Poutní mše sv. na Anenském vrchu u Lobendavy

V neděli 1. srpna celebroval litoměřický biskup Mons. Jan Baxant poutní mši sv. na Anenském vrchu u Lobendavy ve Šluknovském výběžku. Slavnostní bohoslužbou vyvrcholil poutní oktáv, který se zde každoročně koná od 26. července po následujících sedm dní.

Koncelebranty byli místní duchovní správce P. Jacek Kotisz, administrátor Římskokatolické farnosti Dolní Poustevna, a další kněží z Německa a Polska. Rovněž účast poutníků byla mezinárodní.

Ve své česky i německy pronesené promluvě biskup Jan Baxant hovořil na téma přítomnost seniorů v rodinách a našeho vztahu k nim: „Dnes si uvědomujeme, jak veliký význam má moudrý starý člověk a jeho přítomnost v rodině na všechny její členy, především na děti, na mládež a dospívající. Když právě i jim tento moudrý a starý člověk nenásilně předává moudrosti života, zkušenosti a také vztah k lidské bolesti, stáří, nemoci, utrpení a bezmoci. A tuto skutečnost mi snad může potvrdit každý z vás, kdo ve své rodině a ve svém domově máte a pečujete o nějakého svého starého, nemocného nebo bezmocného člověka nebo příbuzného.

Na svatoanenském poutním místě bychom si měli připomínat celistvost našich rodin. Děti nemohou prožívat celé své dětství jenom v mateřských školách nebo v ostatních školách a institucích, ale také doma. Rodiče nemohou strávit celý život jenom v zaměstnání. Ale přece také doma. A starší prarodiče, ty přece nemůžeme odkázat sebepřepychovějším sociálním ústavům. Ti mají být také doma mezi svými. Když se narodí malé dítě, musíme ho přebalovat, mýt, krmit, vstávat k němu, vodit k lékaři a starat se o něho. Není to tak, že ho odložíme do nějakého ústavu, kde si ho vyzvedneme a vezmeme domů, až povyroste a nebude s ním tolik práce. A stejně tak je to s našimi starými rodiči. Každá lidská bytost má své dětství i stáří a celý svůj život prožívat mezi svými nejbližšími, ve své rodině.

Při poutní slavnosti ke sv. Anně se tedy nedíváme jenom vzhůru k nebesům, k tomu krásnému světu světců a světic, ale díváme se i na naši Zem a do našich rodin. Všude tam, kde žijí lidé různého věku a různých generací. Abychom tady na tomto světě ve svých domácnostech vytvářeli, posilovali a budovali pocit domova. A abychom si uvědomovali, že každý člen rodiny – děti, mládež, rodiče, babičky a dědečkové mají svůj domov mezi svými!“

Předchozí den v sobotu 31. července zde v rámci svatoanenského poutního oktávu sloužil mši sv. generální vikář litoměřické diecéze P. Stanislav Přibyl, CSsR.

Kaple sv. Anny na Anabergu je centrální barokní kaple na půdorysu řeckého kříže, vybudovaná v letech 1775 – 1777 a roku 1857 rozšířena. Hlavní oltář věnoval majitel panství František Václav, hrabě ze Salm - Reifferscheidtu a jeho matka Karolina z Dietrichsteinu. V 19. století doplnila poutní místo křížová cesta (1834), socha Ježíše Krista a apoštolů v Getsemanské zahradě a kaple Božího hrobu.

Předmětem úcty poutníků byla pozdně gotická socha sv. Anny. Podle pověsti uviděl roku 1716 lobendavský cestující obchodník Schlenkrich při své cestě Saskem děti, jak při hře táhnou na provázku sochu sv. Anny. Sochu od nich koupil a věnoval kostelu Navštívení Panny Marie v Lobendavě. Socha sv. Anny byla původně vystavena na sloupu a posléze v kapli na kopci Jáchym. Odtud se však několikrát zázračně přemístila na vrch Annaberg.

O poutním oktávu sv. Anny (26. července) ožíval jinak tichý Annaberg lidovou slavností obyvatel Lobendavy a okolních vsí. Před 2. světovou válkou sem v průběhu léta přicházelo až několik tisíc poutníků. Na Annaberg putovali i katoličtí Lužičtí Srbové, aby odtud pokračovali na odpustkovou slavnost Porciunkule do loretánské kaple v Rumburku.

Pouti na Annabergu se před 2. světovou válkou lidově říkalo „Madlmorcht“ (dívčí trh). Možná proto, že stejně jako v ostatních případech byla i tato pouť vhodnou příležitostí k seznámení mladých lidí a výběru nevěsty.

(Zdroj: cz.poutni-mista-sluknovsko.cz)