Velký pátek

Biskup litoměřický Mons. Jan Baxant byl hlavním celebrantem při večerní velkopáteční bohoslužbě 22. dubna 2011 v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích, při které si spolu s věřícími připomněl Ježíšovu smrt na kříži.

Koncelebranty byli generální vikář Stanislav Přibyl CSsR., J. M. can. Jiří Hladík Oc.R. a J. M. can. Martin Davídek.

Pro liturgii není tento den dnem smutku a pláče, nýbrž dnem zamyšlení nad krvavou obětí Ježíše, která je zdrojem spásy. Církev oslavuje vítěznou smrt Pána. Podle starodávné tradice neslaví církev na Velký pátek eucharistii. Základním a obecným prvkem liturgie tohoto dne je hlásání slova. Protože se neslouží mše svatá, oltář je zcela holý, bez kříže, bez svícnů a bez pokrývek. Kromě toho je předepsán půst újmy v jídle a zdrženlivost od masa.

Liturgie Velkého pátku začala tichým příchodem biskupa s koncelebranty a asistencí. Před oltářem se položili na zem, aby v tzv. prostraci vyjádřili absolutní pokoru před Bohem a vědomí vlastní hříšnosti své i lidu.

Po prostraci následovala bohoslužba slova se čtením pašijí, s přímluvami za všechny, protože Ježíš zemřel za všechny. Ve velkopátečních přímluvách se všichni společně modlili za církev, za papeže, za služebníky církve se všemi věřícími, za katechumeny, za jednotu křesťanů, za židy, za věřící v Boha ale ne v Krista, za nevěřící v Boha, za politiky a státníky, za ty kdo trpí.

Druhou částí liturgie bylo uctívání kříže všemi přítomnými. Při jeho přinášení od vchodu do presbytáře jej biskup Mons. Jan Baxant třikrát pozdvihl se zpívanou výzvou: Hle, kříž, na kterém umřel Spasitel světa.

Poslední částí velkopátečních obřadů bylo svaté přijímání, pro které byla eucharistie, pouze za zvuku klapaček, přinesena ze svatostánku na bočním oltáři, kam byla opět vrácena.

Po závěrečné modlitbě následoval tichý odchod a adorace u Božího hrobu.