Velikonoce 2019: Neděle Zmrtvýchvstání Páně

Promluva litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta v neděli 21. dubna 2019 o Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích.

Bratři a sestry,

opět po roce, právě dnes o velikonočním Božím hodu, se dotýkáme těch pravých kořenů naší křesťanské víry a jsme u jejího pramene. Kristus žije! Z tohoto přesvědčení nás nikdo strhnout nemůže, pokud ovšem se nedáme oklamat líbivějším a populárnějším příběhem, než je ten Ježíšův. Ten je sice plný dramat a zůstávajících nezodpovězených otázek, protože otázek víry je celá řada, a víra v Boha je skutečnou vírou, když si Bůh ponechává některá tajemství pro sebe, aniž by tím ublížil nám, zvídavým lidem, přesto je to příběh krásný a stále přitažlivý. Kristovo spásné, tedy záchranné dílo má velmi napínavý děj, ale je pravdivé, protože nepřikrášlené. Stalo se někdy v celých křesťanských dějinách, a mimochodem to jsou dějiny i našeho života z víry, aby následovníci Krista, muži či ženy, se od tohoto Mistra a Pána odvrátili, protože se jim protivil a příčil se jim styl jeho života a krvavý způsob získání spásy pro nás pro všechny? Nebylo tomu spíše zcela jinak, že totiž ve svých úmyslech obětovat se pro dobro druhých nedosahovali úmyslů Kristových, a to z různých i vysvětlitelných důvodů a překážek, jistě však nikoliv takových, aby byly absolutně nepřekonatelné. Ježíšovy jedinečné výjimečnosti samozřejmě nedosáhneme, ale jsme schopni ji postupně chápat a jeho příkladem života se nechávat ovlivňovat.

Nebýt Ježíše z Nazareta, který, jak připomíná dnešní text ze Skutků apoštolů, kudy procházel, všude prokazoval dobrodiní, a dokonce uzdravoval všechny, které opanoval ďábel, zlý duch, vládce temnoty – žádný roztomilý a nevinný čertíček, který se maximálně ještě v klamavých pohádkách dětem představuje jako neškodný panáček, a nebýt svědectví těch, kteří se s ním po jeho zmrtvýchvstání opakovaně setkávali, nebylo by Velikonoc, resp. Velikonoce by byly, ale jen ty židovské, nikoliv křesťanské. I velikonoční židovské svátky, pamatující na vysvobození Izraelitů z otroctví ke svobodě, přece také vyrůstaly z mimořádného Božího zásahu a působení, ale nedosáhly rozsahu a dopadu novozákonních Velikonoc na štěstí člověka, trvalé radosti pro každou lidskou bytost, ochotnou přijmout toto všechno jako Boží dar.

Druhé dnešní biblické čtení z listu sv. apoštola Pavla Kolosanům nám nabízí přijetí úžasné skutečnosti, bezprostředně se dotýkající kohokoliv z nás. Apoštol mluví o tom, že Ježíš se ocitá po Boží pravici a že náš život je s Ním skrytý v Bohu. Co to reálně znamená? Bez nadsázky lze říci, že tak, jak jsme my zasazeni v tomto pozemském světě, jsme i vklíněni do tajemného, ale opravdového života s Bohem, jsme v Něm skryti, Jím chráněni, jsme v Jeho péči, a to proto, že neseme v sobě víru ve vzkříšeného Krista. Jaká to úleva a útěcha!

Dnešní vpravdě velikonoční evangelium není zatím plné jásajícího „aleluja“, denně a vytrvale se opakujícího ve všech velikonočních textech této liturgické doby. U kořene a pramene naší křesťanské víry jistě není zbytečně přítomný zprvu Magdalenin pláč, její rozčarování z prázdného hrobu a naštěstí posléze její prohlédnutí, ani nevadí váhání apoštolů Petra a onoho druhého učedníka, tedy Jana, a jejich opatrné nahlížení do pro ně již uvolněného hrobu, aby nakonec oba dovnitř vstoupili s vědomím, že podobně jako Maří Magdalena musejí z hrobu vyskočit, aby mohli oznamovat každému, koho potkají a ke komu budou posláni, že Ježíšův hrob není poslední tečkou za jeho dílem a životem. Jistě, ještě všemu, o čem věděli z Písma a o čem k nim mluvíval Kristus, nemuseli dobře rozumět, avšak, když uviděli, prohlédli a nebránilo jim to v přesvědčení, že Ježíš musel vstát z mrtvých. Přesně totéž stojí před našima očima, před naším rozumem a naším srdcem, abychom podobně jako sv. Maří Magdalena, sv. Petr i sv. Jan, byť zatím se stejnou opatrností a váhavostí, ale nakonec zřetelně a radostně vyjádřili své křesťanské přesvědčení: Ježíš žije! Aleluja. Amen.