Tři kusy látky

Bratři a sestry, právě jsme vyslechli pašije, zprávu o utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista.

Nejdůležitějším poselstvím tohoto vyprávění zůstává to, že náš Pán nás miloval tak, že za nás položil svůj život. Víme, že tím to nekončí. Velikonoční tajemství, z něhož církev žije, je totiž neoddělitelně spojuje jeho utrpení a smrt s jeho zmrtvýchvstáním. Ačkoli dnes rozjímáme o jeho smrti, přece už máme naději na jeho vzkříšení.

Pašije nám také mohou být inspirací pro život ve svých detailech. Vykreslují povahy jednotlivých postav, jejich postoje a vztah ke Kristu. Jsou tam ale další detaily a skutečnosti, které nám mohou pomoci lépe pochopit „celou tu šířku a délku, výšku a hloubku a poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání“ (Ef 3,18-19).

Rád bych se dnes zastavil u tří z nich. Ve všech případech jde o látku.

Ježíšova suknice 

První je Ježíšova suknice, která byla nesešívaná, v jednom kuse setkaná odshora až dolů. (Jan 19,23). V této souvislosti se zmiňuje informace židovského historika Josefa Flavia, který říká, že se z jednoho kusu tkal chitón, šat velekněze. Můžeme tak v tomto detailu nalézt narážku na Ježíšovu velekněžskou důstojnost a vzpomenout na jeho velekněžskou modlitbu, kde prosí o jednotu svých učedníků. Ten, který zde umírá nebyl jen králem Izraele, ale i veleknězem. Otcové církve pak v této suknici spatřují nezničitelnou jednotu církve, o níž se modlil Ježíš večer před svým utrpením. Jednota jeho učedníků je jedním z prvků jeho testamentu. – Svatá suknice „Heiliger Rock“ se nachází jako relikvie v katedrále v Trevíru.

Chrámová opona

Synoptická evangelia svědčí, že na konci Ježíšova utrpení se spolu s Ježíšovou smrtí roztrhne chrámová opona odshora až dolů. Byla to opona, kterou směl projít jednou za rok velekněz, vstoupit tak před tvář Nejvyššího a vyslovit jeho svaté jméno „Jahve“. Tato skutečnost naznačuje, že chrámové oběti už nejsou potřeba, protože oběť ukřižovaného Ježíše nás jednou pro vždy všechny smiřuje s Otcem. Současně je to symbol toho, že mezi člověkem a Bohem už není bariéra a přístup k Bohu máme volný. Oponu odhalil sám Bůh a ukázal se nám jako ten, kdo ve svém ukřižovaném Synu Ježíši Kristu nás miluje až do krajnosti. Přístup k Bohu je volný.

Pohřební plátno

Třetí látkou v dnešním pašijovém příběhu je pohřební plátno, které koupil Josef z Arimatie. Jan hovoří o pruzích plátna (Jan 19,40). Víme, že toto plátno, v němž byl Ježíš uložen do hrobu, se současně stalo svědkem a důkazem zmrtvýchvstání. Když učedníci přišli ke hrobu, který byl otevřený a prázdný, nalezli tam jako důkaz pruhy plátna. Plátno bylo darem Josefa z úcty a lásky k Ježíši, ale později jako složené a prázdné je svědectvím toho, co říkají andělé: „Není tady, byl vzkříšen“ (Mt 28,6). – I toto plátno se uchovává jako relikvie, a to v Turíně. Ježíš nám na něm zanechal svou podobu.

Když jsme vyslechli slova o utrpení, smrti a pohřbu našeho Pána, mějme také na mysli to, co nám Ježíš těmito událostmi vzkazuje: abychom byli jednotní jako jeho nesešívaná setkaná suknice, abychom přistupovali k Bohu „s bázní, ale beze strachu“ (Kancionál, píseň 517), protože bariéra, která nás s Bohem dělila, je odstraněna. Nakonec buďme podobně jako Ježíšovo pohřební plátno stejně svědky jeho pohřbu jako jeho zmrtvýchvstání a žijme z velikonočního tajemství, které tyto události pro naši spásu neoddělitelně spojuje. Kéž se i v nás otiskne Ježíšova tvář a kéž i my budeme stále více schopni svědčit o tom, který dnes zemřel, ale zítra vstane z mrtvých.

 

† Stanislav Přibyl, biskup litoměřický

Tři kusy látky