Poděkování

Drazí,

rád bych učinil ohlédnutí za pátečním večerem dne 23.06.t.r. a ze srdce poděkoval všem, kteří setkání u příležitosti mého zlatého kněžského jubilea organizovali, chystali vše do posledního detailu, a všem, kteří se setkání účastnili s dobrou vůlí a štěstím v duši. Jaké máme my, křesťané a katolíci, a my, kněží, důvody k radosti? V těchto dnech jsem o tom často přemýšlel. Nevychází mi jako odpověď nic jiného než to, že je to víra v Boha, niterný vztah k Němu, ale i nepředstíraná láska k lidem. Člověk, který v Boha věří, avšak i ten, který víru v Boha u druhých respektuje, je v dispozici pro vznešené věci: nebojí se být s druhými pohromadě, drží s druhými, nestydí se být jedním z mnohých, přeje druhým víc než sobě, prostě cení si přátelství a má druhé rád. Takové lidi jsem o posledním večerním pátku v naší katedrále potkal a následně i v rezidenci pak zakoušel, jak krásná a noblesní to je realita.

Prosím, přijměte můj srdečný dík za to, že ve Vás mám tolik přátel, a že Vás mohu mít rád nikoliv „ex offo“ jako služební povinnost, ale spontánně, živě a opravdově. Promiňte mi však, že jste mnozí na kratičké osobní stisknutí ruky a výměnu několika milých slov museli čekat tak dlouho. Skutečné setkání se ale nedá urychlovat.

Bůh Vám všem žehnej a Vaši štědrost odměň!

+ Jan