přítomno bylo. A blížící se tma noci nahrávala myšlence zradit, aby se uskutečnila. Drama tohoto posledního Ježíšova dne a večera však pokračovalo dál. Nestačilo, že apoštolové svým hostitelem byli de facto ustanoveni kněžími, vždyť to, čeho byli při večeři bezprostředně účastni, mají zanedlouho přesně to samé konat na Kristovu památku. Hostitel pokračuje a své hosty sytí a napájí tím, co jim podává, sama sebe, ne tím, co by si oni vybrali a čemu by dávali přednost. Události nabírají spád. Brzy po ukončení večeře, Jidáš za ubohých třicet stříbrňáků ostentativně s pohrdlivým projevem, neboť přesně o to nepřátelům Ježíšovým šlo, políbí Krista. Ten je zajat, protože obchodní úmluva zněla jasně: „koho políbím, ten to je“, toho mají zatknout, toho se Jidáš veřejně zřekl. Ježíš se zatýkání a spoutání nebrání snad i proto, protože má ještě jeden důležitý úkol toho večera. Zahlédnout apoštola Petra a možná i zaslechnout jeho zapírání: „s tím člověkem nemám nic společného!“ Naštěstí se pohledy potkaly a Petr se rozpomenul. Lítostí se rozplakal, a už mu nevadilo, že to bylo před služkou a vojáky, kteří se v postupujícím chladu noci poklidně přihřívali u ohně. Navíc, součástí Zeleného čtvrtku je i Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě, při níž se krví potí. Bereme-li do úvah a meditací letošního Zeleného čtvrtku skutečnost, že se vzhledem k nouzovému stavu nekonají veřejné bohoslužby, asi bychom si nikdy jindy neuvědomili než právě v nynějších karanténních okolnostech, že tak dramatické události Zeleného čtvrtku se nemohou vtěsnat jen do liturgických obřadů. Vyžadují hluboké zamyšlení nad Spasitelovým odhodláním vydat se zcela, do krajnosti, jen proto, abychom byli zachráněni. Je nám líto, že se nám letos o Zeleném čtvrtku nedostane Eucharistie, a že nebudeme moci alespoň několik chvil pobýt s Ježíšem v Getsemanské zahradě. Je nám však dáno, a využijme letošní zvláštní příležitosti prožít něco z getsemanské opuštěnosti Kristovy, i důsledky Ježíšova lámání a rozdávání eucharistického chleba tak, že si pro sebe neponechal ani kousek.

Příloha ke stažení: Zelený čtvrtek, Missa vespertina, 9. 04. 2020