6. 3. 2019, Milena Davídková
Popeleční středa 6. března 2019, katedrála sv. Štěpána, Litoměřice
Bratři a sestry,
každoročně, vždy
na začátku postní doby, slyšíme výstižné trojí Ježíšovo poučení o povaze a stylu postu: opravdu nemáme vytrubovat kolem sebe, když se nám daří konat dobré
skutky ve prospěch druhých. Naše modlitební zbožnost má mít svou komůrku s fungujícími
dveřmi, aby se mohly zavírat. Rohy ulic, kam je odevšad vidět, jsou těmi
nejméně vhodnými místy, kde bychom snad plánovali výstavbu těchto komůrek. A upřímné postní sebezápory nejsou odvislé od nalíčené nebo nenalíčené zasmušilé
tváře. Přesto, zvláště ve svatopostní době, má modlitba, almužna i půst zásadní
roli. Tato liturgická doba totiž metodicky sleduje naše duchovní zrání krok za
krokem, abychom v sobě nehatili křesťanské dílo zmatečnými a chaotickými
projevy, neboť by bylo velkou škodou ztratit nesnadno dosažené bohatství života
s Bohem. Postní období je jakousi školou k získání zdatnosti v duchovním
životě.
Důležitý předpoklad v úsilí o opravdovost křesťanského snažení spočívá v jedné zcela jasné řeči, našem zřetelném vyznání: „Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.“ Je velmi nutné si uvědomit, co tím vyjadřujeme sami za sebe. Nelze totiž ukazovat prstem na toho či onoho hříšníka, stojícího třeba i jako překážka na naší vlastní cestě a proviňujícího se proti nám. Náš prst má ukázat na nás samé. Ano, jsem to já, kdo zhřešil. Jsme to my, hříšníci. O smilování prosíme Pána Boha s vědomím, že Jeho smilování a odpuštění je dar. Nedá se vynutit, ani vytrucovat. Na odpuštění nemáme nárok. Bůh se nad námi smilovává ne z povinnosti, ale z milosti. A protože je Boží milosrdenství věčné a slitování velké, může být zahlazena i jakákoliv naše lidská nepravost, vina úplně smyta a my můžeme být od hříchů očištěni, pokud své nepravosti bez výmluv uznáváme a o soucitné Boží slitování prosíme.
Všechno do této
chvíle zatím naznačené v krásném kajícím žalmu 50 /51/ by zůstávalo na sice
dobré cestě s udaným správným směrem, ale byli bychom stále ještě vpůli,
poměrně daleko od cíle oné předsevzaté zralosti duchovního života. Další etapa
spočívá v rozhodnutí vytrvat v obnovném procesu zušlechtění našeho nitra opět
jasným prohlášením: „Stvoř mi čisté srdce, Bože!“ Neboť takové lidské
křesťanské srdce se raduje z Boží ochrany a je posíleno něčím, co se v současnosti již málokde vidí: velkodušností. Velkodušnost je opakem malosti a skrblictví ve vztazích k druhým lidem. Neznamená to být rázem atletickým
silákem v řešení spletitostí současného světa v mezilidských vztazích. Radost z Boží ochrany a schopnosti být druhým ku prospěchu dává zdatnému křesťanovi sílu
nestydět se za popel, kterým jsme a v nějž se opět obrátíme, nebýt naší
nesmrtelné duše, nadto ještě obmyté Kristovou krví. A nejen to, takto duchovně
vybavený křesťan možná i mlčí, ale mlčet přestává, když mu ústa otevírá sám
Pán, aby zvěstoval Boží chválu. Jsme zde, abychom Boha chválili.
Váš + Jan
![]()
Foto: Dominik Faustus

18. 11. 2026
Svoboda je jedním z nejvzácnějších darů, které máme, ale ruku na srdce – občas s ní zacházíme, jako by to byla samozřejmost. Zažil jsem dobu, kdy člověk musel dobře zvažovat, co říká nahlas, a dnes žijeme v éře, kdy si můžeme dělat takřka cokoli. Přesto mám někdy pocit, že se necháváme dobrovolně zotročovat znovu – třeba vlastním pohodlím nebo neustálým sledováním toho, co si o nás kdo myslí na sociálních sítích.
V dnešním zamyšlení se podíváme na to, co o svobodě říká křesťanství, proč bez jasných hranic nefunguje a jaký je rozdíl mezi tím, když někomu v životě omylem šlápnete na nohu, a když se chováte jako pohádkový Kazisvět.
V čem vy sami cítíte největší ohrožení své vnitřní svobody v dnešní uspěchané době? Napište mi to do komentářů, moc rád si vaše postřehy přečtu!
Svobodně se můžete dívat na moje videa, lajkovat je i sdílet dál – budu moc rád, když tím společně podpoříme dobrou věc. Pokud nechcete přijít o další zamyšlení, nezapomeňte kliknout na Odebírat. Děkuji vám za vaši přízeň, povzbuzení i modlitby a přeji vám pokojné a skutečně svobodné dny!
10.30–12.20
Poutní bazilika Panny Marie ve Filipově
Slavnostní děkovná bohoslužba u příležitosti padesáti let služby varhaníka Jiřího Chluma v bazilice Panny Marie ve Filipově. Hlavním celebrantem bude Mons. Jan Baxant, emeritní biskup litoměřický. Koncelebrovat budou P. Jozef Kujan, SDB, a P. František Ptáček, SDB. Při bohoslužbě zazní Korunovační mše C dur KV 317 od W. A. Mozarta. Účinkovat bude pražský chrámový sbor a orchestr Collegium Strahoviense pod vedením Vladimíra Roubala. Plakátek *.pdf.
15.30–16.30
Kostel sv. Kateřiny, Bořislav
Doražte na pouť do Bořislavi u Teplic oslavit sv. Kateřinu a podpořit místní, kteří se o kostel příkladně starají!
Biskupství litoměřické
Dómské náměstí 1/1
412 01 Litoměřice
Česká republika
tel.: (+420) 416 707 511 – recepce
e-mail: biskupstvi@dltm.cz
datová schránka: am6jt4y
web: www.dltm.cz
IČO: 00445126 | DIČ: CZ00445126
Číslo účtu: 1002148329/0800 - Česká spořitelna, a.s.
IBAN: CZ66 0800 0000 0010 0214 8329
BIC: GIBACZPX