Profesor Piťha ke svaté Anežce

V Roce svaté Anežky Přemyslovny přinášíme zamyšlení prof. Petra Piťhy nad touto neobyčejnou osobností českých dějin. Jde o výňatky z projevu, který prof. Piťha pronesl při příležitosti posvěcení sochy sv. Anežky v Myštěvsi.

„Začnu tím, že jsme se s celou naší zemí dostali do ubohosti, kterou musí vidět každý, ať pohlédne téměř kamkoli. Tuto ubohost jsme si zavinili sami, jedni svým jednáním, druzí svým mlčením.

Podíváme-li se však do dějin kteréhokoli národa, zjistíme, že obsahují doby rozkvětu a úpadku. Z naší vlastní historie známe údobí, kdy jsme velkoryse stavěli a vandalsky bořili, psali a tiskli krásné knihy a kdy jsme je házeli do plamenů; údobí, kdy jsme uhájili svobodu, nebo alespoň čest a kdy jsme nechali vládnout cizáky, kdy hodnota a uznání země stoupaly a kdy jsme beznadějně všechno zplundrovali, kdy jsme byli vzdělaní a kdy jsme zhloupli skoro jako tažná či žírná zvířata. Po této křivce jdeme hezkých pár století a jeví se mi, že vždycky v těch nejhlubších okamžicích se najednou, takřka jako zázrak jara po dlouhé zimě, objevilo cosi, co nejen rozkvetlo, ale přineslo hojnou žeň dobra.

Anežka Přemyslovna je bílým květem z kořene červené růže Václavovy a Ludmiliny. Zároveň je to ta tichá a mocná ochránkyně, k níž se opětovně shromažďujeme v okamžicích téměř beznadějných. Přichází nám vstříc v temných momentech, aby nám zopakovala svá poslední slova a napomenutí, která pronesla těsně před tím, než zemřela v hladomoru, který zachvátil Čechy v době braniborské zvůle. Noc brzo přejde, každá noc má své jitro.

Co říkáš ty, socho? Budeš tu stát jako němý kámen, nebo se staneš živoucí výzvou? Já vím. Mračna na tebe přinesou mnohé lijavce, sněhy pokryjí tvá ramena a po tvé tváři zase sejdou podobny slzám. Bude tě rozpalovat sluneční úpal, budou tě hanobit sgrafiti. Budeš mlčet a stát pevně na trojúhelníku označeném erby Čech, Moravy a Slezska. Čím tišeji budeš mlčet, tím jasněji vynikne výzva svaté princezny: Chraňte a zvelebujte mou zemi - je to vaše vlast.

prof. Petr Piťha