Promluva Mons. Jana Baxanta k zasvěceným osobám

Setkání se zasvěcenými osobami, 1. února 2020, Diecézní dům kardinála Trochty, Litoměřice

1. čtení: 2 Sam 12,1-7a.10-17/ Evangelium: Mk 4,35-41

Drazí a milí, bratři a sestry, Boží přátelé,

předpokládám, že svátek Obětování Páně – Hromnic si připomenete ve svých farnostech a společenstvích zítra v neděli. Pro letošní setkání s vámi, zasvěcenými osobami, jsem zvolil formulář mše sv. z dnešní sobotní památky Panny Marie. Osobně mám velmi rád tuto Mariánskou památku všedního sobotního dne, a to možná také proto, že nám kdysi, malým dětem naše německá chůva Erna tvrdívala, že v sobotu, v den Panny Marie, vždycky alespoň na chvilku vysvitne sluníčko, a když ne, tak ať vysvitne z našeho dětského srdce Boží paprsek. Často nám svým laskavým způsobem opakovala, že Pán Bůh má rád především děti kvůli jejich ještě čistým duším. Kolikrát jsem si na ni vzpomněl! A kolikrát jsem se sám až zastyděl při pomyšlení, že jsem Krista – slunce sluncí zastínil mračnem. Pro tuto naši společně slavenou liturgii byly předloženy krásné biblické texty, a to především příběh o Davidovi a Nátanovi, o Uriášovi a jeho ženě, bravurně zavinut do vyprávění o dvou mužích, o boháči jako prvním, majícím velký počet bravu a skotu, a o druhém, ale muži chudém, protože vlastnícím pomalu jako svou dceru, pouze ovečku jednu: jedla z jeho skývy, pila z jeho misky a spávala v jeho klíně. Tak doslova do detailů, až neuvěřitelně citlivě, živě jsou biblické příběhy Starého zákona předkládány. Jen ten, kdo by měl oči a schválně neviděl, měl uši a je zacpával, by mohl přejít tato biblická dramata bez povšimnutí, aniž by pochopil, že se ochudil o vzácná a moudrá poučení pro život. Zásadní poselství této lekce z 2. Samuelovy knihy je několikeré: předně nám má být jasné, že postavení vyvolence a zasvěcence Davida, víme přece, jak byl vybrán k tomu, aby se stal králem, je mimořádné. Nejinak je tomu i u nás, milí přátelé Boží. V našem osobním Božím vyvolení a zasvěcení se oprávněně i my můžeme těšit z mimořádného postavení, v němž by možná i jiní chtěli být, ale nejsou. Nebyli Bohem vyvoleni a pro Boha zasvěceni. Pozor však, prosím. Mimořádné postavení před Bohem se zasvěcenci a vyvolenci může stát nebezpečím v podobě povýšenosti. Zprvu věc celkem zanedbatelná, protože přehlížená. Později však může dojít k vážnému duchovnímu kolapsu, hříšnému pádu. Čím začal Davidův hříšný pád? Nezačal se domnívat, že Boží zákony jsou jen formalitou? Že jeho mimořádnost ho opravňuje k tomu, aby si dovoloval to, co je jiným nedovoleno? Byl si snad jistý sám sebou, že si může dopřát všechno, dokonce i to, co je těžce hříšné a odsouzeníhodné? Nepřemohla ho domýšlivost a pýcha z jeho postavení? Neporušil stav bdělosti, něco tak křehkého, přerušil snad dialog s Hospodinem v modlitbě? Nezatoužil vidět a sledovat jen sebe a své nízké pudy a sklony hříchem narušené lidské bytosti? Jak jinak si máme vysvětlit Davidovu zradu, jeho těžký pád? Avšak, drazí Boží přátelé, čím si máme vysvětlit naše vlastní selhávání vůči dobrému Bohu, který si nás vyhlédl, vyvolil a pro sebe zasvětil? Naše dnešní setkání by mělo každého z nás ujistit o životní nutnosti klasické, tedy ověřené praxi každodenního zpytování svědomí. To totiž má sílu ještě včas podchytit nedobré sklony naší křehké lidské nádoby. Bez toho uvolňujeme ničící lavinu s tragickými důsledky na naši službu Bohu i lidem, naše zasvěcení a vyvolení, na celý náš duchovní život.

Dalším poselstvím tohoto starozákonního příběhu je výzva ke každému z nás, abychom si vážili každého, kdo by nám byl ochoten a připraven vyslovit holou, a ne vždy příjemnou pravdu o nás samých. Potřebujeme mít po ruce proroka nebo prorokyni, řekněme svatou Boží bytost stejně tak, jak ji David spatřil v Nátanovi. Velice otevřeně a nekompromisně je Nátanem vysloveno to, co měl David slyšet. Není tedy naším pomocníkem, a duchovním průvodcem už vůbec ne ten, kdo by před námi skrýval zrcadlo poznání nás samých. Vím sám dobře, jak nesnadné a nepopulární je vyjevit našim bližním věci, které je nešlechtí. A ještě mnohem těžší je přijmout v klidu a pokoře jakési nátanovské sdělení výhrad a kritiky na naši vlastní osobu, byť by to bylo všechno skryto anonymitou autora onoho sdělení.

Třetím poselstvím daného příběhu je spásná skutečnost lidské lítosti a Božího milosrdenství. David řekl Nátanovi: "Zhřešil jsem proti Hospodinu!" Nátan Davidovi odpověděl: "I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš…“ Je velmi zajímavé, že Davidovi nestačilo si v duchu pomyslet, že se provinil proti Hospodinu. Považoval za nutné a správné se vyznat před Božím poslem a prorokem, svým způsobem před jakýmsi už zpovědníkem, že Hospodina zradil, proti Němu zhřešil, a to vážně a těžce. Tak, jak je s hříchem spojena smrt, tak s lítostí hříšníka a Božím odpuštěním je spjat zase život, nový obnovený život. Z Hospodinových úst nemohl David, ani my, hříšníci, nikdy nemůžeme zaslechnout, Boží ukolébavku, že se vlastně ani nic moc a nic tak strašného nestalo. Stalo se, a nemůžeme u toho zůstat! Drazí Boží přátelé, kladu vám na srdce: mějte svého zpovědníka, modlete se za něho, vyprošujte mu dary Ducha svatého a využívejte jeho služeb mnohem častěji než jednou za rok, jak je jako minimum církví předepsáno každému katolíkovi. I kdyby vám bylo třeba vážit za svým zpovědníkem cestu i několikakilometrovou, neváhejte ji podniknout. Bude to vždy cesta sice z mnoha ohledů náročná, ale kající a hlavně požehnaná.  

Na závěr nám dnešní úryvek evangelia může posloužit k sestavení seznamu alespoň sedmi otázek:

1/ "Přeplavme se na druhý břeh!", vyzve Kristus apoštoly a brzy potom usne: co je pro nás tím druhým břehem? Kam chceme dorazit, jakého cíle chceme dosáhnout?

2/ Při večerní plavbě se strhla velká větrná bouře: co má větší sílu a moc? Přírodní živel (bouře) nebo Ježíš, ač spící, ale přítomný na lodi?

3/ "Mistře, je ti to jedno, že hyneme?": zahynout utopením by byla tragédie, ale co věčné zahynutí a zatracení?

4/ Ježíš umí pohrozit větru, jakémukoliv živlu, dokáže pohrozit a vyhnat démony, ale ustrašeným apoštolům nehrozí, avšak velmi vážně se jich ptá: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?"

5/ Čeho nebo koho se bojíme my?

6/ Věříme Ježíši? Jak nosná je naše víra v Něho?

7/ A projevuje se naše víra navenek skutky?

Foto: Dominik Faustus

Fotogalerii ze setkání si můžete prohlédnout zde