Slavnost Nejsvětější Trojice

Slavnost Nejsvětější Trojice, kterou slavíme následující neděli po slavnosti Seslání Ducha svatého (letnice), letos připadá na neděli 19. června. Patří k nevýznamnějším liturgickým svátkům.

Jedno z hlavních křesťanských dogmat vyjadřující trojjedinou existenci Boha jako Otce, Syna i Ducha svatého, které bylo definováno na koncilu v Konstantinopoli roku 381. Od 12. století je Bůh Otec zobrazován jako stařec sedící na trůně, Bůh Syn jako Kristus na kříži a Duch svatý jako holubice. Svátek Nejsvětější Trojice byl pro celou církev zaveden v roce 1334 papežem Janem XXII.

Oslava tohoto svátku byla spojena procesími a poutěmi k sakrálním stavbám. V lidovém prostředí bylo dogma Trojice Boží velmi dlouho obtížně pochopitelné, i když v lidovém umění byla samozřejmě respektována církevní ikonografie.

Křesťané jsou křtěni „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého (Mt 28,19). Před křtem odpovídají „věřím na trojí otázku, kterou se od nich žádá, aby vyznali svou víru v Otce, Syna i Ducha svatého: „Víra všech křesťanů má svůj základ v Trojici. (Sv. Cesarius z Arles) (KKC 232)

Tajemství Nejsvětější Trojice je hlavní tajemství víry a křesťanského života. Je to tajemství Boha, jaký je sám o sobě. Toto tajemství je tedy zdrojem všech ostatních tajemství víry; je světlem, které je osvěcuje. Je to nejzákladnější a nejpodstatnější učení v „hiearchii pravd víry.34 „Celé dějiny spásy nejsou ničím jiným než dějinami různých cest a prostředků, kterými jediný a pravý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý, se zjevuje, smiřuje a spojuje se sebou lidi, kteří se odvracejí od hříchu.35 (KKC 234)

Zdroj:  Katechismus katolické církve