Rožďalovické varhany se představí v dalším díle cyklu Putování za varhanami litoměřické diecéze

Natáčení dalšího dílu dokumentárního cyklu "Putování za varhanami litoměřické diecéze" se uskutečnilo v pondělí 8. července 2019 převážně v interiéru kostela (ukázky zvuku varhan a "kontaktní" výklad), exteriérové scény s hudebním podkladem a čteným textem budou natáčeny v horizontu cca 14 dnů. Na snímku pracují kameraman a režisér Jan Slavík a mistr zvuku Vít Janata. 

Varhany kostela sv. Havla v Rožďalovicích

Barokní kostel sv. Havla v Rožďalovicích, jehož dvouvěžové průčelí je nepřehlédnutelnou dominantou krajiny, patří ke skutečným skvostům mladoboleslavského vikariátu. Nádherný světlý interiér s hodnotnou štukovou výzdobou zaujme každého návštěvníka stejně jako reprezentativní barokní mobiliář. Při pohledu na varhanní kruchtu nás překvapí značně neobvyklé výtvarné řešení varhanní skříně, uvnitř které se nachází velmi zajímavý nástroj, byť za dobu své existence několikrát poněkud pozměněný, přesto nádherného zvuku. Do kostela sv. Havla v Rožďalovicích byly tyto varhany přeneseny v roce 1823 pražským varhanářem Josefem Gartnerem, a to ze zrušeného augustiniánského kláštera v Lysé nad Labem. O jejich vzniku toho mnoho nevíme, ale soudě podle zpracování výtvarných prvků na skříni by snad bylo možné zasadit jejich stavbu do prvních tří desetiletí 18. století. Koncepce korunních říms vede k celkem oprávněné domněnce, že na původním místě byla skříň těchto varhan bohatě vyzdobena plastikami andělů, které byly z prostorových důvodů sejmuty – strop kůru rožďalovického kostela je patrně nižší, než byl prostor nad varhanami v augustiniánském kostele. Z hlediska tvarosloví skříně a varhanního prospektu jde však o práci v litoměřické diecézi ojedinělou. Značně neobvyklé jsou řezby imitující látkové draperie nad píšťalami a jejich přítomnost svádí k myšlence připsat autorství tohoto nástroje Martinovi Janečkovi, který tento výtvarný prvek rád používal (krásné ukázky máme na dochovaných skříních z Janečkových varhan v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše nebo u sv. Kateřiny v Praze na Novém Městě). Organologové, kteří se historií varhanářského rodu Janečků zabývají podrobněji, však tuto hypotézu zpochybňují. V pramenech je rovněž zmiňováno, že na rožďalovických varhanách ještě v augustiniánském klášteře v Lysé nad Labem pracoval Bedřich Semrád, od něhož se v litoměřické diecézi dochovaly nádherné varhany ve farním kostele v Bezně. Přihlédneme-li k historickým souvislostem mezi dotčenými lokalitami a časovému zasazení, mělo by to jistou logiku. Jenže v rámci varhanářského odkazu Bedřicha Semráda jde o natolik atypickou práci, že vyvstává jako oprávněnější domněnka, že tento varhanář možná na nástroji odvedl určitý díl své práce, ale nejspíš je problematické považovat tyto varhany za jeho dílo jako celek.

Nespornou nadčasovou devizou nástroje je však jeho pozoruhodný zvuk. I když byl dispozičně poněkud zkomolen, stále udivuje jemností a kultivovaností a je to přesně ten typ, který současně překvapí sonorností, což se projeví především po odsazení v nádherném dozvuku prostoru. Pokud někdy dojde k jeho restaurování a navrácení do původní podoby (což by bylo nanejvýše žádoucí), nebude to mít restaurátor lehké. Východiskem však jistě bude zvuk původního prospektového principálu, který je jedinečný a velmi působivý. Dobrou zprávou je, že napadení červotočem není kritické, jak se při prvotní zevrubné prohlídce zdálo, a je to jistě i díky zásahu varhanáře Martina Poláčka, uskutečněného někdy krátce po roce 2000. A pokud bude rozhodnuto o pietním restaurování nástroje a o jeho uvedení do původního stavu, bude tím vyřešena i řada konstrukčních nesmyslů zanesených sem při přestavbách, majících za následek skutečně extrémně obtížný přístup k velmi důležitým částem mechaniky, mimo jiné především k ventilové komoře vzdušnice pedálu. Banální závada v podobě vypadlého ventilu se tak stává téměř neřešitelným problémem…

Varhany kostela sv. Havla v Rožďalovicích jsou další z velmi cenných a pozoruhodných varhanářských památek na území litoměřické diecéze. Současná dispozice nástroje je proti původnímu stavu sice značně pozměněna, ale v báječné akustice prostoru intonace původních hlasů dává tušit, že jde o varhany mimořádných kvalit.
Radek Rejšek 

Sledovat nás můžete také na stránce Facebooku 

Za Vaši finanční pomoc, kterou podpoříte záchranu varhan v litoměřické diecézi, předem děkujeme.
Číslo účtu: 2114193276/2700