Velikonoce 2018: Neděle Zmrtvýchvstání Páně

Na Hod Boží velikonoční 1. dubna 2018 sloužil biskup Mons. Jan Baxant v litoměřické katedrále pontifikální mši svatou ze slavnosti Zmrtvýchvstání Páně.

Při slavnosti Zmrtvýchvstání Páně pronesl litoměřický biskup následující homilii:

Jan 20,1-9

Bratři a sestry,

pochovávat naše drahé zemřelé, loučit se s nimi a modlit se za ně, oprávněně patří mezi skutky křesťanského milosrdenství. S tím souvisejí i naše návštěvy hřbitovů s hroby našich zesnulých rodičů, sourozenců, příbuzných přátel a známých, často našich skutečných dobrodinců. Marie Magdalena a po ní, resp. po její první novozákonní velikonoční zprávě, i apoštolové Petr a Jan, donedávna žáci a na příště už jen přátelé, nepřicházejí a neběží na hřbitov ke Kristovu hrobu, aby vykonali skutek milosrdné lásky. Marie Magdalská měla svůj důvod a mohla uvažovat o službě balzamování mrtvého Ježíšova těla, stejně tak i Petr s Janem překvapeni spěchají ke hrobu s pochopitelnou lidskou zvědavostí. Znovu zdůrazňuji: neocitli se na hřbitově, i když u hrobu byli.

Svaté pole s prázdnými hroby není hřbitovem. Prázdný hrob vykopaný v zemi jako jáma se může každému smrtelníkovi stát nebezpečnou léčkou, zvláště v přítmí před rozbřeskem. A prázdná, ve skále vytesaná prostora, snad někdy budoucím mauzoleem, jen těžko by přitahovala pozornost tehdy ještě vyděšených Ježíšových učedníků. Odehrálo se tu něco zcela zásadního. Všichni tři: Magdalena, Petr i Jan nahlížejí víc než jen prázdný hrob. Začínají chápat souvislosti, skládají si jednotlivá Ježíšova kázání, kterým sice dříve naslouchali, ale ne všem rozuměli, dochází jim, že živý nemůže žít mezi mrtvými, živý – vzkříšený nebydlí v hrobě na hřbitově.

Všechna pozdější, a v Bibli i zaznamenaná pojetí a domněnky o velikonoční události, a nebylo jich málo a opakují se v různých mutacích až dodnes, např., že mrtvé tělo Ježíšovi učedníci potají odnesli, nebo je někdo ukradl, nebo kdosi mrtvolu po přijetí úplatku skrývá na neznámém místě, nebo že je to všechno smyšlenka a podvod… To všechno se mohlo a může v lidské fantazii objevit. Prostý fakt víry, že Ježíš žije, že Boha nelze usmrtit a zničit jeho božskou moc, že ke zmrtvýchvstání, o kterém Ježíš mluvil, skutečně došlo a božským zásahem mohlo dojít, ve srovnání se všemi možnými lidskými domněnkami, tento fakt víry vystupuje jako vznešené, noblesní a ušlechtilé přesvědčení. Buďme šťastni, že jsme věřícími křesťany!