4. 3. 2019, Jakub Myšička
Zveřejňujeme v plném znění český překlad poselství Svatého otce k postní době 2019. Papež František se zamýšlí nad slovy apoštola Pavla: „Vždyť tvorstvo v očekávání touží po zjevení Božích synů.“ (Řím 8,19)
Drazí bratři a sestry!
Prostřednictvím Matky církve nám
Bůh každý rok „dává připravovat se ve zbožnosti a horlivé lásce na slavnost
velikonočních tajemství (…) v nichž rosteme k plnosti synovství skrze našeho
Pána Ježíše Krista“ (srov. První preface postní). Tak můžeme kráčet od jedněch
Velikonoc ke druhým směrem k naplnění spásy, kterou jsme již získali díky
Kristovu velikonočnímu tajemství, „neboť naše spása je předmětem naděje“ (Řím
8,24). Tajemství spásy v nás během našeho pozemského života už působí a je
dynamickým procesem, který zahrnuje také dějiny všeho stvoření. Svatý Pavel
dokonce říká: „Vždyť tvorstvo v očekávání touží po zjevení Božích synů“ (Řím
8,19). V této perspektivě bych chtěl nabídnout několik podnětů k úvaze, jež by
nás během nastávající postní doby doprovázela na naší cestě ke konverzi.
1. Spása stvoření
Slavení velikonočního tridua
Kristova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání, vrchol liturgického roku, nás pokaždé
vyzývá, abychom prožívali přípravu na ně s vědomím, že naše připodobnění Kristu
(srov. Řím 8,29) je nedocenitelným darem Božího milosrdenství. Pokud člověk žije jako dítě Boží,
pokud žije jako člověk vykoupený, pokud se nechává vést Duchem Svatým (srov.
Řím 8,14) a dokáže poznávat a uvádět do praxe Boží zákon, počínaje zákonem
vepsaným do jeho srdce a do přírody, pak koná dobro i pro stvoření a spolupracuje na jeho vykoupení. Proto si stvoření, jak říká svatý Pavel,
toužebně přeje, aby se projevily Boží děti, tedy aby ti, kdo se těší z milosti
Ježíšova velikonočního tajemství, naplno prožívali jeho plody, jež mají
dosáhnout své plné zralosti vykoupením samotného lidského těla. Když Kristova
láska promění život svatých – ducha, duši i tělo – oni vzdávají Bohu chválu a modlitbou, kontemplací a uměním do ní zapojují i tvory, jak to podivuhodně
ukazuje Píseň bratra slunce sv. Františka z Assisi (srov. encyklika Laudato
si’, 87). Avšak harmonie vytvořená vykoupením je na tomto světě stále ještě
ohrožována negativní silou hříchu a smrti.
2. Zničující síla hříchu
Když totiž nežijeme jako Boží
děti, často se chováme vůči bližnímu i vůči ostatním tvorům – ale také vůči
sobě – zničujícím způsobem a více či méně vědomě akceptujeme, že je můžeme
využívat ke svému potěšení. Převládající nestřídmost pak vede k životnímu stylu,
který překračuje hranice respektu k našemu lidství i k přírodě. Řídíme se
neovladatelnými touhami, které jsou v Knize moudrosti připisovány bezbožníkům,
anebo těm, kdo při svém konání nedbají na Boha ani na budoucí naději (srov.
2,1-11). Pokud nejsme trvale zaměřeni na Velikonoce, na horizont
Zmrtvýchvstání, je jasné, že se nakonec prosadí logika mít všechno hned a mít
stále více.
Víme, že příčinou všeho zla je
hřích. Od chvíle, kdy se mezi lidmi objevil, přerušil naše spojení s Bohem, s ostatními lidmi i se stvořením, s nímž jsme spjati především prostřednictvím
svého těla. Jakmile se přerušilo spojení s Bohem, byl narušen i harmonický
vztah lidských bytostí s prostředím, v němž jsme povoláni žít, a zahrada se
proměnila v poušť (srov. Gen 3,17-18). V důsledku hříchu se člověk považuje
vůči stvoření za boha, cítí se být jeho naprostým pánem a neužívá jej pro cíle
stanovené Stvořitelem, ale k vlastnímu zájmu, na úkor stvoření a druhých lidí.
Když opustíme zákon Boží, zákon
lásky, prosadí se zákon silnějšího proti slabšímu. Hřích, který sídlí v srdci
člověka (srov. Mk 7,20-23) a projevuje se jako nenasytnost, touha po přehnaném
blahobytu, nezájem o dobro druhých a často i o své vlastní, vede k vykořisťování tvorstva, lidí a životního prostředí s nenasytnou chtivostí, jež
považuje každé přání za právo a dříve či později zničí i toho, kdo je jí
ovládán.
3. Ozdravná síla pokání a odpuštění
Tvorstvo proto naléhavě
potřebuje, aby se ukázali Boží synové a dcery, kteří by se stali „novým
stvořením“: „Je-li tedy někdo v Kristu, je novým stvořením: to staré zaniklo,
je zde to nové“ (2 Kor 5,17). Tím, že se oni projeví, i samotné stvoření může
„slavit Velikonoce“; může se otevřít novým nebesům a nové zemi (srov. Zj 21,1).
Jít směrem k Velikonocům znamená obnovu naší tváře a našeho srdce křesťanů
skrze pokání, konverzi a odpuštění, abychom mohli prožívat celé bohatství
milosti velikonočního tajemství.
Tato „netrpělivost“ a očekávání
tvorstva dojdou svého naplnění, až se projeví Boží děti, tedy až křesťané a všichni lidé s rozhodností podstoupí „námahu“ konverze. Celé stvoření je spolu
s námi povoláno, aby „i ono bylo osvobozeno od poroby porušenosti a vešlo pak
do svobody a slávy Božích dětí“ (Řím 8,21). Postní doba je svátostným znamením
této konverze. Vyzývá křesťany, aby s větší intenzitou a konkrétností vtělovali
velikonoční tajemství do svého osobního, rodinného a společenského života,
zvláště za pomoci postu, modlitby a almužny.
Postit se znamená učit se
proměňovat svůj postoj k ostatním lidem a tvorům: přecházet od pokušení všechno
„pohlcovat“, abychom nasytili svou chamtivost, ke schopnosti trpět z lásky,
která může naplnit každou prázdnotu našeho srdce. Modlit se, abychom se
dokázali zříkat modloslužebnictví a pocitu soběstačnosti svého já a abychom
prohlásili, že potřebujeme Pána a jeho milosrdenství. Dávat almužnu, abychom se
zbavili pošetilosti, že můžeme žít a shromažďovat všechno pro sebe s iluzí
zabezpečit se pro budoucnost, která nám nepatří. Tak budeme nacházet radost z plánu, který Bůh vložil do stvoření i do našeho srdce, plánu, jenž znamená
milovat jeho, své bratry i celý svět a v této lásce nacházet pravé štěstí.
Drazí bratři a sestry, „postní
doba“ Božího Syna spočívala v tom, že vstoupil na poušť stvoření, aby se znovu
stala onou zahradou společenství s Bohem, jakou byla před prvotním hříchem
(srov. Mk 1,12-13; Iz 51,3). Kéž během naší postní doby projdeme stejnou
cestou, abychom přinesli Kristovu naději také tvorstvu, které doufá „že i ono
bude osvobozeno od poroby porušenosti a vejde pak do svobody a slávy Božích
dětí“ (Řím 8,21). Nedopusťme, aby tato příznivá doba uplynula bez užitku!
Prosme Boha, aby nám pomohl vydat se na cestu pravé konverze. Zanechme
sobectví, nehleďme jen na sebe samotné a obraťme se k Ježíšovým Velikonocům;
staňme se bližními pro bratry a sestry v těžkostech a sdílejme s nimi svá
duchovní i hmotná dobra. Když takto konkrétně přijmeme do svého života Kristovo
vítězství nad hříchem a nad smrtí, budeme na celé stvoření přitahovat jeho
proměňující sílu.
Vatikán, 4. října 2018,
slavnost svatého Františka z Assisi
Zdroj: cirkev.cz

18. 11. 2026
Svoboda je jedním z nejvzácnějších darů, které máme, ale ruku na srdce – občas s ní zacházíme, jako by to byla samozřejmost. Zažil jsem dobu, kdy člověk musel dobře zvažovat, co říká nahlas, a dnes žijeme v éře, kdy si můžeme dělat takřka cokoli. Přesto mám někdy pocit, že se necháváme dobrovolně zotročovat znovu – třeba vlastním pohodlím nebo neustálým sledováním toho, co si o nás kdo myslí na sociálních sítích.
V dnešním zamyšlení se podíváme na to, co o svobodě říká křesťanství, proč bez jasných hranic nefunguje a jaký je rozdíl mezi tím, když někomu v životě omylem šlápnete na nohu, a když se chováte jako pohádkový Kazisvět.
V čem vy sami cítíte největší ohrožení své vnitřní svobody v dnešní uspěchané době? Napište mi to do komentářů, moc rád si vaše postřehy přečtu!
Svobodně se můžete dívat na moje videa, lajkovat je i sdílet dál – budu moc rád, když tím společně podpoříme dobrou věc. Pokud nechcete přijít o další zamyšlení, nezapomeňte kliknout na Odebírat. Děkuji vám za vaši přízeň, povzbuzení i modlitby a přeji vám pokojné a skutečně svobodné dny!
10.30–12.20
Poutní bazilika Panny Marie ve Filipově
Slavnostní děkovná bohoslužba u příležitosti padesáti let služby varhaníka Jiřího Chluma v bazilice Panny Marie ve Filipově. Hlavním celebrantem bude Mons. Jan Baxant, emeritní biskup litoměřický. Koncelebrovat budou P. Jozef Kujan, SDB, a P. František Ptáček, SDB. Při bohoslužbě zazní Korunovační mše C dur KV 317 od W. A. Mozarta. Účinkovat bude pražský chrámový sbor a orchestr Collegium Strahoviense pod vedením Vladimíra Roubala. Plakátek *.pdf.
15.30–16.30
Kostel sv. Kateřiny, Bořislav
Doražte na pouť do Bořislavi u Teplic oslavit sv. Kateřinu a podpořit místní, kteří se o kostel příkladně starají!
Biskupství litoměřické
Dómské náměstí 1/1
412 01 Litoměřice
Česká republika
tel.: (+420) 416 707 511 – recepce
e-mail: biskupstvi@dltm.cz
datová schránka: am6jt4y
web: www.dltm.cz
IČO: 00445126 | DIČ: CZ00445126
Číslo účtu: 1002148329/0800 - Česká spořitelna, a.s.
IBAN: CZ66 0800 0000 0010 0214 8329
BIC: GIBACZPX