SPES NON CONFUNDIT - bula k vyhlášení řádného Svatého roku 2025

"Kéž se Jubileum stane pro každého příležitostí k oživení naděje." (č. 1). V tomto klíči můžeme číst text buly Spes non confundit (Naděje nezklame), kterou papež František vyhlásil Svatý rok 2025. Obrací se v ní ke všem lidem, nejen striktně ke katolíkům, "neboť v srdci každého člověka je obsažena naděje jako touha a očekávání dobra" (č. 1). Křesťanské společenství se tímto způsobem stává nositelem obsahu, který přesahuje její vlastní církevní hranice a chce se dotknout srdce a mysli každého člověka.
Papežská bula nabízí rovněž nový interpretační klíč k tématu odpustků, které bylo vždy úzce spjato s tzv. Milostivými léty. Čteme v ní, že "odpuštění nemění minulost, nemůže změnit to, co se již stalo; a přesto může odpuštění otevřít cestu ke změně budoucnosti a umožňuje žít jinak, bez zášti, nevraživosti a pomstychtivosti. Budoucnost osvícená odpuštěním umožňuje číst minulost jinýma očima, vyjasněnějšíma, i když je stále zkrápěná slzami" (č. 23). Dnešní kultura je stále méně ochotná odpouštět a stále více inklinuje k pomstě a zášti. A toto vnitřní nastavení nevede k naději, nýbrž k zoufalství, protože brání člověku dosáhnout štěstí.

Spes non confundit je nová v tom, že předkládá události Svatého roku v jednotě hlásání a znamení, která činí jeho obsah zřejmým a konkrétním a vnímá obraz jako hlavní referenční bod v komunikaci. Slavnostní papežský dokument proto vypočítává seznam znamení, které slova o naději konkretizují. Zmiňuje vězně, pro které papež František zamýšlí otevřít “Svatou bránou” přímo ve vězení, “aby se stala symbolem , který vybízí hledět kupředu v naději s novým nasazením” (č. 10), vybízí biskupy, aby se stali mluvčími v kauzách jako je zrušení trestu smrti, aby stáli za mladými i starými lidmi, za nemocnými, uprchlíky, migranty a uprchlíky.

V duchu Milostivého léta papež vybízí ke krokům, které mohou být dalekosáhlým znamením naděje, jako je  "odpuštění dluhů zemím, které je nikdy nemohly splatit”, neboť spíše než o velkorysost jde je věc spravedlnosti. K vyznavačům Krista se obrací s apelem na jednotu křesťanů a připomíná 1700. výročí prvního ekumenického koncilu v Niceji.

Pro pochopení významu jubilejní buly je dobré zastavit se u naděje, jako nejopomíjenější z teologálních ctností. Důraz na víru a lásku přinesl do jisté míry zapomenutí toho, co je rozhodující a první obsah zvěstování: spásy přinesené Kristem a Jeho příslib věčného života. Papež František se s velkým zaujetím obrací k tomuto tématu a píše: "Na základě naděje, v níž jsme byli spaseni, při pohledu na čas, který se plyne, máme jistotu, že dějiny lidstva a dějiny každého z nás nesměřují ke slepému bodu nebo do temné propasti, ale směřují k setkání s Pánem slávy. Žijme tedy v očekávání Jeho návratu a v naději, že v Něm budeme žít navždy" (č. 19). Bulla se tomuto tématu dlouze věnuje a předkládá velké otázky, které často vyvěrají z hloubi srdce, ale ne vždy nacházejí odpověď. Ve zkratce papež František odpovídá: "Co bude s námi tedy po smrti? S Ježíšem za tímto prahem je věčný život, který spočívá v plném společenství s Bohem, v kontemplaci a účasti na jeho životě v nekonečné lásce. To, co nyní prožíváme v naději, tehdy uvidíme ve skutečnosti (č. 21)."

Papež František v bule vyhlašující Svatý rok chce v této historické chvíli, poznamenané odmítáním naděje, apelovat na naději, nabízet cestu naděje a naději oživovat. A zároveń ujistit, že uprostřed dramatických životních událostí může člověk spoléhat na solidaritu a bratrství, jež zahrnuje všechny pod Kristovým Křížem, který je kotvou naděje.

Co je to papežská bula?

Jubilejní neboli Svatý rok se slaví každých 25 let. Poprvé byl vyhlášen v roce 1300 bulou Bonifáce VIII., která je dodnes uložena ve Vatikánské apoštolské knihovně. Papežská bula je dokument opatřený pečetí papeže, a proto je po privilegiu nejautoritativnějším a nejslavnostnějším z dokumentů římského biskupa. Termín pochází z latinského bulla, což znamenalo olověnou pečeť zavěšenou na dokumentu, a teprve zhruba od 14. století se začal používat pro dokumenty opatřené takovouto pečetí. Používání olověné pečeti je doloženo u papežů od 6. století. Pro dokumenty zvláštního významu se místo olova používalo zlato.

Od 13. století se termínem bula začaly označovat dokumenty s olověnou pečetí, aby se odlišily od apoštolských breve, jejichž pravost se ověřovala voskovou pečetí s motivem rybářského prstenu, a od těch, které pečeť neměly vůbec. Od konce 18. století byla olověná pečeť nahrazena červenou pečetí s vyobrazením sv. Petra a Pavla a jménem vládnoucího papeže. Dnes je bula jediným dokumentem, v němž se papež označuje jako episcopus servus servorum Dei (biskup služebník služebníků Božích).

František dosud vydal jednu bulu Misericordiae vultus, kterou vyhlásil mimořádný Svatý rok milosrdenství 2015. Poslední předchozí bulu Incarnationis misterium z roku 1998 vydal svatý Jan Pavel II. u příležitosti Velkého jubilea roku 2000.

Český překlad je k dispozici ZDE.

Zdroj: vatican.va, cirkev.cz