Vyjádření k financování sociálních služeb v Ústeckém kraji

Vyjádření generálního vikáře litoměřické diecéze P. Stanislava Přibyla k financování sociálních služeb v Ústeckém kraji. To přešlo od ledna 2015 do kompetence krajů. Charita má oproti loňskému roku sníženy dotace pro letošní rok natolik, že některé její poskytované sociální služby jsou ohroženy.

V souvislosti s rozhodnutím Ústeckého kraje ve věci financování sociálních služeb, které je pro mnohé neziskové organizace pracující v této oblasti likvidační, se na nás sdělovací prostředky obracejí s žádostí o vyjádření k této situaci a zároveň se ptají, zdali Biskupství litoměřické jako zřizovatel charit v litoměřické diecézi bude charitám kompenzovat tento výpadek finančních prostředků a zdali k tomu použije peněz z majetkového vyrovnání.

Stanovisko Biskupství litoměřického je následující: Charity v litoměřické diecézi, jejichž zřizovatelem je Biskupství litoměřické, slouží společnosti především v oblasti sociálních služeb. Dlužno podotknout, že jejich služba byla vždy velmi ceněná, protože za minimálních nákladů dokázaly vykonat službu s velkou přidanou hodnotou. Tak drastické omezení finančních prostředků pro sociální služby realizované charitami (a dalšími neziskovými organizacemi) uvádí sociální služby do stavu, kdy jediným poškozeným a rukojmím je právě znevýhodněný občan.

Sociální jistoty jsou veřejným statkem a je povinností společnosti postarat se o své znevýhodněné spoluobčany. Charity toto dělají pro společnost na základě její objednávky.

Biskupství litoměřické ve své nynější situaci nemůže výpadek financí na provoz charit sanovat vlastními prostředky. Jednak proto, že takovými prostředky nedisponuje, jednak proto, že finance, které má k dispozici, nemohou být zkonzumovány v provozních výdajích, protože takové počínání by v budoucnosti znemožnilo církevním subjektům vykonávat svou činnost, která je z velké části službou spoluobčanům bez rozdílů vyznání. Církevní subjekty nedisponují veřejným rozpočtem, kdy přidělení částky je záležitostí hlasování, ale rozpočtem soukromým, kdy výnosy jsou generovány z vlastní hospodářské činnosti, která je teprve v začátcích. Sociální služby jsou naproti tomu financovány z veřejných rozpočtů, to znamená z prostředků získaných z daní všech občanů, z čehož vyplývá, že občan má právo na stejnou podporu bez ohledu na to, zda je mu poskytována služba v zařízení, které provozuje příspěvková organizace kraje či nezisková organizace zřízená jiným subjektem, a není tedy důvod rozlišovat podporu této činnosti podle toho, kdo ji vykonává.

Církevní subjekty zabývající se sociálními službami dávají i v této situaci do sociálního systému nemalé hodnoty: dlouholetou stabilitu, mezinárodní kontakty, dary od církevních i necírkevních subjektů ze zahraničí, vlastní prostředky beze zbytku, zkušenost v oboru trvající bezmála čtvrtstoletí, a v neposlední řadě přidanou hodnotu křesťanského ducha, který zajišťuje prostředí úcty a lásky k člověku a ducha opravdové služby.

Věříme, že se podaří situaci ještě změnit a že v této oblasti bude možno působit v duchu kooperace mezi církevními subjekty a státní správou či samosprávou.

Za Biskupství litoměřické

Stanislav Přibyl, generální vikář

Litoměřice, dne 13. dubna 2015

Autor: P. ThLic. Stanislav Přibyl, Th.D., CSsR