Pražští mučedníci – příběh v čase vzdálený i velmi aktuální

Dne 24. září 2012 byla v pražském klášteře při kostele Panny Marie Sněžné zahájena odborná konference a výstava přibližující historické souvislosti událostí kolem roku 1611, kdy došlo k zabití čtrnácti františkánů, jejichž beatifikace se blíží. Historici se shodli, že příběh františkánských mučedníků může být varováním pro současnost. Ukazuje, k čemu může dojít, když společnost nehledá konsensus.

Slavnostní mše, při níž bude blahořečeno 14 pražských mučedníků, se bude konat v chrámu sv. Víta na Pražském hradě 13. října 2012 od 10.00 hodin. Hlavní celebrantem bude kardinál Angelo Amato, prefekt Kongregace pro svatořečení. Přípravy, které nyní vrcholí, začaly však už před 400 lety. V současnosti probíhá např. výroba uměleckých předmětů. „Uskutečnil se mj. konkurs na beatifikační obraz, říká františkán P. Antonín Klaret. Veřejnosti bude představen až při samotném procesu v pražské katedrále, zatím je znám pouze autor, jímž je Tomáš Císařovský. „Vznikl i pamětní list Václava Sokola, pamětní medaile, nový relikviář a v klášteře byla opravena kaple sv. Michala a refektář, dodává P. Klaret.

Od té doby, co byly vyzvednuty ostatky bratří, proběhl na místě archeologický průzkum a antropologický ústav Národního muzea zkoumal samotné kosti zabitých bratří. „V Národní knihovně se zase zkoumal pergamenový list, který byl vložen v kovové schránce spolu s ostatky. Veřejnost vnímá, že tato událost je nejen pro Prahu kulturně i historicky významná, a proto je na ni navázána celá řada kulturních akcí, shrnul další františkán žijící v klášteře u kostela Panny Marie Sněžné P. Regalát Beneš na tiskové konferenci. Viditelným znamením bude například přejmenování klášterního nádvoří na Nádvoří čtrnácti mučedníků.

Do dobového kontextu uvedl účastníky tiskové konference historik Petr Hlaváček. Realitou té doby byla z velké části protestantská Praha s menšinou římských katolíků. Panoval strach z mezikonfesních konfliktů. „Ve vzduchu byla obava, aby toto křehké klima rudolfinské doby nebylo řešeno násilně, říká Petr Hlaváček. Když potom po vpádu katolického vojska pasovských začala v ulicích města řádit lůza, došlo k celé řadě krvavých potyček. Tato lůza však podle historika nemůže být chápána jako většina nekatolického společenství v Praze. „Tato doba může otevírat rány v našem národě. Ukazuje, k čemu může dojít, když společnost nehledá kompromis, konsensus. Něco, na čem může společnost stát, řekl a dodal: „Události beatifikace se mohou stát možností k diskusi i mezi kolegy historiky na jednotlivých teologických fakultách. Začíná se pracovat na společném projektu dějin křesťanství.

I historik Dušan Foltýn chápe příběh františkánských mučedníků, jakkoli vzdálený v čase, jako jakési varování. Radikální akce jedné strany podle jeho slov vyvolala protiakci druhé strany. „Myslím, že když se tyto staré rány otevřou, vyčistí se prostor pro dialog. Připomněl, že kromě františkánů, byly v únoru 1611 napadeny i další katolické instituce v Praze - například Emauzský klášter Na Slovanech nebo Vyšehradská kapitula. „K masakru došlo i na hoře svatého Karla na Karlově. V Praze tehdy nezahynulo pouze 14 františkánských mučedníků, ale ještě minimálně tři řeholníci na Karlově a na následky týrání zemřel další františkán, upřesnil historik. Františkáni u Panny Marie Sněžné byli podle historika viditelným cílem.  „Byla to nová komunita, aktivní, katolicky reformní, dost cizinců bez nějakého užšího propojení s českým prostředím, charakterizuje tamní osazenstvo kláštera Dušan Foltýn. Františkáni přišli do Prahy v roce 1604, obsadili trosky kláštera u Panny Marie Sněžné a začali ho renovovat. Pocházeli z různých evropských národů - byli mezi nimi Italové, Němci, Španělé i Nizozemci. „Od těch ostatních celkem asi padesáti zabitých měšťanů mučedníky odlišoval fakt, že se vůbec nebránili. Nezemřeli v souboji,  dodává P. Klaret.

Autor: Zuzana Burdová, tiskové středisko ČBK