Promluva Mons. Baxanta při Mariánské pouti ve Filipově

13. ledna 2020, bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů, Filipov

Drazí bratři a sestry, milí poutníci, přátelé Matky Boží Panny Marie,

jsme zde ve Filipově už po několikáté, vždy o 4. hodině ranní 13. ledna v roce. Dobře víme, co se v tento zimní den každoročně připomíná. Určitě bychom dokázali okamžitě a pohotově sestavit podobu této jitřní Mariánské bohoslužby a pochopit důvod, proč se s velkou důvěrou pravidelně obracíme na Pannu Marii, Pomocnici křesťanů a Uzdravení nemocných. Snad se nebudu mýlit, když si dovolím tvrdit, že nikdo z nás není až tak dokonale zcela zdráv, aby Mariinu nebeskou mateřskou přímluvu u Boha nepotřeboval, aby nenesl ve svém srdci i osudy svých blízkých a nechtěl je vložit právě sem, na místo naděje a míru. Rád bych vás však, drazí přátelé, upozornil na to, že Filipovská bazilika se svými dvěma věžemi jakoby na pozdrav kynoucími poutníkům, přicházejícím ze všech stran: z Čech, Moravy, Slovenska, Německa i Polska, se neotevírá pouze v tento lednový den. Svým způsobem se zde znovu a znovu ozývá Mariino: „od této chvíle už budeš zdráva, Magdaleno Kade“. A můžeme připojit: „Filipove, ty nebudeš mrtvým, ke smrti odsouzeným, ztraceným a zapomenutým místem! Budeš oživovat a uzdravovat každého, kdo s důvěrou k Matce Boží sem připutuje.“ Ano, uzdravování znamená oživování, proces posilování, obnovení života. Po celý rok, pravidelně, se na tomto místě konají bohoslužby, scházejí se tady domácí i vzdálení křesťané, lidé, toužící nejen turisticky něco nového uvidět, ale i zakusit „ducha místa“ – spiritus loci je zde ojedinělý. Vždyť se našeho Filipova, jak věříme, dotkla nebesa. A člověk, nedokážu si to vysvětlit jinak, než že bytostně lne, i když to mnohdy nepřiznává, ke skutečnostem nadpozemským, nadpřirozeným, božským. O jedné neděli, když jsme před polednem s mým asistentem Vojtěchem projížděli kolem baziliky k následné pastorační návštěvě mimo Filipov, jen těžko, s velikou opatrností jsme si klestili cestu vpřed, neboť okolo baziliky to vypadalo jako na parkovišti jednoho z nejnavštěvovanějších supermarketů. Byli jsme udiveni: auto vedle auta. V bazilice se totiž konala obvyklá nedělní mše svatá. Odhadem podle počtu vozidel mohlo v bazilice být jistě přes jednu stovku návštěvníků. „Zde“, někdo by řekl, „v tomto ubohém severočeském pohraničí? To není možné!“ Samozřejmě se tam, zde, jako při každé eucharistické bohoslužbě, nic nerozdávalo a nerozdává se slevou nebo dokonce zadarmo, jako tomu snad někdy bývá v oněch už zmíněných obchodních nákupních a prodejných chrámech. I když přece: při mši svaté se gratis rozdává Boží povzbuzující slovo a za posilu eucharistického Ježíšova pokrmu se neplatí nic. Tehdy, a pravděpodobně neděli co neděli, se ono rozsáhlé parkoviště vytváří a rozšiřuje i proto, že Filipovská bazilika přitahuje. Oslovuje svým dramatickým příběhem, připomínaným sice nejintenzivněji 13. ledna v roce už 154 let, ale stále tu hledající, a nikoliv povrchní lidé očekávají Boží požehnání a příležitost se svěřit Marii Matce, protože ke komu by mělo lidské i už dospělé dítě běžet, a u koho najít laskavé srdce než u matky. Toto všechno se zde může odehrávat díky pastorační připravenosti a ochotě filipovského duchovního správce otce Jozefa Kujana a jeho spolupracovnicím a spolupracovníkům, bytostně spjatým s tímto místem, aby toto místo s láskou zdobili a o ně pečovali. Filipovská bazilika, jako sakrální křesťanská stavba, je navíc o letních prázdninách i během celého roku otevřena pro konání kulturních akcí hudebního charakteru, organizovaného znamenitým zdejším varhaníkem Jiřím. I tyto letní hudební Filipovské festivaly možno chápat v onom Mariánském duchu: oživení místa, potěcha pro lidi, jinak unavené a přetížené shonem každodenních starostí. Duchovní skladby, křesťanská muzikální literatura do našich kostelů právem patří, protože skutečné, tedy hodnotné umění je jedním z projevů nejvyššího Umělce – Boha. Katolická církev, milovnice umění nejen hudebního, je podporovatelkou všeho, co člověka zušlechťuje. Když si představíme tehdy před oněmi 154 lety nemocnou a pak, podle všeobecného přesvědčení na přímluvu Panny Marie, uzdravenou Magdalenu Kade jako modlící se zbožnou katoličku, pak nemůžeme mít obtíž si ji představit i jako křesťanskou ženu zpívající písně k Matce Ježíšově i k oslavě Krista a jeho Otce milosrdného Boha. Ve skutečnosti, dovolte mi prosím ten příměr, lůžko nemocné Magdaleny ve světničce domu, jenž byl tenkrát orientován v místě dnešní kaple, kde vždy v naprosté tichosti začínáme tuto ranní bohoslužbu, to byla též jakási koncertní síňka, z níž se jistě tiše a vroucně s pokorou ozývaly hlasy modliteb a tóny písní nemocné ženy. Ostatně, každé lůžko těžce nemocného je obětištěm i místem, kde se oslavuje Bůh. Drazí přátelé, vybízím vás, abychom se zde modlili za všechny nemocné, ale i za ty, kdo se je snaží léčit a uzdravovat. Kéž jejich nelehká, ale tak záslužná služba se stále více stává jejich životním posláním! Filipovská návštěva Panny Marie, jak pevně doufáme, posvětila toto místo pro nás, poutníky, aby se nám stalo zdrojem pokoje, duchovního občerstvení, a požehnání. 

Fotogalerii z Filipovské pouti si můžete prohlédnout zde

Filipovská pouť 2020 na webu Bistum Görlitz (Zhořelecké biskupství, Německo)