Volby se blíží...

Komentář generálního vikáře litoměřické diecéze P. Stanislava Přibyla k volbám, který otiskl ve zkrácené verzi Katolický týdeník č. 41/2013 na straně 2. Na našich stránkách jej zveřejňujeme v plném znění.

Volby se blíží a my k nim znovu upínáme svou naději. Nic v naší zemi nefunguje, ale to se změní. Konečně zvolíme ty nejlepší, všechno se pohne rychle a snadno správným směrem.

Pak nastane den voleb. Mnozí z nás budou mít mnoho práce, takže se nebudou moci k volbám dostavit. Jiní si řeknou, že to stejně nemá cenu, že jeden hlas nic nespraví.

A nakonec přijde rozčarování. Bude to tak jako minule, nastane patová situace, sestavit vládu bude téměř nadlidský úkol, většina ve sněmovně bude křehká, nejrůznější strany a straničky se budou potácet mezi obranou svých zájmů a touhou dosáhnout alespoň nějakého konsensu, kompromisu za každou cenu.

A my občané opět usedneme k pivu do hospody nebo k dalším pochutinám do fotelu u televize a budeme nadávat.

Je téměř jisté, že to tak dopadne, pokud s tím my, tedy každý z nás něco neuděláme.

Ačkoli se to zdá být jako pohádka, náš hlas má velkou váhu. Máme možnost projevit svobodně svůj názor. A kdo má svobodu, ten má také zodpovědnost. A je-li svoboda veliká, je veliká i zodpovědnost.

Nechci nikomu radit, koho má volit. Jak praví „klasik: „My nesmíme ani naznačovat... Ale rád bych přispěl k tomu, jak bychom měli volit.

Chceme mít reprezentanty, kteří budou kvalitní, budou zastávat životní postoje, které jsou nám blízké, a chceme mít také reprezentanty, kteří budou mít dostatečně silný mandát, aby tyto myšlenky mohli prosadit.

V předvolební euforii, že všechno bude jinak a že bude lépe, je potřeba se v první řadě vyvarovat dojmu, že politická reprezentace bude mesiášem naší země. Politici jsou jen vzorkem běžného obyvatelstva a odrážejí tak naše vlastní kvality. Nemohou tedy zařídit něco, co sice zní přímo rajsky, ale o čem víme, že by se to mohlo stát jen zázrakem. Proto pozor na předvolební sliby, které nám malují budoucnost růžově. Věrohodnější jsou pro mě rozhodně strany, které se drží „při zemi a slibují to, čeho lze dosáhnout snahou a pílí, nikoli totální změnou celého systému.

Naše politická scéna je dosti vyčerpaná. Srovnáme-li volební programy jednotlivých stran, zjistíme, že se až tolik neliší. Všechny nás trápí totéž: nezaměstnanost, zadluženost, snižující se sociální jistota. Těžko se vyznat v tom, kdo by to zařídil nejlépe. Na pomoc nechť přijde selský rozum - většinou se šetří tak, že se neutrácí...

Může se stát, že se nám nějaká strana líbí a známe v ní člověka, kterého si vážíme. K tomu, abychom mohli zvolit přímo jeho, slouží tzv. kroužkování.  Není tu jen proto, abychom neoblíbeného vykroužkovali, ale abychom člověka, o něhož stojíme, zakroužkovali. Nebojme se toho využít, není to jakási krajní možnost, ale normální způsob volby.

Je jistě důležité vědět, která strana hájí křesťanské hodnoty. Avšak tato informace může být i poněkud skrytá. Může se skrývat pod pojmem konzervativní hodnoty, hodnoty evropské civilizace atd. Myslím, že je důležité spíše vědět, který politik žije jako křesťan a který o křesťanství jen mluví. Moc dobře víme, že když se to hodí, hovoří o Kristu i komunisté.

Avšak nejdůležitější je, abychom k volbám šli. Náš volební systém je konstruován tak, že hlasy těch, kteří k volbám nepřijdou, nebo těch, kteří budou volit neúspěšné, připadnou v poměrném počtu vítězům. Pokud tedy k volbám nepůjdu, můj hlas tímto dám zcela jistě částečně i straně, kterou bych nikdy nevolil. Abych tomuto předešel, jistě to za těch pár kroků k volební urně stojí.

Jsem rád, že žiji ve svobodné zemi. Obrátilo se to na prahu mé dospělosti, 17. listopadu 1989 mi bylo 18 let a jeden den. Od té doby jsem byl u všech voleb a vážím si toho, že jsou svobodné. Vážím si i svého hlasu, proto půjdu k volbám i letos. A po volbách? Nebudu na politiky nadávat, ale budu se za ně modlit. A přidám ruku k dílu, protože společnost bude taková, jací budou její členové, tedy jaký budu i já.

Stanislav Přibyl