Velikonoce 2019: Missa vespertina v litoměřické katedrále

Promluva litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta, Missa vespertina, 18. dubna 2019 

Bratři a sestry,

večerní čas Zeleného čtvrtku je při této bohoslužbě, zvané „Památka na Poslední večeři Páně“ věnován jednak biblickým zprávám o starozákonní velikonoční hostině, ale i o Kristově totálním vydání se ustanovením Nejsvětější Svátosti oltářní při oné poslední večeři, a o události, která tuto večeři provázela. Izraelité těsně před Hospodinovým zásahem jejich vysvobození z egyptského otroctví uspořádali hostinu, při níž se podával na ohni pečený beránek s nekvašenými chleby (těsto totiž nestačilo vykynout) a hořkými bylinami (snad chránící trávící lidský organizmus před dlouhou cestou). Jistě postřehneme i poznámku, kterou autor knihy Exodus připojuje jakoby „na okraj“, ve skutečnosti jako důležité upozornění pro dosud ještě otroky, ale brzy už svobodné členy Božího lidu vyvoleného národa. Poznámka zní: „konejte a jezte ve spěchu!“ Chvat a spěch není všeobecně uznávanou náboženskou hodnotou, má však své opodstatnění ve výjimečných situacích. Situace vyvoleného Božího lidu byla eminentně výjimečná: šlo jim o bytí či nebytí, o holou existenci, byla v sázce nejvýše uznávaná lidská hodnota: svoboda. Ztratit plné hrnce masa, konzumované v poklidu, ale v otroctví, se nikdy nevyrovná jen několika málo soustům, tráveným ve spěchu, ale ve svobodě. Hospodin je schopen se o vše nutné a potřebné postarat. Ovšem nechce svůj lid do svobody nutit. Jeho nabídka je vždycky mimořádná a stojí za to se rychle, ve spěchu i chutného jídla zříci jen proto, abychom tuto nabídku navždycky neztratili.

Sv. Pavel velmi stručně pojednává o ustanovení Eucharistie. Opravdu, zachycuje málo slovy tak zásadní událost, odehrávající se během několika málo okamžiků. Jedna, skoro jen komentující připomínka by nám neměla uniknout: „právě tu noc, kdy byl Ježíš zrazen…“ Téměř bychom byli ochotni dávat do souvislostí Kristovu vydanost se zradou, jako jedinou příčinou proměnění chleba v jeho Tělo a vína v jeho Krev. O Velikonocích se tehdy neplnil plán nevěrníků a zrádců, ale neomylně se uskutečňoval Boží plán spásy lidstva. Zrada Jidášova byla okolností, nikoliv důvodem pro to, aby nám Ježíš po sobě zanechal duchovní posilu svého Těla a Krve, ujištění, že je s námi natrvalo přítomen.

Průběh poslední večeře Páně byl ve skutečnosti zvláštní. Ďábel vnukl Jidáši Iškariotskému myšlenku, aby Krista zradil. A on, božský hostitel vstává od večeře jen proto, aby se připravil k úkonu otrocké služby: přiklekl k nohám apoštolů, aby je umýval. To nebyl teatrální projev ponižující služby, ale důkaz, že přišel, aby lidem projevil lásku až do krajnosti. Nemůžeme s jistotou tvrdit, že tohoto umývání nohou byl ještě přítomen zrádce Jidáš. S ďábelskou myšlenkou člověk utíká do tmy propasti. Ale i kdyby i jemu Ježíš nohy umyl, jakože je umyl i ostatním, brzy nevěrníkům a slabochům, navždy zůstává toto znamení silným motivem pro každého následovníka a následovnici Kristovu konat dle Ježíšova příkladu služby lásky bez toho, že bychom si vybírali jen hodné a vděčné a čekali na obdiv a uznání. Odkaz poslední večeře Páně je bohatý a stále oslovující. Lidská společenství na tomto světě, tak různorodá, mnohdy nepevná a labilní, problematická a až záludná, se mohou proměňovat naší velkorysou a nezištnou službou vůči bližním, spravedlivým i nespravedlivým, když budeme ochotni a schopni pro ně pořádat hody pravé lásky: tišit hlad v jejich opuštěnosti a vyprahlosti, když napojíme jejich vyschlá a toužící srdce po pochopení a přátelství, když se pokorně skloníme před jejich tak častými špinavostmi hříchů nikoliv s odsudkem, ale jako sami hříšníci osobním příkladem k obrácení a pokání. Všichni jsme přece při Ježíšově večeru Zeleného čtvrtku přijali milost za milostí.

Váš + Jan


Foto: Dominik Faustus

Více fotografií naleznete ve fotogalerii na webu.