Svátek Uvedení Páně do chrámu

Mši svaté v den svátku Uvedení Páně do chrámu, lidově nazývaného Hromnice, 2. února 2011 v kostele Všech svatých v Litoměřicích předsedal biskup litoměřický Jan Baxant. Koncelebranty byli P. Jiří Hladík O.Cr., R.D. Józef Szeliga a R.D. Roman Depa.

V tento den, kterým kdysi končila doba vánoční, jsme si připomněli malého Ježíška, kterého Maria přinesla do chrámu, světlo tak vstoupilo domů. To nám připomněly i hořící svíce, které byly při mši svaté požehnány. Zároveň nám světlo těchto svící má připomínat Boží ochranu a pomoc nad našimi příbytky a životy. Vede nás k tomu, abychom se naučili Pánovi bezmezně důvěřovat. Potom používání požehnaných svící přináší skutečnou ochranu od všeho zlého.

Z homilie Mons. Jana Baxanta:

„Symbolem Hromnic, symbolem dnešního svátku je plamen rozžaté svíce. Je to proto, že Kristus sám o sobě řekl: „Já jsem světlo světa. Když se řekne světlo, především si představuji velkou hořící svíci, která osvěcuje pokud možno co největší okolí. Plamen svíce osvěcuje, ale i hřeje...

...Když si ji rozsvítíte v určitém domácím prostředí, najednou si uvědomíte, že ten plamen svíce svým způsobem nám také zprostředkovává pokojnou atmosféru domova. Vždyť Kristus, světlo světa, má především vytvořit tu pokojnou krásnou atmosféru domova...

...Svíce která hoří se současně stravuje. Ten užitečný krásný plamen svíce jednou dohasne. Ale, kolik užitku vydá, jak velmi je prospěšný během celého svého života. Pán Ježíš svítí a svítil, když byl na tomto světě mezi námi jako člověk. Svítil opravdu jako krásná svíce a jeho svíce dohasla, když zemřel na kříži. Kolik užitku vydal během svého života, kolik lidí povzbudil, potěšil, uzdravil, kolik vzkřísil z mrtvých, kolika lidem dal smysl života, kolika lidem dal naději, kolika lidem otevřel perspektivu do budoucnosti, a po svém zmtvýchvstání svítí jeho další, vzkříšená svíce, a ve své činnosti pokračuje dál. Ale rád bych vás právě upozornil na stravování svíce při tom, když vydává tolik užitku. Asi víte kam mířím, že totiž je mezi námi, v našem vlastním životě, v našem životě následování Krista přítomna oběť. Ta svíce hoří a stravuje se, protože obětuje sebe pro svět druhých, a obětuje se a stravuje se až tak, že dohasne...

...Když je v lidské společnosti přítomna ochota na sebe spíše zapomenout, ale o to víc myslet na druhé, když je zde přítomna lidská ochota neprosazovat neustále sebe, ale ustupovat i v tom smyslu, že člověk se stravuje, není to jednoduché, vyžaduje to veliké statečné lidské duchovní úsilí, člověk se v postoji oběti stravuje, tedy umenšuje. Ale co po sobě zanechává, jak užitečný je potom jeho život pro druhé . Kdyby v lidské společnosti nebyla přítomna oběť, bude to společnost samých sobců, egoistů, jeden bude narážet na druhého, a bude to prostě jedna válka...

...Kéž tedy ten symbol svíce, který nám oprávněně zpřítomňuje ukazuje na Krista, světlo národů, kéž nás povzbudí v tom, co není lehké, co není vůbec jednoduché, ale tak potřebné, pro tento svět, a pro čisté, vznešené mezilidské vztahy. Totiž, připomeňme si dnes, jak veliký smysl má oběť, ochota přinést za cenu sebezáporu jakoukoli oběť ve prospěch druhých, a to s úmyslem, kvůli Kristu...