Stanislav Přibyl požehná na Flájích sochu sv. Jana Křtitele

Iniciátorem vzniku sochy je Českojiřetínský spolek, který o zušlechtění okolí Flájské přehrady pečuje dlouhodobě. „Nápad vybudovat u hráze sochu sv. Jana Křtitele přišel dávno před rokem 2020,“ líčí historii vzniku sochy předseda spolku Petr Fišer, „jakmile jsme však začali na projektu pracovat, přišel covid, který vše zkomplikoval.“ K vytvoření díla oslovil duchcovskou výtvarnici Petru Wolfovou, která měla za sebou již např. výtvarný návrh meditační kaple v kostele sv. Jakuba Většího ve Světci u Bíliny, anebo bustu sv. Jana Boska pro tehdy vznikající salesiánské centrum Živý dům v Teplicích.

Už samotné pořízení vhodného kamenného bloku se o několik týdnů zpozdilo, protože zaměstnanci kamenolomu skončili v karanténě. Když se konečně podařilo kámen přivézt do Duchcova a výtvarnice jej začala opracovávat, objevila se další potíž: „V průběhu prací jsem zjistila, že na místě, kde jsem zamýšlela vysochat světcovu ruku, se nachází zkamenělina. Musela jsem proto zamýšlenou podobu trochu poupravit, ale když jsem se propracovala k druhé ruce, objevila se další.“ Práce však nepřišla vniveč – výtvarnice dílo na popud spolku dokončila. „Bylo nám líto odejít od rozdělané práce jen proto, že má ta socha jinou podobu, než jsme zamýšleli. Rozhodli jsme se ji však umístit jinam, než bylo původně plánováno – svou podobou nám více zapadala do prostoru zaniklé obce Fláje, než k hrázi,“ vysvětluje Petr Fišer.

Po osazení sochy v létě 2023 však klid v dílně výtvarnice Wolfové nezavládl: „První socha kvůli kvalitě kamene nedopadla podle našich představ. Mrzelo mě to, ale nezastavilo. Začala jsem potají pracovat na další soše, pro kterou jsem zvolila techniku, která není závislá na náhodě, a vytvořila jsem hliněný model.“ Když pak byl předseda Českojiřetínského spolku na návštěvě v duchcovském muzeu, vzala ho do své dílny a keramický model budoucí sochy mu ukázala. Podle svých slov překvapený a nadšený Petr Fišer pak ihned začal domlouvat možnost umístění sochy na pozemku Povodí Ohře a realizaci sochy. Jejího odlití do bronzu se ujala rodinná umělecká slévarna v Horní Kalné, v níž v posledních letech vznikala díla instalovaná např. v Londýně, Washingtonu, Vatikánu či na vinicích v Bordeaux.

Teplice a Fláje spojuje víc než jen vodovod

Českojiřetínský spolek chce vztyčením sochy upozornit také na mnoho pojítek, která spojují zaniklou obec s Teplicemi. „V první řadě je to vodovod, jehož přípravné práce začaly přesně před sto lety, tedy dávno před vznikem přehrady, která město zásobuje pitnou vodou,“ uvádí předseda spolku pro oživení Krušnohoří a pokračuje: „tím druhým je právě patrocinium, protože Jan Křtitel je ochráncem jak podkrušnohorského lázeňského města, tak zaniklé horské vsi. “ Prakticky zapomenuto zůstalo flájské působení řádu salesiánů, jehož členové se dnes věnují farní pastoraci a sociálně vyloučené mládeži v Teplicích. Po druhé světové válce přišli salesiáni do kláštera v nedalekém Oseku a na odlehlé Fláje, pryč z dohledu komunisty ovládaného státního aparátu, jezdili na pobytové akce s mládeží, a to až do Akce K v roce 1950, která působení mužských řeholí násilně ukončila. Na Fláje se ale nuceně vrátili v druhé polovině 50. let, tentokrát jako dělníci na nebezpečné stavbě přehrady.

Novou sochu požehná apoštolský administrátor litoměřické diecéze, arcibiskup Stanislav Přibyl a hudební doprovod zajistí teplický chrámový sbor Collegium hortense. Dorazí i spolek sdružující odsunuté německé obyvatele narozené v Teplicích, jehož členové budou tou dobou na svém pravidelném výjezdu do Teplic. „Velmi čestným hostem žehnání pak bude Hieronymus kníže Clary-Aldringen, poslední příslušník rodu bývalých majitelů teplického panství narozený v Teplicích,“ představuje vzácnou návštěvu Petr Fišer.