Logo Biskupství Litoměřického
Časopis Zdislava
Ikona InstagramIkona Facebook

Promluva biskupa Jana Baxanta o neděli Leatare (4. postní)

14. 3. 2021, Milena Davídková

Homilie litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta pronesená při mši svaté dne 14. března 2021 o 4. neděli postní v Komunitním centru Matky Terezy v Praze - Hájích. Přímý přenos z bohoslužby přenášela Česká televize.

4. neděle postní, podobně jako 3. neděle adventní má svou výraznou a ojedinělou barevnou liturgickou charakteristiku. Celebrant si dnes může krom postní fialové liturgické barvy obléci roucho barvy růžové, a to proto, že veselí Velikonoc se blíží a jásavější barevný odstín celého barevného vějíře to má připomenout. Ano, vím, že růžová barva je spíše vlastní ženám než mužům, ale přesto by nám snad neublížilo se několika málo slovy zmínit o barvách jako takových. Nemusely totiž existovat. Pestrost barev v přírodě a vůbec ve světě, ve kterém žijeme, by bez barevnosti byl strohý až smutný. Bůh Stvořitel do svého stvoření vložil jakousi „přidanou hodnotu“: barvy. Jak povzbuzující je žít pod jasně modrou oblohou a vnímat krásu zelených lesních porostů, žluť obilných polí, rozmanitost lučního kvítí, lidských stavení a střech, čerstvě nalíčených fasád kostelů a kaplí, měděných bání apod. Nemuselo tomu tak nutně být. Boží stvořitelské dílo mohlo mít podobu např. jen bílou, šedivou a černou. I lidská tvář je někdy bledá, až zsinalá, avšak růžová líčka a jemně narudlé tváře jsou znamením člověka radostného a spokojeného.

Izraelské děti již odmalička ve svých rodinách byly seznamovány s dvěma jmény historických osob, která jsou i dnes uváděna v 1. čtení ze starozákonní 2. knihy Kronik: Postavy Nabuchodonosora (II.) a Kyra (II.). První jako jeden z posledních babylonských králů a druhý jako jeden z významných králů rodící se perské říše v 6. století před Kristem. Oba, Neizraelité, Nežidé, nepatřící do rodiny vyvoleného národa, měli v dějinách Božího lidu značný význam a současně, jako by bylo jedno spjato s druhým, s osudem jeruzalémského chrámu, místa posvátného a srdcím Izraelitů nejdražšího. V náboženské výchově dětí vzpomínka na tyto dva světské krále byla zmiňována i proto, že se díky jejich životním charakteristikám dala srozumitelně vysvětlit smysluplnost toho, že „vyhnanstvím a vysvobozením lidu ukázal Hospodin svůj hněv i milosrdenství“. Nabuchodonosor totiž mohl plenit a rozbořit jeruzalémský chrám, a odvléci Izraelity do babylonského zajetí a učinit z nich otroky a lidi nejnižší možné kategorie, protože Izraelité sami svůj chrám poskvrňovali, posmívali se Božím poslům, tupili je, pohrdali slovy, která k nim Hospodin posílal, posmívali se jim. To nemělo volat, přímo křičet do nebe? Bůh se nenechá vysmívat! Jeho hněv přichází jako sice bolestivý, ale výchovný lék: vyhnanství, ztráta vlasti, domova, vlastní identity, lidské svobody. Nic vážnějšího a smutnějšího si snad ani nedovedeme představit. Bůh zkouší, a Jeho zkoušky, může si je vůči nám přece dovolit, mohou trvat někdy poměrně dlouho. On však „nejedná s námi jen podle našich hříchů, ale i podle svého nekonečného slitování“! Projevy Hospodinovy péče o Jeho lid a Jeho pozornost vůči němu přichází v době, způsobem a v okolnostech, které by snad nikdo ani už nečekal. Nikoliv zbožný, spravedlivý a vzdělaný Žid, ale Peršan, perský král Kyros se stává v Boží ruce nástrojem. Je to vůbec možné, že se něco takového může stát? Ano. Hospodin může, a dělává to, může povolat k uskutečnění svých plánů kohokoliv, i toho, o kom by se to nejméně předpokládalo. Skutečně. Dochází k naplňování příslibů, pronášených oněmi vysmívanými proroky, zde Jeremiášem, že jeruzalémský chrám bude obnoven a vyhnanci, v Babyloně potupení otroci se vrátí zpět domů jako svobodní lidé, do země, Bohem svému lidu darované. Hospodin je totiž s nimi, i když se na ně oprávněně hněvá, ale i projevuje svou laskavou blízkost a milosrdenství. Izraelské, avšak i křesťanské děti, stejně tak dospělí ve víře v Hospodina i Krista, si měli stále více osvojovat pravdu, a totéž bychom měli činit i my, že Bůh se na nás někdy hněvá spravedlivě, ale nepochybně častěji projevuje své milosrdenství. Je na ně bohatý, překypuje jím.

132397

Celý záznam přenosu na ČT2 můžete zhlédnout na tomto odkazu

Fotogalerii ze záznamu mše svaté najdete zde

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Biskupské chlebíčky

Obrázek biskupa

Kázání na kající pouti pražské arcidiecéze

7. 10. 2026

Když jsem vás zval na kající pouť do Hájku, věděl jsem, že to nebude jen o pěkném výletu nebo spolehlivém autobusu zpátky domů. Den po svátku svatého Františka z Assisi jsme se sešli, abychom před Boha přinesli to, co nás tíží. Jako váš arcibiskup před vás nepředstupuji z nějaké výšiny – stojím v tomto kajícím společenství spolu s vámi a na prvním místě, protože i já jsem hříšník, který potřebuje odpuštění, obrácení a nové srdce.
Svatý František uslyšel Kristovu výzvu „oprav můj dům“, ale nezačal tím, že by ukazoval prstem na druhé. Začal u sebe. Pravá kajícnost totiž není divadlo ani rychlá náplast na minulost. Je to odvaha podívat se pravdě do očí, přiznat vlastní slabost a s důvěrou se opřít o Otce, který nás ani v našich vinách neopouští.


Moc vám děkuji za vaše modlitby a otevřenost – biskup nemůže stát mimo tělo, jehož je součástí.

Žehnám vám a přejí vám Kristův pokoj!

Logo YouTube

1. 10. 2026

Logo YouTube

24. 9. 2026

Logo YouTube

17. 9. 2026

Logo YouTube

11. 9. 2026

Logo YouTube

3. 9. 2026

Logo YouTube
Archiv na YouTube
Logo Biskupství Litoměřického
Ikona InstagramIkona Facebook

Biskupství litoměřické

Dómské náměstí 1/1

412 01 Litoměřice

Česká republika

tel.: (+420) 416 707 511 – recepce

e-mail: biskupstvi@dltm.cz

datová schránka: am6jt4y

web: www.dltm.cz

IČO: 00445126 | DIČ: CZ00445126

Číslo účtu: 1002148329/0800 - Česká spořitelna, a.s.

IBAN: CZ66 0800 0000 0010 0214 8329

BIC: GIBACZPX

Ochrana osobních údajů | Ochrana oznamovatelů
Kontaktujte nás