Světový den nemocných

Světový den nemocných oslavíme v den památky Panny Marie Lurdské dne 11. února 2011. Při této příležitosti zveřejňujeme text litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta, předsedy Rady České biskupské konference pro zdravotnictví.

Je to moudré řešení, že každý den v roce můžeme podle pokynu naší církve myslet na určitou skupinu lidí, našich bližních nebo pro svou modlitbu přijmout jeden úmysl, spojující všechny. Každoročně je den 11. února - liturgická památka Panny Marie Lurdské - věnován nemocným, lékařům a vůbec všem, kteří v jakémkoli zdravotnickém zařízení pracují ve prospěch trpících, těch, které sužují bolesti.

Samozřejmě by to bylo málo, kdybychom na nemocné a jejich pomocníky měli myslet jen jedenkrát za rok. Pamatujeme na ně jistě často, denně, ale v lurdském světle v den, kdy se tehdy Maria ukázala dívce Bernardettě poprvé, za nemocné, trpící a ošetřující personál se modleme intenzivně. Modlit se za nemocné neznamená diktovat Pánu Bohu, co a pro koho má udělat. Není ani největším Božím darem jen zdraví. Smír lidské duše s Bohem a přátelství s Ním člověka obdarovává, léčí a uzdravuje, dává i vnitřní duchovní sílu vytrvat a mnohdy těžký úděl nemoci, stejně tak těžký úkol služby ošetřujících, statečně přijmout.

Při modlitbě se však může v našem srdci objevit i úvaha nad zdravotnictvím jako takovým, zvláště v poslední době diskutované téma na všech stranách. Krizi, problémy, potíže ve zdravotnictví ale snad nemůžeme zúžit jen do roviny dostatečného či nedostatečného platového ohodnocení těch, kteří určitě starostlivě bdí nad lůžky nemocných. Jsou to právě nemocní, kteří trpí mnohdy opuštěností a samotou už proto, že jsou značně omezeni ve svých možnostech a tak odkázáni na pomocnou a hlavně laskavou a obětavou ruku druhých. Kdyby tato ruka měla být pořád jen natažená... Krize, problémy a potíže především nemocných by se jen prohlubovaly.

Promysleme si i svou vlastní účast pomoci v oblasti zdravotnictví: ochota navštívit nemocné s křesťanským srdcem nestojí ani korunu a přitom způsobí radost, která je nad zlato. Neodsuzovat ty, kteří se rozumně a oprávněně dožadují spravedlivé odměny, pokud vědí, že jiní se přiživují na jejich účet, též nestojí ani haléř. Umět je pochopit a poukázat jim na úžasnou hodnotu ušlechtilosti a nezastupitelnosti jejich služby, může pro ně být zisk nejen trojnásobný, ale i stonásobný.

Autor: Mons. Jan Baxant